Vatra r. 4 č. 5 (časopis LLM)

VATRA. LESNÍ MOUDROSTI Z OBSAHU: Šedý V'k: Brhlíci. — J. Šimsa: Knihy a junáci. — Kolda: Svišť — Rusel: Oheň a voda. — Hlasy lesa. — Dr. Hiibner: Ptačí hnízdo. — Gamma: Úloha z antiky H. — Šimsa: Veletucet her. — Buk: Bolavý zub. ČS. LIGA LESNÍ MOUDROSTI Vychází šestkrát do roka IV. o 5.Vatra čís. 5. zdržela se vinou redaktorovou. Příští číslo vyjde 1. září t. r. K tomuto číslu přikládáme leták B. Kočího a doporučujeme Vám jeho knížky. Při objednávkách odvolejte se na „Vatru“. Náčrty v lese. Podgerův článek, Frantův Buk, Denkovo Pow-wow putovníka a zprávy z řady kmenů zůstaly do příštího čísla. Gammova úloha je článek na rozměry Vatry poněkud rozměrnější, ale svou hodnotou plně ospravedlňuje svůj zábor. Vezměte Vatru a upo- zorněte profesory a učitele na tento článek. Kreslí jasný a výstižný obraz života v starém Řecku. Ručím za to, že podobného cos jste ještě nečetli. Ale: nejen číst, rozebírat, studovati, učit se. II. středoškolské hry byly dobrou ukázkou rostoucí životnosti naší mládeže. Počíná-li reforma střední školy tělovýchovou a hrami, pak můžeme věřiti, že úměrně bude zmodernisována i osnova učební, a rozvoj tělesný a duševní bude harmoničtější. Sympatické bylo ne- dělní vystoupení, jehož se zúčastnilo na I5000 hochů a děvčat. Na sletovém stadionu cvičilo nejprve na 5000 chlapců a děvčat společně, pak starší děvčata a starší hoši zvlášť. Tedy i zde se s něčím prorazilo, přes to, že v divácích našli se škarohlídové, kteří se zle zlobili na, to, že pro mikádo a černé kalhoty nemohli rozeznat chlapce od děvčete. Zasluhuje pozornosti soustava prostných pro nižší oddělení, sestavená prof. Roubalem a Šváchou v prvém díle, ve druhém prof. Kálalem a třetím prof. Šimonem a Lábovou. Iniciátoři dobře rozumí tělesným po- třebám mládeže a aspoň naznačili, čím by se měli mladí studenti po své přípravě do školy zabývati. Pohyb, hra, sport, Schematisovaný hod míčem, rázné střídavé trčení se zaťatými pěstmi, výborné veslo- vání, rozkmihy rukama, hravé využití všech nadbytečných sit mladého těla, které chce něco dělati, nějak se zaměstnávati, dá chlapci, který je v nejchoulostivější fási svého vývoje, určitý směr soustředění, a odvádí jej zcela bezpečně od nepravých, nečistých zábav a možných výstředností nejrůznějšího rázu, které chystá ulce, četba A podobně, Zdravého však zaujme mnohem silněji prostředí přirozené, ne umělé hřiště, (to je jen z nouze), ale trávník v přírodě, louka, les. Tam zachytí vás skauting, přírodní studium, zálesáctví a vzali-li jste si k srdci Masarykova slova: „Člověk musí býti organisován, musí býtí článkem něčeho, členem nějaké větší obce, musí býti vždy s někým, ne sám,“ pak jistě nebudete lhostejní k našemu úsilí a práci, které konáme mezi mládeží. Siezd Spartakových Skautů Práce 23. a 24. května vvdařil se přes nepříznivé počasí dobře. Za Ligu byl přítomen br. Koudela. Radostně překvapil průvod 1500 skautů a skautek, důkaz to, že se daří zachytit spoustu proletářské mládeže zdravým skautingem. Je nutno, abychom neměli indiferentní mládeže, nutnost organisovati se, je dnes samo- zřejmým požadavkem každého uvědomělejšího chlapce a děvčete. Obec Junáků Volnosti konala 30. IV. — 2. V. valný sněm v Č. Budějovicích. Přítomno bvlo na 600 delegátů a hostů. Závody byly dobře aranžovány, tábor filmován. » Jakou máme mládež? Zajímavou statistikou zabýval se v Brati- slavě náš bratr sekr. YMCY J. Brunclík, který zjistil, že z celého počtu mládeže je organisováno v nejrůznějších organisacích pouze 300 mládeže. Celých 700% zůstává tedy mimo. Jsou to mladíci bez zájmů o věci. které se dějou mimo rodinu a školu. Br, Brunclík zastává názor, že organisace nepřekáží organisaci jiné.ve své práci s mládeží, naopak vyvíjí se tu zdravá závodivost, kdo a jak dovede více mládež za- ujmouti, zaměstnati a čím ji proto další život vybaví. Máme tedy- ještě hodně spáčů probouzetil "© Hlásí se nová družina „Strážců lesa““ v Hrabové ve Slezsku, V