Vatra r. 4 č. 3 (časopis LLM)

VATRA LESNÍ MOUDROSTI Z OBSAHU: V. Palivec: Vigilie « Líbek: Pozoro- vání na Železníku « Gamma: Úloha z Antiky L » 1. Obrovský: Oštěpometec + Křepelák: Tkaní «  Jánoš: Měsíc vran « Vinelou: Z mého táborového zápisníku » Dopis E. Th. Setona Čsl. Lize L. M. «  Faun: Hranice země - Jak zvířata hrála divadlo + Jak žijeme «  ČS. LIGA LESNÍ MOUDROSTI Vychází šestkrát do roka. Poznámky: 3. číslo „Vatry““ je před vámi. Protože má vyjadřovat, představovat woodcraft, žádám otevřenou, ostrou kritiku. Nejde o osobu, ale věc! Vůdce sám si předem dobře promyslí celou Vatru, všechny její podněty a porovná dosavadní práci svého kmene s myšlenkami tohoto čísla. Až bude dost přesvědčen, že postřehl plně smysl a cíl článků, svolá kmenový sněm a Vatru jna měm výrazně přečte, přesvědčí se předem připravenými otázkami, jak bylo Vatře rozuměno. Vzbudí hovor o zkušenostech a vědomostech, jaké hoši či dívky mají o věcech ve Vatře, všechny myšlenky hochů si poznamená 'a pošle mi hned. Za- chytí-li dobré věty u někoho, a to kdykoli, řekne mu, aby je napsal zrovna jak je řekl a poslal Vatře. Třeba si jen větu z toho vezmu, ale jistě to účinek bude mít. Na způsobu čtení mnoho záleží. Tón vět, vyzdvihování slov, rozdělení přízvuku mnoho znamenají. Věty tím zjasní a nabudou na živosti. Junák na vše reaguje. Snesete-li slabosti, přizabíjíte Ligu. Kritický národ vynutí si vysokou úroveň svých listů. Příští číslo vyjde 15. dubna 1926. Gammův příspěvek dává vám mnoho námětů z mnoha oborů lidské činnosti. Využijte jich plnět Taky vám poskytne vzácnou příležitost k účinné propagaci Vatry a jejímu rozšíření. Vigilie je psána s porozuměním pro vnitřní dění toho, kdo odchází do samoty. Vůdcové, všimněte si, jak vůdce ve Vigilu nabil odcházejícího myšlenkami. Teprve když jste nasadili hochovi myšlenky, jež opravdu mu jak mravenci prolézají celým životem, teprve pak doporučte VigiliL. Měsíc vran naplníte pěkně, prohlédnete-li všechny dosavadní Vatry, sestavíte program pro kolektivní výlety, besedy a pro jednotlivce a ten začnete provádět hned na besedě o Vatře. Literatura stati: „Rok“ od J. Jandy, Kropotkin: „Pospolitost““ a dopis Jasanin. Líbkovo pozorování je vyňato z knihy čtyř studií: O jiřičkách, kukačce, kosech a drozdech. Líbek pro své stáří dovedl říci tak dvace- tinu toho, co viděl. Proto si představte, kolik je za těmi milými větičkamt velikého napětí, soustředění a pozorování. Železník je na Slovensku u Plešivce, Líbek tam studoval 4. třídu. Líbek svoje pozorování upravil do pěkné, úhledné knížečky, sám ji svázal a vyzdobil perokresbami pozo- rovaných ptáků a věcí. Náčelnictvo udělilo Líbkovi za toto pozorování orlí pero za velký čin. Práce je nepatrně upravena redakcí, jež vynechala větu: Třetina kosů od nás v podzimu odlétá k jihu. Winetou. Vyňato z dopisu o táboře. Na něm si bratři všimli mno- hého „ale nešli za tím vytrvale dál jako mladší Líbek. Proč nešli za ježkem, kde spí, co tam má atd.? Obrovský, žijící v Paříži, až dosud jen maloval. Teď zkouší dlabat. Oštěpometec byl v Paříži vystaven při osmé Olympiádě. Je to soška malá, ne v životní velikosti. Ale neudělal jL jen z geniálního nápadu, nýbrž také houževnatou prací po spoustách náčrtů. Léta života před vy- tvořením sochy jsou v ní. První Obrovského náčrty jistě nebyly hned pro výstavy. Námět pro besedy: umělecké nadání, hospadaření s ním, význam řádné přípravy a práce pro umění. Socha je ofotografována. se 4 stran a fota jsou v Sokole roč. 52, č. I. Tkaní doporučujeme pro výchovnou jeho cenu a trváme na tom, aby je každý zkoušel, až dojde výsledku. Vůdci, dřív než článek přečtou, začnou rozhovor, jaký je princip fkaní (křižování nití mezi sudýmu a lichými) a kterak by se to dalo co nejjednodušeji provést. Upozorňuň na „Wigwam“, u Kočího vydaný, str. 22. Kterak tam dělají mezeru mezi sudými a lichými? Nejjednodušeji by se tkalo jehlou. Jak? Námět: Je stroj nepřítelem člověka? (Ruční tkalci, továrny.) Znamená woodcraft návrat k primitivismu úplnému? Článek je pracován podle knihy A. Bar- toše „Z lásky“. Mnoho věcí zůstalo pro příští čísla, mezi nimi 1 Sůvovo: Knihy, a junáci, Jasoňovo: O luku a Pohádka, Bukovy pěkné tance i šedého Vlka essay o brhlících. Pozorujte teď brhlíky, je to velmi vděčné. Budete moci už v dubnu srovnat svoje zkušenosti s Vlkovými.VATRA LESNÍ MOUDROSTI ROČNÍK IV. MĚSÍC VRAN. ČÍSLO 5. V. PALIVEC: VIGILIE „Budeš mít dnes krásnou noc,“ přerušuje ticho muj pru— vodce, dopadaje úzkými, vlastnoručně zhotovenými mokassiny na hebký mech, odkud ozve se tu a tam slabounke' zaprask- nutí větévky. „Myslíš, Tetřeveř“ „Zajisté-,“ odpovídá vesele. „Hled', obloha je čistá a co nevidět musí vyjít měsíc. Vidíš, tam. Tam za těmi vrcholky, stromů se ukáže. Bude ti sice. možná trochu chladno — při takovéhle obloze tak bývá —— ale což, ohník rozehřeje a pak... myšlenky... ano myšlenky. Vzpomínám: právě tak tomu bylo před rokem, když jsem já šel na vigilii. Bylo to tenkráte v Údolí Mlh, pamatuješ? Bylo, také tak jasno, nebe jako zvon a hvězd rozset—o... Byla ti to krásná chvíle, ne- zapomenutelná. Však dočkáš se, a poznáš,“ končí hovor Tetřev. jeho slova zapadají do mého nitra na polovic. Myšlenky, mě táhnou dále, množí se právě tak jako vyskakující nové hvězdy v zenitu. Skála Bdění zaleskla se jasnějším světlem na pozadí vysokých smrků. Na jejím vrcholu byl palouk“ zšíří několika stop s nádherným pohledem na všechny stra- ny. Místo přemýšlení, odevzdání se samo sobě aiočistyq! V prvém okamžiku překvapeně stojím, až zase teprve Tetřev přerušuje mé zadumlání. Přistupuje, podává ruku, loučí se a přeje mnoho zdaru. Odchází. A je poslední známou tváří, kterou jsem shlédl a která silně se vryla v paměť. Zatím určují si místo pro oheň a sbírám dříví. V tu chvíli měsíc všetečnč vyhlédl z mraků. Paloučkem táhnou se tmavé stíny korun smrků lehce se chvějících v nočním větru. Za- něcuji oheň. A hle, několik jisker dalo vznik vesele skotačí- címu plameni, vysoko vyběhnuvšímu a zářícímu. Svým di- vokým ruděfialovým květem mne soustřeďuje; Ležím a chví- 33lemi přihazují na oheň novou dávku dřeva. Les tiše šumí a jeho ton mísí se s hlasem Velké Řeky. Ukolébávají až k snění. Silnější závan větru znovu napíná smysly. Rozechvě- né struny mého nitra počínají zníti. Z ohníčku vyhledají ka- marádi, škola, domov... Tetřev, Malý Tetřev první a hned za ním všichni hoši tábora... A dnes ta švanda: Mírek a Líbek, šotci tábora se zamazali těstem a dělali divocny, dě- sili ostatní chlapce a pak... to mytí v řece.... Sejček dnes přeplaval Velkou Řeku s jardou... hrdinové. Nikdo se toho dříve neodvážil. Té radosti a křiku co bylo nad tím... Posléz ívzpomínka na ranní pow-wow se mi ozve. Vi- dím': chlapci, až do