Kolíně tvoří se nová družina děvčat. Zpráva o činnosti kmene „Blesků“ v Kunčičkách u Ostr. Založen r slunce měs. sněhu 1926. Kmen .Blesků“ má 4 družiny (3 chlapecké a 1 dívčí) a čítá 35 členů. Od svého přihlášení resp. přijetí v LLM. uspořádali jsme dva sněmy, 10 vycházek, slavnost jarního slunovratuVATRA LESNÍ MOUDROSTI ROČNÍK iv. MĚSÍC Růží ČÍSLO 5. ŠEDÝ VLK: BRHLÍCI. Essay o pozorování na Bukové hoře. Nedlouho před koncem měsíce sazenic se stalo. V hlu- boké a temné dutině pukly tenké skořápky kropenatých vají— ček ,a na svět přišlo šest malých brhlíklů. Byli holí & bezmr0cně leželi na dně dutiny — velké zobáky, velké žaludky a skoro už nic Víc. Brzy se mladí vzpamatovali po své dloahé pouti na svět. A pak se začal hlásit velikánský jejich žaludek ke svému.| Tehdy nastala „starým velká práce: shánět potravu do šesti široce otevřených zobáků a bezedlných žaludků. Dutina buku oživla. Co chvíli objevila se máma-b*rhlice se zobákem plným potravy, hned zase táta-brhlík. A na pár dní vítaly je už z dutiny sípavé hlasy mladých, pohánějíce je jen k Většímu spěchu. A tak táta-“brhlík ze samých starostí přestal tolik křičet a volat. 1 ostatní ptáci utichli. Bylo mnoho jiných starostí ve skrytých hnízdech v korunách stromů. Šest krků stejně bezedných a hladových najeanu živit není malá práce. Staří brhlící létali celý den, prohledávali kmeny a plenili hmyzí domácnosti, přilétali pak k hnízdu, opatrně se z něho rlozhlédli po okolí a zmizeli v otvoru. Přile- tovali a odletovali tak celé dny, časně ráno začínajíce & teprve večer, když zapadlo slunce & schladly červánky, zmizela sa- mička s posledním soustem v hnízdě. Krončila se denní llOpOta. V dutině pak spala mláďata pod matčinou ochranou. Zatím sameček ještě za hustého šera potuloval se hájem a volal,. Teď teprve užíval trochu volnosti, a teď teprve mohl vyZpívati svou radost z rodiny a kraje.Shánění a lopota opakovala se den po dní; ale výsledky její tu byly. Dole v dutině hnízda z bezvládných a holých stvoření stali se doopravdy brhlíci, čiperní a nepokojní. Měli už peří, světlejší než staří, a černý pruh přes oko se jim zřejmě rýsoval. Koncem prvního týdne v měsíci růží počali podnikat výlety ke vchodu do dutiny po drsné stěně. A tak staré při návratu z honby za potravou vítal už u vchodu otevřený zobák a sípavý sborový křik. Ten však nebyl brhličímu volání dosud ani za mák podobný. Brzy pak se díval z otvoru co chvílí některý mladý brhlík, zvědavě prohlížeje svět, který vypadal opravdu velmi pěkně.

A tak brhlíci rostli a dělali nové & n|0vé zkušenosti s wěcmi na světě, a hlavně jedli a jedli, co jen stačili staří do hnízda rnosit —— Potom také trávili, jak už to bývá, a konec toho jsou i u brhlíků nepěkné zbytky, které by prach málo v dutině se v yjímaly Pnoto staří do hnízda nejenom nosí, ale i z hnízda odnášejí. Brhličí mládež je dobře vedena k p>0řádku. Teď, co ke vchodu dovedla se došplhat už starý brhlík nemusil se dolů do hnízda pouštět, poněvadž mladí sami jim své výpIO- dy podávali. Mladým brhlíkům stávala se teď už dutina pomalu ma- lou a jednoho vchodu bylo málo. A tak konečně některý pod- nikavější došplhal se do velkého otvoru po suku. Takový příklad je nakažlivý a proto zkoušeli to i ostatní a střídali se V otvoru. Vždy jeden sedal na staré zíd'ce a díval se tiše do háje. Bylo v něm pěkně — pokoj a klid. Slunce rozsvěcovalo tu barvy, větřík je' čeřil a kukačka to zdatně rozhlašoviala do světa. Zlákalo to konečně mladé brhlíky, a začali podnikat malé vycházky po pni svého hostitele a domácího pána. Se- dali pak na větvích nad vchodem a pouštěli se dál a dál ;po hladkém kmeni nahoru i dolů. Co chvíli přil—etovali ještě staří s nějakým soustem, napornínali a varovali. A dva dni potom hnízdo bylo tiché ia iÍQ/p prázdné jen z protější tyčkoviny bylo slyšet 'll/(l/ l

ln tiché hlasy brhlíků při práci: „cí — c1 a tiché svolávání a varování starých. V tyčko- vině toula a se celá rodina V hustém větvoví. / % /l je to dobre prostředí pro zaučování se mla- / dých Suché větve sahají až k zemi, člověk sem nezabloudí, je tu ticho a bezpečnou Mladí učí se hledat potravu v korunách na slabých kmenech i na zemi Staří poučují, co chvílí přelétají s nějakým soustem k některému mladému, který toho dosti nemůže nalézti. (Dokončení.) 66). ŠIMSAz-KNIHYAJUNÁCl. (Pohlavní výchova. — Drobné spisy prof, E. Rádla. — Nové knihy Setonovy. — Skautské časopisy a rubriky_ — ]unáctví a socialism.) V několika článcích hodlám podat krátké zprávy o tom, co by po mém soudu měli číst naši vůdci a starší junáci, zvláště z knih no- vějších. Ale nejen zprávy, pokusím sei věc posoudit a naznačit své stanovisko. I. 0 pohlavní výchově. I. Vlastním smyslem junáctví je výchova charakteru, Sloxo „char- aktér" je zvláštní slovo: zní tvrdě, ale krásně, jako když zazvoní čistá .ocel. České slovo „povaha“ neřekne tolik jako toto slovo řecké, jež původně znamenalo: to, co je vytesáno. S touto představou tesání sou- visí' snad starší názor na všechnu výchovu: díttě, říkalo se, je bílý mramor, vychovatel je sochař, jenž vytváří z tohoto vznešeného ma— teriálu sochu. Dnes jsme opustili tento trochu násilný názor jako za- staralý, nesprávný, Díváme se jinak na výchovu, docela jinak, i 'když uznáváme, že vychovatel (a tím je ikaždý náš vůdce) má za svěřené dítě UOUŽ odpovědnost, jako umělec za své dílo. Nepřeceňujeme tak moc vychovatelovu, a studiem toho „materiálu" jsme poznali, že je třeba dbát se vší úctou jeho zvláštních vlastností a studovat síly, jež na vývoj a na utváření charakteru působí. . Když přemýšlím o sobě samém ao jiných, řekl bych, že tři síly působí nejrozhodněji na charakter a na celý život každého člověka: náboženství (určit-,á víra, alei na př. „bezvěrectví“) nebo náboženská lhostejnost, práce, jíž si vyděláme živobytí a láska. V době, kdy jsou chlapci a děvčata u nás, rozhoduje se dvakrát o jejich celém žlvotě: ve chvíli, kdv_si volí své zaměstnání, a v době, kdy tělesně dospívají Tato doba tělesného dozrávání je plna nebezpečí a je potřeba opatrné- ho, vzdělaného a jemného vůdce, aby se jim sám ubránil a aby před nimi uchránil svůj kmen. Sejde-li kdo v této době na scestí, je nápad!- ně poznamenán pro celý život: nemá čistých očí, má křivý pohled na věci pohlavní, sotva zůstane věren našemu zákonu a dřív nebo později sejde na cesty města. Z nahnilého dřeva ani loďku nevydlabeš, natož sochu; vymyťme z Ligy každého, kdo nemá zdravé jádro. A se vší energií dbejme, aby se nikdo z našich na tomto scestí neocitl. Ale jak? Nejprve je třeba poučení; ale poučení samo nestačí. My dřív to dělali tak, že jsme chlapcům dali do rukou dobrou knihu a občas jsme s nimi 0 pohlavních věcech hovořili. Ale ani to nestačí; rušivých vlivů je mnoho. Jednotlivá poučení jsou málo platná, čeho je třeba, je celý plán, promyšlený plán pohlavní výchovy. Proto jsme s radostí nřivítali první sešitky „Knihovny pohlavní výchovy“, kterou redakcí 'Z. Zá— hoře začal vydávat B. Kočí. 2. Hned z prvního svazečku bylo vidět, jaká bude tendence celé sbírky. Bylo znovu vydáno „mocné volání po čistot(ě“, Masarvkova přednáška „Mnohoženství a jednoženstrví“ a česká obdoba stejanme- ného letáku slavného Bjórnsona, jejž by měl každý vůdce také znát. Obsahem Masarykovy řeči, kterou měl více než před čtvrt stoletím, je důkaz, že cílem všeho pohlavního vývoje je přísně jednožensťví a jednomužství a výzva k životu čistému a čestnému. Masarykovo stručné vylíčení. jak se pohlavní názory vyvíjely od Starého zákona až do novějších učení revolučních a socialistických a jak vedle těhto starších) zásad a směrů vzniká ide'íl nový a vyšší, čte se pěkně, ale je mu těžko rozumět právě pro tu stručnost. Doporučoval bych, aby se všude utvořily čtenářské kroužky starších chlapců a děvčat a tam se taková knížka pozorně pročetla a pak se o ní hovořilo; společným úsilím,—, hovorem nejen lépe p'orozumíme spisovateli, ale ujasníme sii názory) své vlastní. 67KOLDA: SVIŠT.