hloubi svých niter jzasní nádherou. jitra, tiše usedají vsněmovní kruh a jen rozsvětlené oči zvedají k svému náčelníku. Ten nejprv dlouze mlčí, ale pak roze- zvoní se jeho slova silou věrného bratrství nás všech. A my Všichni cítíme, jak nádherná je příroda kolem nás, jak je tu svato. Nějak, ze spodu prorůstá námi sláva země a naše srdce imysl plní se vlnou radosti nad životem. Kolika lidem byli jsme nadějí života? Všichni velcí upínali se k mládeži, jí odkazovali naplnění svých snů, uskutečnění plánů. Cítíme, kterak jejich síla je mezi námi, jak nás zvedá, rozpíná, na— plňuje horečkou. jak ohromnou věcí je možnost uskutečňo- vat, naplňovat. Ejhle, smysl našeho života! jak hoříme tímto “poznáním. Ale inejvětší oheň má své nepřátele a potřebuje býti živen. Třeba nám denně žáru, třeba nám stálého nad- šení. Budeme jistě vzpomínat dnešní chvíle, ale jde o to, abychom od jejího doznění plnili všechny, chvíle dnů našeho života skutky odpovídajícími jí svou hodnotou. A dokud silný žár vnás hárá, spalme slabé v sobě, a ukujme kladivo pro novou práci, ukujme viditelná znamení v své mysli a srdcl, znamení svého obrácení. je čas vypořádat se s minulostí a přetavit ji, překonat. jeden z nás plný je touhou po tom a odchází do samoty. Naše. síla a láska jdou sním a naše touha po pravdě a kráse upevňují jeho kroky. Nechť najde sebe a svou cestu na své vigilií... A již můj život před očima všech rozvíjí náš vůdce. Při- pojují se Všichni bratři. Ničeho dobrého išpatného ne- opomněli. Zalévá mne nová vlna, jsem nějakou dobu pone- chán sobě. Derou se mi slze do očí. Ale odcházím s náčel- níkem. Se své Skály Bdějní prohlížiíme kraj“ a hledáme v něm stopy života. Objevují, kterak zde bych mohl zanechat své stopy i já. Tolik věcí prochází mým nitrem, tolik věcí je vmém srdci. Začínám objevovat sebe a ze sebe cestu do věcí kolem sebe, k lidem a do světa celého. Pozítří již budu se probouzeti s novým jménem... les- ním, junáckým... , A hlavou mi to podivně duní. Z lesa zdá se vyzařovati Síla, která mě nutí se zpovídat. Noc volá. jsem tak-ovým., jakým mám být? ]unákem? Byl jsem jím dříve, jsem jím 34dnes? Osmnáct let mých přichází a staví se přímo před tvář. Probleskávající cestičkou paměti pozorně v duchu sleduji do- savadní svůj vývoj. A sám ujasňuji si svůj život. Celý a se vším Ano ted když začínám plně chápat barvy světa po- znávám a přijímám nutný boj v životě. lepozorujeme ani, jak den uplývá. Cítíme: hlad se hlásí ale což lze V takém dni ztrácet čas a rozrážet myšlenky jídlem? Po celý den procházíme lesy a usedáme na pěkných iníste :h. Chvílemi nechává mne náčelník sobě “samému, ale zase při- chází s novými myšlenkami. Zatím už večerem ztichl kraj. Jen kdesi V Černém Vrc'hu pták něčím poplašený vykřikuje ustrašeně. Scházíme do tábora. Bratři očekávají nás vně sně- movního kruhu. Vstupuji s náčelníkem dovnitř. Přijímám od Ohnivce křesadlo, od všech tiche přání a stisk ruky. Tetřev mne provází . . . jak jdou myšlenky do kola a zas letí vpřed! Boj o světlo a jas. A přece — vím to — mnohé vášně ubíj-ely ideální cíl, k němuž jsem spěl. Musím, musím si vše přiznat. Vždyť cítím, jak byl jsem mnohdy naplněn kalem špatnosti, který jsem pracně setřásal. Vzpomínám si, nepřá- val jsem často kamarádům úspěchu, byl jsem sobe-em ne- upřímným a ted tak neúprosně vše, všecičkio přichází účto- vat. Je to tak, jako když někdo neznámý dlouze ti prohra- bává nitrem, přepočítává všecky tvé činy .a skutky. jak trpím za chvíle, kdy převažovaly nešlechetné rovnováhu. Snad vždy, mně bolelo po nedobrém činu, ale dnes, bolí vše dvojnásob. Musím být lepším. —- A noc, jakoby za všechny, k nimž jsem byl nedobrým, milosrdně odpouštěla. Zdá se, jakoby se schylovala k mému ohníčku a spolu s ním šeptala ke mně. Hvězdy pronikavě se třpytí a třesou. A čas tak líně se vleče. Nový rej otázek víří hlavou. Alnejvíce přicházejí ty nejožehavější. Nemůžeš se jim vyhnouti. jsou jako kruhy na rybníce. Přijdou zne- nadání, usadí se na chvilenku, ale pak šíří se a mučí tě tak dlouho, dokud jim :nezodpovíš. Procházím jejich křížovým ohněm. Propadám se sám v sebe. Ale připomínám si ranní chvíli a vycházím čistší, jasnější, s pevnou vůlí. Musím být sám k sobě upřímný a mé oči musí být čisté, neboť vk'ročí do nich ráno pohledy mých bratří. Nenaj'du li čistou sílu v sobě nevrátím se raději mezi ně a na jinych místech budu ji hledati. Azabrán vmyšlenky, „ani nepozoruji pozvolné rozední- vání. Hasnoucí hvězdy přivolávají rozbřesk jitra. Na východě obzorem sune se narůžovělý pruh světla, šířící paprsky klenbou nebes a jenom citelný chlad a malátnost těla, unaveného bdě- ním, zhruba připomínají neuvěřitelná tajemství noci, která tak hluboce se dotýkala rozbouřenéhlo, mladého nitra a za- nechala V něm ostrou a nezapomenutelnou stopu... Mě oči spatřily pak úchvatný východ slunce. 35z KMENE ŽELVY LÍBEK, (11 LET): MÉ POZOROVÁNÍ Essay z pobytu na Železníiku. Nedaleko haldy, kam se vyváží kame- ní z dolů, zelenalo se pastviště. V lesíku nad ním skrývalo se mezi větvemi a listím olše nevysoko nad ze“ mí pěkné hnízdo. By- lo vystavěno ze suché trávy, mechu, větvi- ček, kořínků, lístků i slámy a uvnitř byjlio Vymazáno hladce hli- nou. Bydlili V něm kosovie Kos byl celý černý, jen kolem očí byl žlutý a aby tě žluté bylo víc, měl i zobák žlutý. Samička se od něho lišila. Byla tmavě hnědá, její krk byl ale světlejší a skvrnitý. Zobák měla hnědý. K—osovic přiletěli v březnu & hnízdo začali stavět počát- kem dubna. Byli vždy velmi opatrní, ale nejopatrnější by i, když stavěli hnízdo a když měli mladé. Jak se někdo blížil ke hnízdu, křičeli nejdřív tlumené „dytt, dyxt“ a pak“ pro— nikavě „gríj grí“. Samička snesla vajíčka dvakrát: koncem dubna a v červnu. Začátkem prázdnin —— tedy při druhém hnízdění — měli kosovic v hnízd-ě na olši pět vajíček. Byla hnědá a bíle skvrnitá. Seděla na nich jen samička. Sameček lítal a sháněl jí potravu. Ale někdy vylétla si i samička sama, napila se a nazoballá la zas letěla zpět k svému pokladu. Asi po čtrnácti dnech vylíhli se mladí kosové. Nevypadali tuze Vábně. Byli holí, jen někde načernalým chmýřím obrostlí a pořád otevírali své. velké, nažloutlé zobáky, aby dostali po- travu. V hnízdě jich bylo plno, sotva se tam vešli, ale přece se pořád vrtěli. Stará samice ustavičně obletovala hnízdo a křičela, blížil-li se někdo. Chtěla ho odvésti. Mladé. živili oba staří. Snášeli jim mouchy, housenky, a různý hmyz. Ale smutný byl konec kosího hnízda. jednoho dne nalezli jsme hnízdo rozbité a po mladých kos-ech nebylo ani pla— mátky. I staří někam odletěli a nezdržovali se tu. Byli to asi pasáci, kteří hnízdo vybrali & zničili. Možná také, že to byl nějaký dravec, kterých bylo v okolních lesích dosti.