Pět hodin! Sluníčko mi právě rozlepilo oči a zubí se na mne malým okénkem naší útulny, až je celé zardělé. Vy- bíhám na verandu a dívám se na Ladový Štít. Je čistý, bude tedy celý den krásně. Hm —— a to zrovna já dnes musím va- řit a Pabouk se bude lajdat po vrškách. Vracím se smutně na svou pryčnu. Vedle mne Pabwouk spí ja- ko nemluvně, Chci mu právě vstrčit do ucha stéblo, když mne přepadá skvělý nápad: _,jak dlouho vlastně spě- jí svišťovéř" Honem dolů 5 nočními kůžemi, honem boty, lefošku za pas, a už jsem ze dveří. Vybíhám na žulový kvádr blízko útulny a zastavují se bezradně. Tolik krásy kolem mne. Dole Spiš je ještě při- kryta bělostnou peřinou mlh. Ale tady u nás je úžasně či- rý vzduch, hory hrozně nějak vyrostly do výšky, a hrdě se shlížejí v plesech u svých pat. ]íž dva měsíce skoro žiji v tom kamení a přec každý den mne něčí-m překvapí. Tolik krásy, že až bolí, Dívám se na Javorový a ne- mohu uvěřit, že jsem ho včera slezl. Dnes bych se bál_ Bál bych se šplhat tím černým komínem, hory jsou dnes příliš vznešené. J'e ticho, jen hory mluví. Nerozumím jejich řeči, ale jsem jaksi nesvůj. Tenoučký zvuk se proaletl tichem. je podobný dětskému vzlyknutí, slabý třeskot padajícího kamení ho donrovází. Červená skvrnka na Svišťovém se zvolna sune přes volnou suť. —— Kamzík! Napínám zrak, chci počítat celé stádo neboť charakteristický signál svědčí o tom, že kamzík, kterého vidím, není sám. Ale vidím stále jen jednu skvrnu! je to tedy samice s mláďaty, která nejsou na tuto dálku vidět. Hvizd _ hvizd! -To první svišť se probudil. ]eho hvízdání zní hodně nezřetelně, ja- koby zíval ještě. Jistě sedí na kamenl u doupěte a vyhlíží sousedy. Hvizd! Hvizd! Hvííízd! , Teď už to bylo šťavnatější. Podívám se na něj z blízka. Odha- duji, že bydlí asi někde u Sesterských ples, dostanu se tedy k němu pohodlně proti větru. IPnobíhám kotlinou pod Kiq'teibelovými jezírky a než mám půl vzdálenosti za sebou, je už celý,sviští národ vzhůru. Každý rovnou s postele bez mytí a bez snídaně spěchá na svoji rozhlednu a hvízdá si o všechno pryč. Je to nesmírně veselé, zdá se tů, že se to sešlo hejno kluků za školou a každý, že tu oznamuje světu svou radost z rozkošné bezstarostnOSti. Dáváš-li chvíli pozor, poznáváš po hlasu jed— notlivce a najdež všechny letbry. Někteří jsou melancholičtí, jejich hvizdy jsou zastřené a nepříliš částé, jiný propuká v nevázaný chlechtot, hvizdy rychlé, krátké a ostré kutálejí se vzduchem. Svého hrdinu ještě nevidím, ale jeho hvizdy svými vykřičníky mne přímo píchají do uší. Hvizd, Hvizd! Hvizd! Není možné jej ztratit. Už hlo vidím! 68Sedí na své vyhlídce, pěkně podle pravidel slušnosti Svištího ná- roda, na bobečku, nakloněn poněkud dopředu, přední světlé packy způ- sobně přitaženy na tmavé bříško. je asi 35 cm vysoký & dovede sedět tak nehybně, že z dálky vidíš jen rezavě žlutý, silný kolík. ]en jeho hranatá hlava je věčný neklid, zadívá se strnule na levo, ale než řekneš tři, už poulí svá očka zase na pravo. — . Sedí vždycky zády proti větru. Hrozí-li mu nebezpečí ze zadu, poví mu to výborný čich a sluch a ze předu, po větru, chceš-li uniknou'ti jeho pátrajícím očkám, musíš se dobře krýt a opatrně postupovat přímo proti němu. Není zdaleka tak hloupý, jak vypadá. Snažím se našlapovat co možná tiše, ale horské k0vání skřípe o kamení, a jemný sluch mého sviště už na mne upozornil! ]eho očka se zabodla do mého úkrytu! Musím zdřevěnětl Konečně uspokojen mou nehybností obrací hlavu jinam. Honem se zouvám a lezu v punčochách. Jde to nyní tiše, ale jsem již blízko a těžko se mohu krýt za žulo- vými balvany. Stačí, aby mne jednou zahlédl jak přebíhám od jednoho balvanu za druhý a zmizí v doupěti. Zkouším něco jiného. Lezu přímo proti němu přes všechny překážky, pwomaloučku, stopu za stopou. Pře— plazil jsem s napětím první balvan a s radostí pozoruji, že to sviště nezajímá, neboť kroutí hlavičkou na všechny strany. Zvykl si na mne asi neb-o má špatný zrak, myslím si a lezu dál. - jsem od něho asi patnáct metrů a jsem na rezpacích_ Mám jít ještě blíž, nebo mám se pokusit jej sestřelit revolverem s patnácti metrů.