Ted' na jaře, je nejlepší příležitost k pozorování ptáků. Využijte jí co nejvíce. Podrobnosti k tomu najdete v příručce nebo Svitku "březové kůry. O svém pozorování veďte přesné záznamy. Nezapomeňte kreslit a fotografovat! 36GAMMA: ÚLOHA z ANTIKY 1. Nepostrašte se názvem! Nepotrápím vás starořeckými aori- sty, ani latinou, ničím z oněch dvou „mrtvých“ řečí. (Nejsou ostatně tak mrtvy, jak bývají pomlouvány; našli byste v kni- hách jimi sepsaných lecco hodně živého, životného, ba někdy až překvapivě dnešníhol) Ta „úloha z antiky“ je jinaká: rov- nou ze živmota do života; přesněji: z bývalého silného plno- života do dnešního položivota a paživota, kterému tolik toho chybí do plné míry, bývalé. Plná míra životní! jak jsme jí ještě vzdáleni, všichni bez Výjimky. Každý znás žije kuse, nikdo z nás neovládá celého umění žít a vyžívat se úplně po všech stránkách bytosti člo- věcké. Ale kuse žít, to není život pravý; třeba naučit se žít jinak. Cítil to už Goethe, tedy muž, který přec uměl žít bohatě, naširoko, snad všemi stranami své bytosti, ai ten musil si napsat výzvu — slib (ve své básni „Generální jzpo- věď“, pod verši na oko lehkovážnými): „chceme se odučit všemu polovičnímu a v celém, dobrém, krásném resolutntěl žít.“ Kterak teprv my! Nám dnešním obzvlášť je třeba to- hoto um<ění žít, nám teprv by se měla Goethovská sebevýzva stát denní střelnou modlitbou. A především mládeži, proto, že ta má ještě tak veliké možnosti životní, ale namnoze bez- radná, nepoučena zapadá také do cest lidí starých, jež vedou stejně ke zmrhání vzácného neopakovatelného daru života Bolestný je pohled na massy přemnohých dnešních mladych lidí, kteří nevědomi a nepouč,en1„vyžívají se“ tím nejblběj- ším možným způsobem, pohlavním mrháním síly životní, při čemž snad všecky ostatní stránky, bytí a bytosti člověkovy, důležitější a vyšší, vycházejí na prázdno. je nám všem třeba nauky, jak žít plně, všemi stránka- mi, silně, zdravě, krásně harmonicky. Ve shledávání takové nauky a živoucího příkladu může nám dnešním mnoho po- mo'ci člověk zdánlivě nednešní, dávno bývalý; Člověk na po- hled mrtvý nám dnes žijícím; člověk pouze bronzový, mra- morový, dokonce jen sádrový — nám lidem z masa, kostí a krve. je to člověk antický, který vyznal se mnohem lépe vonom umění žít, měl takovou Coethovsky širokou míru auměl se opravdu vyžívat, ne pouze „vyžít se“ po způsobu dnešních sexuálních idiotů: vyžívat se velkými, hodn-ottnjými činy,.

Antický člověk není vám, tuším, bytostí zcela neznámou. V knížkách & časopisech pro junáky skauty přes tu chvíli bývá vyzdvihován za vzor pravého člověka; a i odjinud snad .zavanul vám do tváří silný větrný vzduch starořeckého (méně už starořímského) světa, poznali jste as buď z odlitků v mu< seích a uměleckých sbírkách, nebo z nouze aspoň 2 tištěných — reprodukcí některou z oněch krásných postav antického života. Vlivem amerického woodcraftu (tedy hlavně Thompsona- 37Setona), bývá Vám stavěn na oči ještě jiný zjev krásného člověka, především myšleno: krásného, silného, dokonale vy,- vinutého fysicke'ho mužství v lndiánu. O něm si promlu— víme někdy jindy; zejména si probereme otázku, jaký je náš pravý a žádoucí vztah jakožto lidí kulturních, s vlastní civi- lisací, ze starého, historicky a kulturně významného, velmi vyspělého národa, který má svůj rozhodný podíl a úkol! v díle lidstva — k Indiánu a k indianství jako souhrnu jeho ideálů a praxe životní. ]e už třeba kritické revise našeho dosavadního piadělaného „indiánství“, přehlídky, co je v něm pravého, plodného, žinotaschiOpného & oo naopak pouhou ne— plodnou hrou a hračkou, mrtvou veteší, mod-ou a papouška- vitou napodobou. Mám za jisté, že ukáže se nutnost lecco vyloučit, lecco vidět jinak, nepředpojatě, lecoo změnit, aČ-l'i nám jde opravdu o vlastní obsah a vlastní formu životní, ja- kožto Výraz vlastní naší české podstaty. Dojísta při tom ži- votné kusy indianství obstojí; ao ty, nám musí jít, nikoliv' o indianství šmahem se vším. Potřebná revise bude se dít především z našeho vlastního českého základu, z našich starých národních ideálů, z našich kladů, z našich podmínek; se zřetelem k našim vlastním nejlepším učitelům a vycho- vatelům národním, k našemu již historicky uskutečněnému dílu českému. V druhé řadě se zřetelem na ideály rasy, ke kladům slovanským. a evropským, při čemž bude nutno ob- zvlášť si všimnout pozorně všeho, co kladného vytvořil právě onen člověk antický, po mnohé stránce hlavní representant evropanství. Myslím, že antický člověk, ač v lecčem Indiána potvrdí, V lecčems jej také opraví, protože po leckteré strán— ce stojí výše, jeho život a čin jsou větší a významnější. Naše češství zřejmě potřebuje rovněž revise, jasnější orientace, o— zdravění a očištění ode mnoha záporů falešného evropanství, k němuž začíná se vlivem desorientovaných a nezdravých přidávat v posledních letech iamerikanism ve své špatné a nežádoucí podobě, amerikanism úplně odrůzněný od vzne- šeného, osvíceného, duchovního amerikanismu Emersonského, Thor-eauovského, Whitmanovského. K posílení pravých, klad- ných tendencí češství poslouží. nám tato revise indianství a zřetel k antickému člověku. Půjde-li pak oto, aby budoucí český nový život byl omlazen jakousi injekcí z nejlepších kladných prvků světových, mohou těmi prvky býti především antika a —— po revisi _ indianství.

Také antika však bude potřebovat při tom omlazování a zkladňování českého života revise. Ani ji nelze přijímat cele, bez vážných zásadních ohrad a výhrad; doby, kdy antikat byla přijímána naprosto, jako zejména za renesance a po vní, voslabenější už podobě, počátkem 19. století (ku př. Goethe, Winckelmann, Carstens „a j.), minuly. My dnes už stojíme trochu jinde, a myslím dále — ethicky, sociálně; po— liticky především; to jistě vyplývá z našeho většího poznání 38kosmu, jeho složení, zákonů a sil, z hlubšího prozkoumání lidského těla, jeho logiky, zákonů, funkcí, zpoznání vývoje atd. Člověk antický už nám dnes nemůže být naprostým vzo- rem, pokud jde o ethickou, mravní stránku života. Mnoho je V něm sic mravně krásného a zdravého, ale lecco ine- zdravého a nekrásného. Mohu ve stručnosti naznačit jen něco: Život antického člověka, to jest starého Řeka, byl životem člověka panského, panujícího; řecká demokracie potřebo- vala za podklad svůj otroctví, nevolnictví podmaněných, za- jatců, metoiků, heilotů; iduch tak vysoký & vznešený, té ohromné šíře a krásy ethické jako Plato pokládá otroctví vc státě za věc, která se rozumí sama sebou; antická demo- kracie proto pro nás už není demokracií pravou, která za- míta jakékoli nevolnictví (ne pouze politické, nýbrž ještě Víc nevolnictví hospodářské a sociální, které vlastně je nositelem onoho politického otroctví) a obzvlášť není to demókracie srovnatelná s demokratickým ideálem českým. Onen panský ideál antického života vedl ovšem ku pěstování ducha zbroj— ného, válečnického, neboť bylo pánům třeba býti stále po- hotovu proti možné revoltě potlačených ve státní pospolitosti, a tedy i k soustavné péči o sílu vypracovaného, bojovnicklého. těla; tento cvik a systém, který měl tak znamenité, kladné výsledky po stránce fysicke, měl po stránce mravní účinky: špatné, protože Vyprěstěná síla panských těl směřovala přede- vším k udržení křivdy a násilí na živlech' nepanských, tedy, prvním cílem dobré věci byla životní negace. Dojista nebyl to jediný cíl starořecké péče o tělo, šlo tu ovšem io klady: o své dílo kulturní, o plné vyžití, o radostnost; ale onen účel záporný tu byl V popředí a kazil přirozeně iony klady. Tak prýštělo se ze stavu věcí, že zbrojný, válečnický duch pan- ského člověka antického nespokojoval se pouhrOu stráží svých otroků, pouhou obranou panského státu proti vnitřnímu ne- bezpečí; vedl záhy k útokům ven, k výbojům a podmani- telským výpravám v poloměru stále delším. Zdar výbojů, pod— míněný lepším výcvikem, zjednával příliv cizího bohatství do vlastní země; ale ukořistěné bohatství zanášelo do pospoli- tosti vítězů všecky zlé prvky a síly mrsavní, které jsou obl— saženy v každém bohatství a každé proto činí zlem, jehož se moudrý národ má varovat. Je v tom Nemesis, že jaké- koli násílnictví, třeba se s počátků tak znamenitě dařilo-,. na konec vymstí se naurčito samému utiskovateli. Tak iv pří- padě starořeckého utlačovatele, toho fysicky tak ideálně vy,- spělěho, krásného člověka antického: prvotní jeho utiskování domácích otroků vede naposledy k ohromnému přílivu cizího bohatství do státu, k rozvoji nevídané, velkolepé nádhery v u- mění, ale spolu ike vzrůstu přepychovosti a rozloošnictví; jimiž prvotná síla naposledy začne chátrat, měknout a ode- hnívat. Ze zjevů chátrající už antiky vyráží pro náš cit ob- zvlášť nesympaticky onen kult „miláčků“, který od výýšin vzne- šených vztahů Platonských klesá pak až do sprostých nížin paederastie. 