> Sedím bezradně v dřepu a. pozoruji sviště, který má svou trojúhelníko— vitou hlavu obrácenu nehybně ke mně. Vypoulená očka se zdají hledětii někam, přes mou hlavu. Jenom srst nad předními tlapkami a vousky. čenichu se chvějí. . Něco barbarského mi zaznělo krví. Moje pravá ruka, vedena dí- vokou žádostí, opatrně zvedá revolver. Chci mít jistou ránu a proto opí- rám hlaveň o loket levice. Zahanbující vědomí, že dělám něco oškli— vého, zápasí s rudou touhou zabit tam to živé. Zápasí & vítězí primi- tivní lovecka' chtivost. Už nevidím sviště, vidím jen jeho břicho, rozdělené rruškou mé lefošky. Hlaveň se natáhla přes celých těch 15 metrů, muška se přissála jako napité lesknoucí se klíště právě mezi prackami. Kohoutek se natahuje strašně zvolna — je natažen — Prásk! —. Do smradu shořelého prachu proniká ostrý živičný zápach! Trefil jsem —— žulový balvan, stojící několik metírů před svištěn. Utíkám ke stanovišti sviště, U vchodu do doupěte nalézám jeho navštívenku — ještě se z ní kouří. Neulovil jsem, ale zabil jsem! Zabil jsem v sobě vášeň pravěkého lovce, která mne hypnotisovala. Zdá se mi, že jsem někomu zachránil život, je nutno nějak silně s'e vyjádřit. Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Prásk! Zbývajících pět ná- bojů letí do vzduchu. Je mi lehko a veselo. Trará. trará. 69RUSEL: OHENAVOADA. Obrázky kreslil p. uč. R. Sysel. Jarní a veselí přátelé blýska- vých tváří? Kdož by je neměl rád? První, prudce kvetoucí, unášívří- še starých'bájí a druhý tě ponese třeba kolem celé země. je dobře nozuměti si s nimi a ovládati je. Potom slouží nejen s'niění,aleiprak- tickému životu. Obrázek u Hlasů lesa ukazuje, jak si zařizují ohniště na Podkarpatské Rusi. Ohnutá, silná větev je hluboko V zemi a otáčí se. Horní obrázek ukazuje vyšší stu- peň vývoje. je též z Podkarpatské , Rusi. Vyšší kůl je nehybný, druhý je mělklo v :zemi na kamenném čepu, aby se otáčel lehce. Ejhle, „dva milníky cesty, která je už dávno za námi a přece náš clivilisovaný člověk tak prostě a účelně si venku oheň ne- zařídí ise vší svou inteligencí. Hle, vůdci, látka k rozhovo- rům o ohoíclh. Stojí to za to z hlediska kulturního vzestupu studovati ohniště a poznat jeho druhý a uměti jich užíti; Kamna složitá jsou nám samozřejmostí, vymyslit podle po- třeby poměrů jejich praprilncip — to bývá pro nás problémem. A co voda? I ona dovede nás do lidské minulosti, i v ní jsou zachovány stopy. Primitivní loď a přece jak důmyslná, vypočítaná. Základem jejím je silnější kmen, který se může sesílit přivázáním latí. Na něm je vyvýšené sedadlo. Rovno- Váhu udržují dvě latě, rovnoběžné s hlavním kmenem, při- pevněné k tomuto laťkami. Čím dále jsou tyto rovnováhové latky od středního kmene, tím je loď stabilnější. Lodí užívali i domorodí Čechoslováci v 20. století" 'a osvědčila se. Do dnes užívají jí“ podobné na tichomořských ostrovech. Pro nás je úlohou: udělatí ji bez hřebíků. Ohniště iloďka jsou věcí skutečně praktickou, plOužívejte jich V praxi a pošlete obrázky i kroniku jejich osudu. . 70! HLASY LESA.( Co si bude as mysliti mladík, když jde osamělou lesní cestou a slyší naříkavé lkání, které se zcela podobá kříku trápeného ma- lého dítěte? Zoufale bude pobíhati sem a tam, aby našel dítě. Ale může nadarmo dlouho hle- dati, když neví, že je to křik zajíce, chyce- ného do oka, jeden ze zvuků nejpodobnějšich lidskému hlasu. Nejeden z těch, kdož ničeho “( nevěděli o umění lesa, vyřítil se na to, poně- „_ ! vadž myslel, že nějaký spustlý člověk chce . ' “"-' malé dítě v samotě odpraviti. Když však slyší “v »s- zajíc hluk, ihned ztichne a to působí ještě hrozněji na polekaného, který myslí, že dítě, je vyčerpáno a že již nebude veden ve svém hledání nářkem. * ]est však ještě jiný zvířecí skřek, který je velmi lidský a naří- kavý. je to křik ježka v pasti. ]eho dojímavé naříkání rezezná se těžko od nářku zajícova nebo hlasu trápeného dítěte. Zřídka lze ježka slyšeti, a jen málo lidí, nejvíce myslivci, znají jeho hlas. Většina lidí myslí, že je ježek němý. “1 Chceme také prozradit malé tajemství, které se týká křiku ježka, takže to můžete zkusit, když příště na některého přijdete. Nesmíte však toho zneužít: musíte milovat všechny tvory. Ježka můžeme jed. noduchým umělým uchopením přiměti k tomu, že vydá svůj neznámý, lidskému hlasu podobný zvuk. ' Vezmeme jeho zadní nohu do ruky a malou hůlkou nebo tužkou táhneme tam a zpět přes jeho první silnou šlachu za kolenem. My- slífme, že toto dráždění přiměje ježka ke smíchu, avšak delší dráždění je bolestné a musíme včas ustati. ]ežci těžce dýchají, snénají & chrápou, když spí ve svém hnízdě právě tak jako sovy nebo chroptí jako králík, který byl jiným ucho- pen za hrdlo. To je také něco, co musíme věděti z loveckého