39Tyto (a ještě některé jiné) záporné prvky v antickém člověku my dnes ovšem přijímat nemůžeme; kdyby šlo tedy () synthesu nového, zrevidovaného češství s kladnými prvky světovými, především antickými (a indianskými), bylo by třeba velmi vědomě, rozhodně je eliminovat. Zr0vna naproti těmto negativním rysům je třeba opatrnosti a moudrosti, protože jsou dojista svůdné, hoví duchu pan-ování, utiskování, žízně po bohatství, po moci, po rozkoších a požitcích, tedy ve- směs duchu obzvlášť silnému za dnešní doby. Ale proti eliminovaným zlým prvkům záporu nutno stejně vědomě a rozhodně přijímat všecky prvky kladné, zdravé a krásné, jimi posilovat své vlastní kladné prvky české, assi- milovat je, t. j. vědomě je přizpůsobovat své české podstatě, sjednocovat je po našem a dobově, sjednoceny pak uvědo- měle rozvíjet dál směrem ke kladu ještě vyššímu. S toho hlediska nutné opatrnosti pohledíme tedy přede- vším na antické tělo a na onen starý systém jeho vypěsto- vání. Antické tělo, jak se nám jeví na starých sochách a reliefech (maleb je zachováno celkem velmi málo) budevždy okouzleovat iv obdiv uvádět každého zdravého člověka, který sám pokládá vytrvalou, denní péči o své vlastní tělo za přísný příkaz rozumový a mravní. Síla, krása a harmoničnost těchto vypracovaných těl starořeckých, přirozeně působí obzvlášť na mládež, myslím arci mládež skutečně mladou. která vědomě, s prudkou Vášnivostí, silnou vůlí chce mít také takova těla krásná a myšlenku svou provádí vytrvalou gymnastickou kázni. Krásně Vypěstěné tělo antického jinocha a muže mohlo (a mělo) by po stránce fysické najít úplnou „repliku“, rov— nocenné opakování v krásném těle dnešního jinocha muže českého; to je možno a dosažitelno; dnes už jsme se iOpjět na tolik přiblížili zdravějším názorům, pěčl o tělo, žití ve voL né (arci ve zcela volné) přírodě, kultu nahoty, otužování atd., že obraz antického člověka nemusí už zůstávat neusxutečni- telnou vidinou, jakou býval pro mládež dřívější, mořenou papírem, zatuchlinou škol, pedantstvím mrtvých duší tak 7.v. „Vychovatelů' ' . ' Ale při uskutečňování takové „repliky“ třeba mít silně na paměti, že mravní Cíl její musí “být jiný, než u člověka antického. Nesmí to být ideál panský, vladařský, utiskova- telský, boháčskiý, přepychumilovný, rozkošnický. Nesmí se za soustavou péče o krásné, silné tělo rýsovat stará demokracie antická, nýbrž nová, budoucí česká. Pravím: budoucí. Ne- musím snad ani připomínat, že této nově a nadto: opravdu české demokracie ještě daleko a dávno nemáme; čemu dnes říkáme „demokracie“, je spíš karikaturou demokracie pravé, Vskutku české a nové. Chceme-li tedy novou českou de- mokracii, znamená to, že zamítámei onu starou panskou an- tickou, idnešní lžidemokracii v československé republice bez —— republikánů. * ' (Příště dále.) 40]. OBROVSKÝ: OŠTĚPOMETEC Hlo„ jak krásná je ukázilčna, uvědomělá síla, harmonické lidství v tomto případě mužství. Chcete se krátce podívati, jen přeletět zrakem, ale obrázek díla Obrovského cele se vás zmocní a nejen očima, nýbrž ně- jak celým tělem ve Vás proniká. Musíte se očima přissát, ty se vám šíří,; obličej vám jasní a celé tělo se mírně rozehrává, jakoby kdosi mistrovsky jistou a jemnou rukou uhodil na všechny struny ve vaší bytosti jasný akkord. Cítíte se lepšími, sečtlejšími tělesně i duševně. Umělecké dílo. Dílo. Čím umělecké? Vyjadřuje život, jednotnost těla — duše, jejich vzájemné úzké pronikání se. Cítíte jak sochou od paty k hlavě letí jeden proud, táž nikde nepřerušená vlna pohybu, života. To není maska těla, ale živý, účelný, právě životní funkci konající soubor svalů, kostí, nervů ikůže. I z úlomku této sochy musil by vám vyrůst týž obraz. Zkuste zakrývat sochu a dívat se jen na části. Prsty nohou, levé ruky, poh'ození hlavou, napjetí pravé a skrčení levé nohy, oblouk trupu, každá ta část vyjadřuje sama o sobě touž myšlenku jako dílo celé. To je zrak mistrov-l ského díla, ta vnitřní jednota harmonie. Vidíte, že tu nedělai mistr jen povrch, hru svalů, že to není realisticky dělané maso. ale že mistr hořce 41cítil samu lidskou mladou touhu. Za mrštění, radost z jejího uskutečňo- vání, vnitřní vidění jejího výsledku. A tu že modeloval nejprv, k nl že dával maso a kosti a ty byly tou touhou hned pronikány, že jí hned sloužily, že jí hned vyjádřily. Celý te1 člověk zní týmž tónem. Nikde v něm není mrtvého místa. je to skutečně lidství, život duše tělo Je tu chycen jeden kratičký moment momentu života a přece máte jistotu, jak žil tento člověk než ho sochař chytil a i po dopadu oštěpu? Máte určitý dojem kr asného, mužného mládí, vnitřní pohody, urovnanosti, jistoty, jež ušlechtile napíná své síly Cítíte několik momentů bezpro- středně před _zachyceným pohybem vidíte na levé pootevřené ruce při— pravující se pohyby a dění další. Zachycený pohyb vyjadřuje souvislost s minulostí ibudoucností A živost díla se vás zmocňuje, chcete dílo napodobit, sám podobné zkusit, nebot náhle nějak ostřeji cítíte že je kolem vás hnedle jaro, že brzy bude vzduch svym prosluněním volat po vaší nahotě, oproštění. Chce se vám toho oproštění hned neboť cítíte teplo z ranních cviků, vaše duše, tělo jsou vlivem díla tak nádherně zhar— monisovány, že se vám zdá: mám křídlaf A to bude nejlépe, rozběhnete-li se do lesa, přinesete rovný kmínek a dáte se do práce na oštěpu „asi jako na luku. Bratři kmene Želvy hází už 2 roky oštěpy smrkovými s krásnými výsledky. Dášvli bezkorý kmínek p0zvolna vyschnouti, pak natřeš tukem a dáš do peci 1 hod. po upečení chleba, a potom nátěr tuku opakuješ, vydrží tvůj oštěp jistě mnoho dnů i po proslavení tvého totemu v bojích o modré pocty Nežli ti takhle naroste skutečný oštěp, ostrouhej jakoukoli nerozpraskanou tyč a házej. Aby se ti lépe kráčelo po této cestě, stavím ti kolem ní milníky. Seton ve Svitku o oštěpu vůbec ne- mluví. Ani Herbert nemluví o oštěpu. V Almanachu sportu 1926 jsou uvedeny tyto výkony: Světový rekord oštěpu jednoruč váhy 800 gr 66 In, 100 mm ]. Myyrá z Finska obouruč 114 m 280 mm. Českoslo- venský rekord oštěpu jednoruč drží Prunar 60.64 m. Mistrovství čsl. republiky má v oštěpu Chmelík 56.12 m. juniorské mistrovství republiky získal Fehér 40.25 m. Dorostenecké přebornictví Zíprovo z Hr. Kr. činí 47.82 m. Středoškolský pohár patří Vítkovi z Příbramě 49.96 m. Přebor— nictví YMCA v oštěpu: Svoboda 45.14 m. Na Mezinárodní Olympiádě S. D. T. ]. hodil Korpi 54.71 na a z žen pí Drivin, Lotyška, 33.28 m. Ženské výkony s oštěpy jsou tyto: světový rekord 800 gr jednoruč Američanka Riedel 29.931 na & obouruč Vidláková 49,29 m; ve váze 600 gr jednoruč ]anderová 27.24 m, obouruč Francouzka L. Vellu 30.225 m. Ženské rekordy, dobyté v republice, jsou tytéž, ale obouručí 800 gr Olmerová 53.14 m. Z výkonů našich bratří a sester máme úředně ověřeny jen výkony bra Milce z kmene Želvy: v Písku 42.12 rn, v Plzni 39.98 rn. Letošní náš sněm přinese skutečné závody 0 mistrovství ve všech lehkoathletických disciplinách, proto v domění, že se už nemůžete dočkat-i a hned začnete cvičit, končím připomínkou: pozvolna začít, úměr- ně přidávat, denně ráno cvičit, nepřepínat najednou. Jako nebudete čekat až si budete moci koupit oštěp, nebudete čekat na bambusovou tyč na skok. Ismrková poslouží dobře. jánoš.