umění. je to jinak velmi příšerné, slyšíme-li chrápání muže a nevidíme jej. jednoho dne stáli jsme v lese a pozorovali kolěavu, která společně se Svým mládětem honila na levo od VOZové cesty králíka. Kolčava běžela rychle, aby přepadla králíka, ale králík obrátil, vyhnul se. Kličkoval a po krátké chvíli myslel, že se zbavil svých? pronásledo- vatelů. S dvojnásobnou zuřivosti padla nyní kolčava na stopu a nako- nec zůstal králík jako zabitý ležet u chomáěovitéhto ostružinového keře. Kolčava skočila naň se slepým vztekem a zakousla mu své jeh10vité zu— by do hlavy. Pak vyssála krev a skočila opět dolů. Zatím co jsme če- kali na konec tragedie, zttratili jsme na okamžik zvířata s očí. Ale tu jsme slyšeli na druhé straně cesty chraptivé naříkání, které je Sly,- šet při smrtelném zápasu králíka. Mysleli jsme určitě, že králík a kol. řava skřížili si cestu, aniž bychom je viděli. Ale o něco později usmrtila kolčava králíka úplně na levé straně cesty přímo u našich nohou. Šli jsme proto přes cestu, abychom zkou- mali příčinu nářku na téůo straně. Konečně našli jsme po dlouhém hledání ve spadaném listí a větvoví velkého ježka, který spal, sto- čen ve svém hnízdě několik kroků od této honby na život a smrt. Také kolčava prozrazuje 'svou přítomnost chrápáním. Dva my- slivci sedli si jednou k svačině na hromadu ch'rastÍ. Tu řekl náhle je- den: „Myslím, že nesedíme jen na dřevě, ale ještě na něčem jiném —l slyšíš její chrápáníř“ Když byli hotovi se svačinou, počal jeden z nich přehrabovati Chrasti, zatím co druhý měl připravenou pušku k výstřelu. Náhle vyskočila velká kolčava a chtěla prchnout, ale zvrátila se jen ranou- myslivcoyou a zůstala ležeti„ _ , Zdá se to kruté, ale přece by každý junák měl mít myslivce svým přítelem. ' 71DR.HÚBNER: PTAČÍ HNÍZDO. Téměř celou zimu bylo několik ptáků slamotářů, když docela vymřela luka a pole, mými drobnými přáteli na denních toulkách pod zasmu- šilým nebem. Darmo moje fantasie kouzlila dobu před p|0pulaclí člověka, rozumného tvora, kdy mohutná řeka va— lila se pralesy staletých dubů a příroda V hojnosti života Oplývala í těmi, jež jsou člo- věku nejblíže: ptáky a zví- řaty. Tisíckráte budiž po- zdraveno jaro s návratem mých drahých, které vyhnala zima na dalekou cestu. S ja- rem vrací se jim do srdce láska. A to je nový důvod mých sympatií k nim. A ty sympatie nejsou jen tradicí přirOZených zájmů člověka ' ještě z té doby, kdy se živil lovem, ale dokladem citů mého nitra o souvislosti člověka s přírodou a prastaré lásky, která byla již tehdy, dávno před kulturou. Svaté jsou chvíle, kdy s očima otevřenýma hledáte projevy života pod rozkvetlými stromy, v kalichu bělostné něhy, anebo v bázlivém srdci ptačím. Šťastná to škola bez knih, škola srdcí, nejvyšší učeliště, vedoucí k pravé lidskosti. Láska ke zvířeti je vložena v lidské srdce. A proto maličký jeník třásl se radostí, když mu ukázali maličké hnízdo jiřičky pod střechou, a plakala malá jarmila, když táta zastřelil vrabce. Právem pokládáme za doklad největší zvrhlosti, když hoch vybírá hnízda. Čistému, dnešní lžikulturou nezkaženému srdci, řekne po- zonování ptačího hnízda mnohem více než suchá doktrína za— ložená na sobectví. Chcete znáti vznešené zákony přírody v nezkalené form-ě? Učte se jim z ptačího hnízda. Vnímlavého lidského srdce dotkne se projev radosti ptačí duše, když prvý jarní úsměv do kraje vyšle slunce a kos na vršku starého dubu hlásá radost světu a své družce. Hlína, kterou je mazáno jeho hnízdo v nízkém smrčí, chrání plod vzájemné lásky před dubnovými mnazy. A krčí-li se v hnízdě nevzhledné robátka, kosí matka se svěšeným křídlem, svoji bezpečnost dáVajÍ-Cl v šanc, ublíhá před nepřítelem, aby ho odvedla od mláďat. Určitou předzvěstí jara je* večerní píseň drw0zdova. Na vrcholku mohutného dubu, jako pěvec v koncertní 72síni, zpívá o svém štěstí. A ["“"—,“— —. neustává,když již jeho druž- .. ka zahřívá budoucí mláďata V hlubokém hnízdě, uvnitř ztrouchlivělým dřevem vyle- pcném. Vedle hnízd dobře ukrytých, nalezl jsem; i hníz- do zcela otevřeno mCZi prvý- nil lupínky hlo-chu. Ukazuje jej obrázek. Dospívající děti, které charakterisují ony zná- mé skvrny na hrdle, jsou V mládí špatní letounl a pro- t'O často dostanou se do za- jetí, aby zpěvem těšili srdce člověka přírodě odcizeného. Neúnavní, skromní a přece odvážní, jak víme ze zajetí, dělníc1 starých lesůi umírajícího porostu, sýko- ry, vychovávají v dutinách