Dnes už mnohá umělecká díla jsou vydána jako pohlednice. Snadno si je proto můžete opatřit. Mensendicková, jejíž knihu „Pěstění ženského těla“ doporučuji všem sestrám a všem náčelníkům, radí nejenom pozo- rovat sochy se všech stran, ale přímo zkoušet před zrcadlem pohyby zakleté v sochu či obraz. Takovým způsobem můžete kontrolovat sebe i umělce. V prudkém pohybu tě musí ovšem pozorovat jiní, ale tím zase přijdete na otázku tělesné individuality a jiné. Posílejte si takové pohlednice navzájem, ptejte se na úsudek o díle na nich reprodukovaném a pod. Jak hovořit o nich na besedách ukáže Vůdcům Gammova kniha: 0 Alšově Vlasti. Doufáme, že se nám podaří přinést ukázku, jak o uměleckých dílech hovoří s dětmi ředitel Bakule nebo zemřelý výborný pedagog T. Pešek. Také věříme, že bratr Žívec, malíř, nám takového něco napíše jako daň svého bratrství Bratr Koudela už má věc připravenu. Ale vy pište hned. 42KŘEPELÁK: TKANÍ Není k tomu potřeba tkalcovského stavu. Na Podkarpat— ské Rusi mají pro tkaní krosnu. Zkulsíme to podle nich. Podle toho, jak široké pásky chceme tkáti, zhotovíme si ši- rokou krosnu. Nařežeme si rovné vrbové proutky, bez suků a jen tak silné, aby se do nich dal vypálit tenký otvor na nit. Proutky oloupjáme. Dlouhé budou as 20cm, ale je-li nit silná, budou delší itlustší. Počet jejich se řídí šíří tka- niny. Proutky. přibijeme na jednoduchý rám s držadlem, které nás uchrjání omylů. Vzdálenost proutků řídí se rovněž nití.. Ta totiž mezi proutky musí se volně pohybovat. Když jsou proutky přibity, vyprálíme do *nich ve středu délky pěkně řadou otvory. To je krosinka hotova. Chceme si napotnejprv udělat čelenku, aby nám vlasy, nepadaly při vaření a koupání. Bude— třeba mít ve středu 10 nití hnědých, po obou jejich stranách po 3 žlutých a 2 červených. Budou tedy niti od leva k pravu takt-o seřazeny: 2 červené, 3 žluté, IO hnědých, 3 žluté, 2 červené. Dohromady 20 nití, krosinka musí mít 20 pr—outků. A co s otvory mezi proutky? I do těch musí přijít niti. Proto musíme mít totéž sestavení nití ještě jednou. Budeme tedy mít niti: 4 červené, 6 žlutých, 20 hnědých, ó žlutých, 4 čer- vene'. První nit červenou provléknu prvním proutkem kro- sinky, druhou červenou provléknu mezerou hned vedle prvého proutku, otvorem druhého proutku provltéknu třetí nit červe— nou a mezerou hned vedle (směr od leva do prava) čtvrtou nit červenou. První žlutá půjde proutkem, druhá mezerou, třetí proutkem, čtvrtá mezerou, pátá proutkem, šestá meze-- rou. Zrovna tak další niti hnědé, žluté a červené. Liché niti jdou otvory v proutcích, sudé mezerami mezi proutky,., Oba konce nití dosud volně visících přivážeme pevně kam- koliv. Ted na stejně napiatých nitích kr—osinka visí a svou vahou stahuje liché dolů. Tu máme nejdůležitější věc tkaní: prostup či prošlup, mezeru mezi sudými a lichými nitčmi. Teď začneme tkát. Silnější nit — útek — protáhneme skoro na počátku osnovy prostupem od leva k pravu a prstem vtlačíme poněkud k uvázání. Potom otočíme krosinkou, aby měla držát- ko opačně (bylo prve nahoře, bude teď dole) a znovu, ted' ovšem od prava k levu, protáhneme útek a Azatlačíme jej co nejvíce k prvnímu. Stejně budeme teď pokračovat dál. Ne— snáz nám asi způsobí nestejné či přílišné utahování útku. Možná, že se nám bude tkanina rozle'zat — volný útek, možná, že bude zvarhan-ěná — příliš utaženo. Přes překážky k cíli!

Náčelníci, Využijte tkaní i jinak. Čtěte, rozebírejte knihyjr ]. Uher: „Dětství a jiné povídky“, G. Hauptmann: „Tkalci'“ a R. Rolland: „Mahátma Ghándi“. Tato vzbouří Vás až do. hloubi duše. Líčí Vysoce čestný boj milionů Indů s A'ngličany_ Boj: beze zbraně, ale bojkotem anglického zboží a zákonů.. Zeptáte se: Co říká bratrství anglických skautů a co my? 434]ÁNOŠ: MĚSÍC VRAN Jak byl les tichý za bílých dnů a přece se v něm slavila svatba! Když severák a mráz řádily, bylo to křiv- kám docela v pořádku; měly slavnostní hudbu. A když tato přestala, spustily, křivky samy svou vrzavou a kvikavou píseň. V prosincových zimách postavily si hnízdo jako obrácený čepeček pro panenky. Spletly je uměle z jemných větviček smrkových a vylepily smolou. Zvenčí zastrkaly lišejníky a pěkně je upravily. Okraje zahnuly nad hlubokou vnitř— ní dolinou a tu vystlaly. Koncem ledna vyvedly své první 3—4 děti. Možná, že ale hnízdí iteď v březnu, protože všechna křivčí manželství neřídí se stej— nými zákony jako u jiných ptáků. ]et' u nich vše na křivo: zobák, píseň i ta svatba, imládata. Inu křivky. Mladí totiž jsou docela po lidsku nejdřív zelení, ovšem jen na prsou, a za tři roky krásně zčervenají Je mnoho zajímavého v jejich ži- votě, ale o tom už napište z Vlastního pozorování sami. A teď: kde budeš hledat jejich hnízdo při těch zlých zimních větrech, na pokraji lesů? A což může ono viset na tenké větvi keře nebo na kraji vět- ve? A co v zimě dávají mladým? Červi nejsou. Proč jsou na zemi okolo jejich hnízda šišky jako rozčesaná dívčí hla- vička? Nepere se s nimi vlající chvost o potravu? jak jsou asi zbarveni staří? jaké barvy jsou vajíčka? ]istč jste pozorovali v zimě, kterak sýkorky a jiní menší ptáčci létají v houfech. Také na nepřítele útočí málí ptáci v houtech. Když se zasnubují a hnízdí, když je všeho hojnost, žijí osaměle, nestarají se o své kamarády, ale jen objeví ve dne sovu nebo menšího dravce, již celý houf jich na ně útočí. Po vítězství zase se houf rozchází. Myslili jste o tom, jak hejno působí na jednotlivce, když třeba letí přes moře nebo prohlíží stromy? Pozorovali jste, jak v hejnu kluků jeden vtip vyvolá řadu jiných, jak přítomnost sourodých v sobě vyvolává, indukuje silnější žl— votní proudy, silnější chtění, odvahu ilásku? Slyšeli jste o psychologií davu? A což ta stará řeč o svornosti lidí v boji proti nepříteli a nesvor- nosti v míru? Není to také jen pudové jako u ptáků? Neměl by se tento dobrý, krásný pud vědomě výchovou udělat tak mocnýmv aby působil pořád.> Není svornost jen v nebezpečí na lidi trochu málo? Vždyť je to ptačí stanovisko! K bratrství nutno jít. Cestou k tomu je junáctví, které využívá Síly samoty ispolečnosti, udržujíc mezi nimi rovnováhu. Nechť Itedy žije čtverhranný člověk! Najdete-li ted' často na okraji hájků mrtvoly koňadry nebo které— koli sýkorky, nezlobte se na dravce ani na člověka, nejvýš někdy na Zimu. Vždyť je zcela neporušena ta malá mrtvá. Proč? 'yhasne v ní prostě život ohromnou poměrně námahou. Sám jsem byl svědkem, kterak 44skanula sýkorka jak slza k bílé zemi, ač ještě před vteřinou zobala do kůry. Proč? Počítejte kolikrát hnízdí, kolik má vždy děti, co každému musí přinést a_jakou námahu na svoj! vyživen'l v zimě musí vyvmout. Může být dlouho živa? A není to dokonalý kruh: Brzká smrt a mnoho dětí? Kde u vás hnízdí? Kdy? Mrtvých tělíček sýkorčích použijte k pěkným pokusům s brouky hrobaříky. Položte tílko na půdu dost tvrdou, ale aby zcela blízko byla půda měkčí. Pokus se stane jistějšim, bude-li vykonán na místě, kde jste již před nedávným časem uviděli alespoň jednoho hrobaříka. Tento hnedle „ucítí kořist“, ohledá ji i místo a zmizí. A brzy je tu zpět až deset kamarádů a už jsou v práci. Z tvrdého mí- . s:a ji odvlekou a pohřbí. Z hladu? Kdosi docela při- poutal mrtvou žábu ke ko- líku zaraženému do zdi. Co hrobaříci ? —— Chlapíci! Ská- celi „kmea“ & odvlekli „o- voce“. Má solidarita něja- kou cenu? Tykadlovou řeč mra- venců jste p0zor0vali často asi, ale ušlo vám, že mra- venec mravence krmí. »— Potkají-li se hladový s . plným, hovoří rovnou o žaludku. Hned se plný zvláštně nakroutí, otevře kusadla & vytlačí kapičku průsvitné tekutiny. Ten druhý ji „slíže". To se děje jen s domorodci. Cizí se. sobě vyhýbají, ale i tu jsou výjimky. V době války s jinými najdou se l<eťasi, kteří odmítnou nakrmit, skrývajíce se. jsou však obklopeni spoustou svých soukmenovců a zničení hůře než nepřířel. V míru někdy taková nebratrskosť projde. jak to bude vždy na našich táborech? Ale p0zorujte dobře i své mraveniště. Vyhledejte si na radnici třeba podle voličských seznamů, kolik je u vás dělníků, obchodníků, úřed— níků, kolik majitelů domů, kdo kraj hospodářsky ovládá, kdo má vliv kulturní a ve kterých korp-oracích. Hledejte, které věci z minula se pořád drží, ač by měly dávno hnít. Rozdělte si ulice, menším dejte jendomy. Počítejte, kolik se spálí uhlí u vás doma, kolik podle toho v celé ulici atd., a kolik lidí na tom uhlí musí pracovat, kde a zač. Nespokojte se- s vlastním abstinentstvím, ptejte se, kolik se vykouří a vypije tisíc a pak to uplatněte ve všech novinách s poukazem na to, co v městě, vesnici potřebuje opravit (studna, světlo). Ptejte se, které nemoci nejvíce usmrcují u vás a kdo je podporuje, a s tím do novin. Kde jsou junáci, musí to být znát na veřejném mínění. jen tam se snadno a mnoho lže, kde jsou samí zloději. S pravdou nesmíš být tiše! Nový život, který za čas bude zpívat a jásat, je dnes ukryt v tichém, kulatém vajíčku. Není to zázrak? Ta slabá skořápečka tolik toho v sobě skrývá. jak nejevit k ní úctu, lásku? jak tě tvůj vnitřní obdiv nutí vzít ji jemně do rukou a omalovat ji, okrášlit, vylít svou radost barvou a llnií. Cítíš, že všechny tvary, barvy a hlasy života ona ukrývala dřív než oboh'a- tily svět a proto je všechny na ni svou rukou přeneseš. Buď vajíčko opatříš jednou barvou a pak lehce vyškrábešr ozdobu nebo pracuješ v0» skem a barvou. Vosk nanášíš trubičkou stak uzounkým otvorem, jak rozměrné chceš plošky. Zhotovíš ji z obdélníčku tenkého plechu. Ne- stočenou úzkou hranu zapíchneš d) dřívka. Trubičku naplníš voskem a pak ji občas nahříváš. Vosk nanášíš na bílé vajíčko a potom je ponoříš do barvy. To ovšem děláš s pouchem, kterým máš prostrčenu tyčinku, abys mohl lehce jím otáčet. Kraslice pověsíš na vrkoč. Buď Ozdobíš vrchOi větvičkami, aby tvořily palmu nebo místo větviček nasadíš krasliCianed 45 _—pod 'ětvičkový vrchol pověsíš 4 kraslice a na delší stuhy zavěsíš pěkný zelený věnec, aby visel trochu pod vrcholy postranních“ tyčí. S věnce budou viset rovněž kraslice. Nebo zavšs od tyče k tyčí a od vrcholu k postranním vrcholům řetízky z malých větviček. Vidíš, jak se ti Vrkoč mění a jak se podobá pohanskému létu? C0 Stromeček? je dávno po- hozen neb dávno spálen, ale vrkoč je pořád' zářný a krásný. je teplo- měrem tvé vynalézavosti a citlivostl k přírodním jevům. K letnicím jej ozdobíš zcela jinak a k oslavě 'plodů i sklizně zase jinak, ipočátek zimy se projeví na jeho šatě. Je potřeba rozšířit poznání o jeho vědo- mosti, o jeho střídmě, ale svítive' kráse a celoroční věrnosti. V dubno- vém čísle budou jistě kresby a fota mnoha velkonočních vrkočů a k jarní rovnodennosti bude už všude ve vašem okolí. Udělejte pěkný Vrkoč, sneste k němu své výrobky, literaturu, fotografie, kresby přírodního po- zorování, propagační číslice o kouření, pití, nemocech v místě či re- publice, kresby našeho zákona, některých Setonovýclr vět a pod. a oznamte v novinách slavnost rwovnodenní, slavnost klíčení, vzniku nového životai Nedovedeteli sami mluvit, at' za vás mluví práce, hesla, fota & ovšem řečník, který svým životem je nám blízký. Navštivte ho, vyložte, jak se díváme na život, půjčte mu literaturu—naši. Slavíme-h klíčení, nemůžeme snášet umrtvování jakékoliv, tot“ motto řeči. Sami oslavte rovnodennost očekáváním východu slunce v přírodě. Celá Liga bude v stejnou hodinu venku se obírat asi týmiž myšlenkami. ]aro počne 21. března v IO hod. 2 minuty, to už budete v práci, ale východ můžete zastihnouti všichni, nastává pro nás v 6 hod. 2 minuty. Západ je v 18 hod. 13 minut. Náčelnictvo pošle vůdcům své poselství, jež si přečtěte při východu slunce. Věnujte dost času pozorování slunce Pěkný dalekohled vám jistě někdo půjčí, navštívíte-li jej s „Vatrou“ v ruce. A černé sklo, pol-ožene" před objektiv, dovolí vám pozorovat sluneční skvrny, jež jsou právě teď dobře znatelny, máte náměty k hvězdářství. Otázkou je, proč začíná jaro až v 10 hodin. O slunci bude ještě v' dubn0vé „Vatře“, dnes jen obrázek chromosféry sluneční. ('o to je? Náčelníci kmenů rOzdají théma besed, každý junák pohovoří o něčem, co bude pak všemi posuzováno (o slunci, o věcech ošklivých, ale přinášejících život _— hlízy, semena — o smyslu dní, o ptácích 'a pod. Hledej ve Vatrách. Krásným úkolem je denně sledovat východ slunce z“ jednoho bodu .V tutéž hodinu po celý měsíc a zakreslovat je nad domy, stromy a pod. Nemůžeš-li při východu, tedy kdykoliv, ale vždy v stejný čas zakresluj. O hvězdách platí totéž. Bez zakreslování jen polovičku zaslechneš z toho, co nebe ti šeptá. Hned po 15. pozorujte na západě v,úplné tmě, zodiakální světlo. Co to je, vám v místě někdo poví. Ptejte se kde koho. Ať si lidé lámou hlavy a. at' o vás vědí, že nevíte, ale chcete vědět. Nepleťte si „večernicel“ Po 14. bude „večernicí“ Merkur ze sluneční soustavy vidět pouhým okem. Za to Venuše bude vám jitřenkou. Uvidíte ji od 4 hodin ráno. V Kozorohu uvidíte z rána ]upitera a v souhvězdí Vah“ krátce před půlnocí Saturna s nezbytným prstenem. jak je tomu u vás s prsteny a náušnicemi? Myslíte, že nosit kroužky na prstech a v uších je o něco ušlechtilejší než nosit tyto „ozdoby“ v nose? Nemyslíte, že nás musí zdobit jiná krása a jinak využitá energie? Př1 pozorování hvězd vám přijdou ještě jiné otázky. Nemůžete být malí, ubozí mezi velkými věcmi. k nimž patří v březnu i Neptun viditelný v krásném srpovitém souhvězdí Lva poblíž nejjasnější hvězdy v něm: Regula. Také můžete zahlédnouti paní kometu pouhým okem. Má ohon dost velký, nešlapte jí po něm! A pozor! Přímo nad hlavou číhá Rys a s ním se to hemží samou zvěří„ Medvědi, Drak, Chrti, Lvi, Havran, Psi, Beran, Býk. Také přllezl Rak. Kdo se otočí, až ho spatří? Kdy? Mezi zvířaty lidští jsou hrdinové: Orion s krásnou mlhovinou (pověstnou) na špičce meče, Bootes, Vozka a krásná Panna. Každého bude zajímat, řeknete-li mu, že co vidí na nebi večer, je vlastně už minulost ato hodně stará, neboť k nám světlo musí se „šířit“, letět. Snadno pak vejdete na pole otázek zda svět, který vidime, je světem, jaký skutečně je a odtud na to, kterak lepší tělo lépe a víc pozorUje a lepší duch víc a lépe poznává. Potom přijdou pražští bratři 45na to, že by snadno mohli zásobit náčelnictvo, alba, letáky. i Vatru hoj- nými kresbami zvířat, ptáků, stromů. Nikde není k tomu tolik příležitostl. „Zoologická zahrada“ v Kinské umožňuje získat mnohá orlí péra. Zatím je to opačně. Venku, kde za „divokým“ živoiem musi chodit celé dnyij mají kolik ročníků časopisu naplněno zkazkami a dokumenty o životě v přírodě. V pražských parcích každý snadno najde několik hnízd na dosud holých stromech, zakreslí holý strom, bude se dohadovat, či je hnízdo & proč na tomhle místě je postaveno. Tak bude dobře připraven na jeho obydlení & naplní mnohé chvíle úžasnou krásou. Jejím 'odleskem pak _podělí mnohé kolem sebe. '

VINETOU: z MÉHO TÁBOROVÉHO ZÁPISNÍKU jednou jsme vyplašili rodinu ježků, kteří mlaskajíce, pochutnávah 51 na svém lupu. Když nás spatřili, začali dupat & zlostně prskah Učinili jsme na ně lov a přinesli je do tábora. V táboře jsme je prohlíželi, palq jsme je odnesli na jejich mýtinku & ulehli tiše do trávy, pozorujíce je. Chvíli zůstali schouleni, pak nedůvěřiv'e vystrkovali čumáčky & nepozoru- jíce nebezpečí_ rozeběhli se po mýtince, kde jim kynul život plný svobody.