stromů novou generaci. Ivo- puštěně myší díře vychovala koňadra houf písklavýchr dětí. Málo je těch, co Viděli hnízdo parukářky v opuštěných lesích, které rostou bez discipliny lesníkovy. * “ ' ]eště zajímavějším je pozonování hnízda mlynáříkova. Tak upřímnou a vřeLOu lásku manželskou vložil tvůrce do malého srídéčka, že stále v blízkosti a v noci jsou přituleni V lásky—' plném přimknutí. Z lišejnííků budují velikou kolébku svým dětem, uvnitř peřím vystlanou. Potom dínoblounké hlavičky s miniaturními zobáčky vyhlédlají z otvoru. Brzy protrhnou kolébku a jdou za svými rodiči. j Téměř neznámá jsou hnízda našich holubů. Manželé jsou proti zvyku holubů, žijících stále v hejnech, sobě'věrni a dovedou ukrýti svoje mláďata i před škůdcem nejhorším: člol- věkem. Dlouho zní idylická píseň hndliččí v rokli u potůčku, kde na h'nstce klestí spočívá mateřská pýcha, čtyři vaj'íčkaíi jenom obratný pozorovatel najde hnízdo hřivnáčovo. Ve vel- kých revírech, v dutých stromech-velikánech je hnízdo doup- ňákovo a nedaleko slyšeti milé houkání „huu—(buk)“. Když začínají kvést topoly, sedí už matka Vraána na hnízdě, na vysoké jedli či topoli. Nikdy v okolí se nezdržuje, Opatrně se ke hnízdu přibližujíc'. Tepi'we mladá vráňajta svým „kaá.“ způsobí si záhubu. ]souť „škodnou" a nimirod ranou do hnízda uspokojí své svědomí, zatím co postřelená mláďata hynou v blo- lestech. jakou by vám alsi radostí bylo viděti straku, ptáka, který je stělesněná hračka, stavící hnízdo s velikou střechou z hustého proutí. Jak se mazlí se svými neQOpeřenými dětmi a jak je učí, když opustily hnízdo. A což teprve sojčí rodina na prvních toulkách v červenci! 73Jak žijí naše divoké slepičky, víte už z povídky Setonovy o Štěpokůrci a Vrbovy „Bažantnice“. Jenom ten, kdo dovede tiše seděti na pasece s očima otevřenýma, může viděti, jar; učí bažantí matka svoj-e kuřátka proměniti se v kaménky do trávy zapadlé. Není div, že toto umění neznají bažanti, které vodila krůta v bažantnici.*) " Jakou radostí mi bylo pozorovati ptačí havěť na ryb- níce Nekoři nebo Sedleckém (u Valčic), když každý páLr hledal svůj kout pro očekávanou rodinu. Boje, sváry, hádky a demonstrace jsou denním zjevem ve vodní republice. A potom vodí Slipky, kachny, bukáči a rackové drobounká ká— tata po_hladině a po hustých vodních travinách. Jenom ná< hoda může přispěti k tomu, abyste snad jednou v životě— . spatřili vakovité, do vidlice větví vpletené hnízdo žluviinol Za to však každý, kdo miluje ptactvo, zná hnízda našich pěnkav. V zahradách nalezne nejen hnízdo pěnkavy, ale i dlasko- vo,k*terý SICVdJOblě hnízdění živí hmyzemave vrcholcích h'rušní maličké hnízdečkio Zvonohlíkovo. Vzácné štěstí je náhodou ob- jeviti rodinu strnadovu, skřivánčí či chocholoušovu. Vpleteno mezi rákosím je výborně ukryto hnízdo rákosníka velkéhol. Nebýti stálého vrzavého vapěvk'u, ani byste o jeho existenci nevěděli. Mezi vzácné ptáky náleží skorec na horských vodách, dudek na pastvišti a lelek na pasece. Jak podivná jsou soví mláďata. Porbstlá bělostným chmý— řím, otevírají oči nezvyklé dennímu světlu. Jak chrání je obětavá matka. Mládě vylétnuvši z hnízda, sedí na skále, vidí-li přiblížiti se člověka, sedí nepohnutě. Sova stala se skalou a teprve až zaniká nebezpečí, přiletí matka. Téměř neznámá jsou hnízda dravčí. Jsou však vyhledávána lesníky a lovci, kteří se domnívají, že plní své h|0spuodářské poslání, mohou-li zničiti každého nepřítele lovné zvěře. Proto zapadli jestřábi do hlubokých lesů, neznámí jsou nám sokolové a zmizela s polí í pioštlolka. Dravčí matka je vzorem opatrnosti a lásky mateřské, která nezná mezí. Naše lesy jsou zbaveny- hubením dravců své nejkrásnější výzdoby. Je povinností ju- náků starat se o ochranu posledních zbytků. Lesní moudrost- jest příkazem nejintensivnější ochrany přírody. Tato vyvěrá z lásky k přírodě, kterou jsme získali jejím pozorováním. Sestoupíme potom k těm, kterým říká člověk „němá tvář“, přestaneme potom věřit, že zvíře řídí se svým pudem a člo— věk rozumem. Pochopíme, že má zvíře svůj způsob jednání a myšlení, svou lásku k životu, svoji. radost a žal. Je součástí velikého celku a jenom hloupá teorie o člověku, pánu příro- dy, mohla rozdělit a dělí ptactvo na užitečné a škodlivé. Ju- nák sestoupil s trůnu lidské pýchy a uznává světa řád a chce jeho plnou krásu. Je jejím vyznavačem a nemůže být sobcem.

• ) Bažantnici dávají bažantů vejce krůtám, které vodí vylíhlá mlád'gta.