Myslit Z ducha svého jazyka! V našich (junáckých & skautských) knížkách i listech stalo se běžnou věcí užívat při měsících, horách & lesích, údolích & vodách názvů, které jsou pouhým nesvobodným_pře- kladem z nngličiny (a oklikou přes ni z indiánštiny). 'yznáváme ideál svobody ít zdesi vedeme tak málo svobodněíProstým příkazem svobody( a potom i'národní sebeúcty je: pokusit se o nápravu. Duch našeho jazyka českého, jeho zásady tvorby slov jsou jiné než v jazyku anglo- saském (o indiánském, jehož vlastně nikdo z nás nezná. vůbec nemluvě). Náš jazyk miluje slova nesložená. stručná ve své ráznosti —— pohleďte jen na naše krásné názvy měsíců! Názvy topické (jména lesu, skal, vrchů atd.) bývají někdy drobnými mistrovskými výtvory výstlžnosti, zhuštěnosti, zvuku; budeteli si všímati lidových názvů místních, podlvíte se často této tvorbě. Pro příklad: ,.u nás“ (na Orlicku) je kopec, do něhož blesk rád bívú -— nese stručné, rázné označení ze jmenné tvorby horského lidu „Bleskavec“. Přirovnejte k tomu rozvlečené pojmenování „Hora blesků“, které jsem nedávno v jednom čísle, myslím „'zitry“, četl. Gamma. 47ČESKOSLOVENSKÉ LIZE LESNÍ MOUDROSTI! Pozdruvy! ) Velice si vážim Vašich laskavýeh slov a s radostí Vám po- sílám jako odpověď bibliografii, kterou právě vydali moji nakla— datelé. Jsem přesvědčen, že zodpoví většinu Vašich otázek. S modrou oblohou! Ernest Thompson Seton. FAUN: HRANICE ZEMĚ ' jedna spisovatelka česká je velkou vlastenkou. Vidí—li dívku v ná— rodním kroji, div nepláče štěstím & o slavnosti by líbala každý prapor své. země. Kdysi vydala se na cestu a ihranice přešla. Psala nadšenom zprávu o tom, jak hranice přecházela. Hned prý Cítila, že je v jiné zemi. I příroda byla prý ciz'ejší i lidé nevlídní. Ne, ostatní svět nestojí za nic, myslí-li na svůj národ! Tou cestou šel také tatínek s hošíčkem. Přišli na hranice, tatínek řekl: „Ted ještě stojíme na naší zemi. Támhle ty vrchyj už jsou cizí.“ Hošík toho nemohl pochopiti: „Proč, tatínku? Vždyť jsou to stejná. pole a kopce jSOu také stejné, ani k poznání to není.“ Tatínek pravil: „Ano, na to nikdy nezapomeň. Pták zpívá zde, přeletí, zazpívá stejně i tam. Mušky i motýli, zajíci, slunce, vše je stejné. Ti VŠIChni také celou zemi milují. Jsou však lidé, kteří ke hranicím vše vychvalují, vše mají rádi, ale za nimi — vše nenávidí. UČ se mít rád celou zemi. A na ní všecky ušlechtilé lidi. Sobce & lidi bezcitné máme doma iv cizině ne- návidět. (Otištěno z Proletkultu 1922.)

FAUN: JAK ZVÍŘATA HRÁLA DIVADLO Když lidé odešli na pole, sešla se zvířata na dvoře. A že budou hrát divadlo! Kočka našla zrcádko, ulízala si pěšinku a řekla: ,Já budu hrát princeznu.“ Ale ostatní křičeli: ,.My nechceme princeznu! jen se fintí a nic nedělál“ Stará kráva jí poradila: „Buď tedy učitelkou, uč ovce abecedě, beztoho říkají jen :. bé, bé, bé! Ke mně můžeš chodit na stravu.“ A tak kočka byla učitelkou, učila ovce a ke krávě chodila na mlíčko. A už tu byl kůň, a že bude králem! Ostatní krále nechtěli, dělal tedy ševce, protože k tomu má čtyři kopytal Kozel chtěl být knězem, pohladil si bradku & hned druhým kázal, aby byli hlodnější. Ti však volali: „Uč nás svým dobrým příkladem, ne jenom řečíl“ To kozla rozhněvalo, vzal kozu a odešel pod kůlnu, tam si hráli. Byly tam brambory, to byla; jablka, kozel prodával & koza kupovala. jedno se zakutálelo, kozel křičel: „Je mé, mě!“ Ale koza na to: „Ne'; me'eěl Né; mě'éěl“ A už se trkjali. Ostatní chtěli už začít hrát. A tu ještě přiběhli dva psi od mlíkařky z chalupy. „Cim budeteř“ „Vojákyl“ Ale ostatní jim řekli: ,;My nechceme vojáky, zabíjejí lidi, ostatní je musí živit a šatit a nic nedělají. Vezměte si vozík & budete dělníky.“ Prase chrochtalo, že bude dělat Pána a hned si vlezlo do vozíku. A už hra začala. Kočka učila, ovce odříkávaly: á, bé, bé, bé, kráva byla selkou, kůň ševcem a psi tahali vozík. Prase je však začalo hubovat, že jsou líní, plat že by chtěli & dělat ne, že na ně p0š1e četníky. To psy mrzelo, zapomněli, že je to divadlo, přišh a vepříka za ucho táhli z vozíku, Byl z toho rámus & kvikot, kočka přiskočila praseti na pomoc & psy poškrábala. Řekli, že si s ní nebudou hrát. Lehli si u plotu a tam si povídali, jak celý den VOZík tahají, & tahle kočka, která nic nedělá, ještě je po— škrábe! Pak natáhli hlavy, dívali se na sluníčko —— a už dřímali. »— A bylo po divadle. (otištěno z Prolekkultu 1921),

48Z náčelnictva. Dne 28. Ii. sešla se II. porada šir. náč. Jednáno o propagaci Vatry. Kmeny, musí zvětšit agitaci a postarat se o odběr a řádné placení. Každý náš junák je povinen číst, odebírat a platit Vatru. Kdo získá 4 předplatitele Vatry, dostane hned, jak tito zašlou předplatné, zdarma II. nebo III. ročník Vatry. Kmeny mohou nejlépe a musí právě teď změřit své agitační schopnosti. Vyřiďte o tom oběžník! Sněm byl hlasováním 14. kmenů proti 4. stanoven na I.a2. V. 1926. -Svitek březové kůry byí kriticky zkoumán. Bobr referoval =o světle: Krása těla. Usneseno mimo jiné dávati zatím orlí péra v tyžař- ství již za výkon 40 km za den, za skok bez pádu jakékoliv délky, 100 km za 3 dni — čin; 60 km za den; 200 km za 3 dni, 5 skoků za sebou bez pádu — velký čin (str. 106). Jinak je vše v I. světle závazným tak jak tištěno. Za obtížné bylo považován? (str. 104) vyhověti požadavku znát 50 druhů pavouků a stop 50 ssavců, leč Šedý VÍk namítá, že třída pa- voukovitých členovců obsahuje 12 řádů, z nichž třetí. jsou pavouci vlastní. Ti mají podřády. První podřád je v Čechách zastoupen 500 druhy, druhý 150 .druhy, sekáči mají 250 druhů atd. VIk po svém pobytu na Slovensku je přesvědčen, že celkem snadno se tam mohou studovat stopy 50 ssavců. Je proti jakémukoliv snižování požadavků Setonových. Náčelnictvo pod- trhuje, že všechna orlí pera i mistrovství jsou Setonem stavěna pro věk 18 let a výše. Porada obírala se otázkou, která orlí pera musí získat každý bojovník a strážce. Neřekneme výsledek, ale ptáme se vás, bratři a sestry: myslíte, že stačí určitý počet orlích per jakýchkoliv nebo že je nutno říci sice určitý počet orlích per, ale v něm některá přímo vyžadovat - od každého, ostatní pak ponechat volnému výběru? Čeho žádá všestran- nost? Stanoveno, že věta příručky: „Je tělesně dost vyspělý'““ znamená mít orlí pera prvého světla v těchto výkonech: chůzí, běhu na go m, 200 m, 142 km, skocích podle Setona a skoku vysokém s místa podle Herberta, házení na dálku i cíl, vrhu koulí a oštěpem, jízdě na bruslích, plování a potápění (str. 115). Některá orlí pera se zdála neproveditemná; leč uváženo, že nejsou všechna nuťna a že umožňují, aby každý člověk jakéhokoliv zaměstnání mohl býti junákem, to jest dělat svou práci chle- bovou junácky, Štr. 100, usneseno, že už koupání v 250 dnech roku uznáváme zatím za čin-a v'270 dnech za velký čin. Lukaření není dovo- leno do konce 16. roku. O ostatních světlech bude jednáno příště. Ka konci podal br. Rašovský zprávu o práci v Brně I. a brněnské župě a hovořil © svém pracovním plánu. Je velikých rozměrů a smělý, Kon- statováno též, že ještě nezaslaly některé kmeny statistiky. Okamžitě vy- plňte blankety a zašlete jednateli. Starejte se o Vatru. Do deseti dnů po dojití jejím zašlete peníze. Třeba nám adres, kam ji zaslat! M. Nový kmen vznikl v Bratislavě. Letní tábor zainteresoval několik, čilých pracovníků, kteří: se dnes chopili práce: propagovat woodcraft na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Víme, že to nebude práce lehká, bude nutno zmáhat mnohé a těžké překážky, ale přejeme těmto bojov- níkům zdar v práci a slibujeme jim podpory mravní 1 hmotné, pokud bude v naší moci. Přibývá nám poprvé několik nových bratrů národnosti maďarské a německé. M. Nově se hlásí družina z Berouna. Kmen Stříbrné luny v Praze konal 7. února ve Skautském domově výstavku prací svých členů. Každého zaujaly fotografie Bukovy. Mnoho materiálu, poskytl tábor u Babic 1925. Z vystavených předmětů zaslouží zmínky: luk a šípy s toulcem, medvědí zuby v náhrdelníku, táborová rohož, dřevěné výrobky, linoleořezby, lampiony, předměty pro potřebu. klubovny jako totemová deska, stolní podstavec na lampu, květinové poličky, lavička na písmákovo psací náčiní, z pytloviny sešitý a malovaný koberec atd. Zmíněný tábor byl veden přesně. Zajímavé jsou statistiky rozpočtů, spotřeby potravin, potřeby. nářadí, skutečný a dodržený jídelní lístek a pod. Pro svou potřebu zrobil si kmen pěkné i praktické stoly do své klubovny. V ní vůbec rodí se pěkné věci: velká knihovna a jiné. V Praze přihlásil se otevřeně do Ligy kmen německých Neuptfad- findrů. Vyslovují se pro nejužší spolupráci a chtějí svůj úmysi sku- tečně provésti. Přijímají bez výhrady kmenové zřízení a prohlásih se pro práci, jakou konáme ve službách Setonova woodcraftu. Dobrý vítr po Vašich stopách!Kmen Severáků v Teplicích-Šanov“ je kmenem, který může být pořádkem i pracovitostí vzorem ostatním. Chlapci horlivě pracující do- kázali, že splatili skoro celý dluh ústředí — ač všichni dost těžce pracují. Dovedli zainteresovat a získat pro Ligu učitele bra J. Kaufmana, který s radostí ujal se nadšení chlapců a věnuje jim své volné chvíle. Družina Bakulových Zpěváčků, kterou znají dobře všichni pražští junáci z koncertů, odjíždí právě na turné do Dánska. Přejeme jim úspěchů. . Na přední stráži mezi odranou zemí s modrým nebem a lesem ko- mínů s oblaky dýmu je hrst našich junáků. Ano, jsou to junáci, neboť hledajíti naši chlapci v Kunčičkách cesty Lesní Moudrost. Tvrdý je jejich život, ale jistě i zlato ze srdcí uhlokopů a hutníků stane se Jejich velkým pokladem. Proč ještě nezmizela bída a chudost těch, kteří tolik a těžce pracují, když tolik vynálezů nahražuje tisíce rukou? Kde je přepych? Přemýšlejte, junáci; a hledejte a nepřestaňte hledati, - dokud dokud nenaleznete. Tajemník navštívit 31./I. 1926 kmen v Kun- čičkách a je po celodenním pobytu mězi nimi přesvědčen, že čím dále půjdou výše, aby byli příkladem, vůdcem a vzpruhou svým okolním“ Čtyři bratři (Retka Jaro, Humplík, Kupidlovský a Mikeška) složili tabů a nikdy jistě nezapomenou na první sněmovní vatru v roce 1926. V T rut- nově cítil sílu hlubokého bratrství, jímž tam žijí. Může bratrstvo Ligy potěšiti zprávou, že vzrosteme tu o kmen dívek. 31./I. a 1./l., kdy, dlel tajemník Ligy v Trutnově, budou nezapomenutelně zapsány v jeho paměti a jas vašich očí, vaše upřímnost i prostota jsou mu zárukou, že nejen vytrváte, ale půjdete dál! Koudela. Na Brněnsku Woodcraft upevňuje se neúnavnou péčí bra Hiibnera. Na sněmích zimních, které byly dobře promýšleny, sledovali naši junáci kriticky činnost náčelnictva a žill si pěkně v úzkém kruhu župy. Blí- žícím se jarem oživuje touha po toulkách a organisování nových chlapců. Bratři chtějí ser blízko poznati a stanovili si na březen společnou vy- cházku. Současně byla rozvržena práce pro nejbližší období. Plzeň. Dne 7. února t. r. konala se za účasti 30 bratří a sester porada všech plzeňských junáků. Za náčelnictvo přítomní bři Vavrda a Fišer. Zprávu o Lesní Moudrosti a práci náčelnictva podal br. Vavrda, o své účasti na vánoční konferenci woodcrafferů prof. Seiferta referoval br. Šneberger. K dnešnímu náčelnictvu měl prý nedůvěru. Vidí však práci a tu respektuje. Zejména Vatra se mu líbí. Je přesvědčen, že mimo naši Ligu Lesní Moudrosti není možná úspěšná práce pro Setonův program (woodcraft). V živé debatě, jíž súčastnila se řada bratří, žádáno, aby. hnutí na plzeňsku bylo řádně sorganisováno. Pizeň stane se znovu avání- gardou junáctví v celém širém pošumavském kraji, jako vždy bývalo. Rozhodnuto ustaviti pracovní sbor, v němž soustředí se práce všech. dosavadních kmenů, pokud možno za účasti starších junáků. V jarních měsících uspořádána bude v Plzni veřejná přednáška o woodcraftu a táboření se světelnými obrazy. Na nejbližším sněmu jednoty ukáže ně- který člen náčelnictva nové práce a některé hry. Práce dosavadních vě- doucích byla plzeňskými bratřími i náčelnictvem náležitě oceněna a ná- čelnictvem zasláno těmto písemné uznání. Novým vyslovena byla náčel- „ nictvem plná důvěra a přislíbena podpora. Družina Antarova (dř. Záře) v Benešově píše: — teď, když družina naše vzrostla a více jsme přemýšleli o totému, rozhodli jsme se pro název Antarovy družiny. Antares je červená hvězda značící srdce (Anti = prot, ares — mars — smrtonoš). Za totém máme červené srdce v pěticípé hvězdě. Slunovrat jsme oslavili důstojně. B. Antušek postavil v blízkém lese slovanského bůžka ze sněhu a přinesl dříví k slavnostnímu ohni. Překvapil nás všechny a pak ještž hovořil o významu slunovratu a slovanském uctívání tohoto svátku. Slíbili jsme si, že po návratu do města. musíme začít nový život., : VATRA LESNÍ MOUDROSTI, list pro československou mládež a její přátele, orgán Ligy L. M., vychází šestkrát do roka, předplatné Kč 10.—4 Jednotlivé číslo za Kč 2.—. Řídí s redakčním kruhem a za redakci odpo- vídá Jaroslav Šimsa, Praha II., Václavská ul, 6. Administrace J. Fišer, © Praha-Žižkov, Lipanská 4. Tiskem Ad. Novotného, Žižkov, Břetislavova 3I.

---