. 74GAMMA: ÚLOHA z ANTIKY. 11. Podívejte se na obrázek. Nepředvádí sice nejlepší so— chu starořeckou, ae ukazuje dobře zrovna to, oč nám půjde. Všimněte si na po— stavě (je to slunečný bůh Apollo, athénské dílo asiz 5. stol. před Kr. nyiní V brit- ském museu V Londýně) rýhy uprostřed tě'a, od kyč'e ke kyčlí. Asi před čtvrtstoletím byl V Praze ]. P. Muller. Dán, známý obecně svou tělocvič- nou soustavou. Vykládalnám tehdy o ni a provázel ji účinnou živou illustrací: uka- zoval nám své atlet. nahé tělo, překrásné, harmonicky pro- pracované. Podivovali jsme se jeho kráse, zdálo se nám být dokonalé. A tu Muller se přiznal: srovnával svou vy- pěstěnou mužnou postavu se slavnou antickou sochou tak zv.Apoxyomena (znáte jí as, ukazuje nahého mladého mu- že, který po závod—ech škra- badlem stírá si s paže olej a prach stadia), od starořec- kého mistra Lysippa a para— vil: „Všeho jsem se na svém těle .cvičením dopracoval Stejně tak jako na tomto díle Lysippově _— jen téhle rýhy nikoli! Zůstaa mi tajem- stvím.“ N uže! Zrovna v tom, co pro věhlasného učitele gym- nastiky zůsta'o tajemstvím, je ta „úloha z antiky“. Prodávám ji, abyste se o ni pokusili. Bude proto třeba |O té zvláštní rýze trochu výkladu. Na- jdete ji skoro na Všech nahých postavách starořeckého umění. (Vybral jsem pro illustraci svých dalších slov tuto sochu, ač Muller mluvil o Apoxyomenu, protože myslím, že na této postavě Apollona je vyznačena ještě důrazněji). Na tělech jinochů a mladých mužů bývá ukázána velmi Čistou, plynu—e lou linií velké energie; mívá tvar kalicha mělčího, jindy ná- ' 75padně vysokého, jako zrovna na našem obrázku; lomívá se k bokům ve zřetelném úhlu (tak izde), jindy přebíhá přes ně fnelomfeně; neklon/čívá se vždy na bocích, nýbžr'ž přeVí-jí se na některých postavách mladých mužů nazad do hýždí (kp. na Apollonu v římském museu delle terme ; reprodukce _ve výtahu z díla Colliginonova, vydaném „Manesem“, str 25). Zjevuje se už ina postavách chlapců, arci značně mělčí, spíše jen v poloviční nápovědi, jak se srovnává s kratším cvikem chlapeck'ým. Na tělech mužů starších vyjímečně i star—ců (těch je v hellenzském umění velmi málo, Hellen ve svém přitakání k“ životu, zdraví, síle, radosti jevil patrnou neohuť ke všemu, co mu připomínalo úpadek, stanobu, mdlob- nost) jeví patrné rozšíření, zhrubnutí, jakoby už byla tu tam _v původní linii rozrušena a obvalena příliš dlouho namáha- - vými svaly bočními a břišními nebo tukem. (Příkladý: Lao- koon, Héraklés Farneský, Pěstní zápasník v Římě.) ( Už při prvním pohledu na řeckou plastiku po stránce zdůraznění této osobité rýhy vidíme, že to, co tak vzdorovalo gymnastickému, sportovnímu úsilí Miill-erovu, přese všechnu jeho odbortnickou soustavnost v teorii iv praxi, bylo obec'- ným majetkem snad všeho mužského pohlaví hellénského; rys začínal se tam už v chlapectví, možná už v dětství a trval až do staroby, nepochybně až do konce života. Touto linií jsou tedy spojeny všecky věkové stupně hell-énského lidu. Už to překvapí na té klassické rýze; tam snad ji mívali Všichni v naších dobách, v naších zemích snad »— nikdo? Ale ještě více: rýha objevuje se silně za všech období starořeckého umění: jsou jí tedy jako jednotným znamením spojeny ivšec'ky doby národa starořeckého. Svědectví umění je tu důležité, neboť umělci hellénští měli velikou úctu ke skutečnosti, pronikavě _pquorovali živoucí lidské tělo: co se tedy objevuje v umění bylo iživou skutečností denního bytí lidu héllenského. je ovšem přiro—zeno, že dobu od doby ráz rýhy se rozličné obměňuje; to souvisí nejen s měnící se skutečností živoucích těl, nýbrž i s měnícími se názory uměleckými, které opět jsou v těsné souvislmti se světovým názorem doby, myšlen-ím filosofickým a s mravním nazíráním pokolení. Budete-li po té stránce pozor—Ovat reprodukce starořeckého umění (především plastiky, neboť maleb je velmi málo), najdete, jak s rázem této rýhy liší se třebas trojí po sobě následující doba: starší, prostší: a přísnější pátého století od doby století čtvrtého, mravně rozvolněnější, už pokažená bohatstvím,- př-epyc'hem a požít- kářstvím (příklad první doby: „Doryforoď“ Polykletův, onen jadlrný, pevný mladý muž, nesoucí oštěp — proti pozdějším zněžnělým jinošským postavám Praxitelovým, jako Hermes, Apollo Saumuktonos), po těchto trochu zženšqilých mužích“ a jinoších však jako zdravá reakce opět přicházejí tvrdě, mužné postavy mistra Lysippa, umělce právě nám dnešním velmi sympatického, svým silným, kladným vztahem k životu. 76Troji pokolení, trojí razdílný způsob života, trojí rozdílný jeho výraz v umění, trojí různě akcentovaná rýha! Na moc— ném, rozložitěm těle Doryforově vyznačena velmi důrazně; na nejněžnoějších poženšttělých postavách Pnaxitelovských je jí značně ub'ríá'no ostrosti, je mělčí a měkčí; na jadmých po- stavách z ruky Lysippovy však opět je vřezána silně: tak“ ona rýha samojediná jako jakýsi klíč otvírá nám pohled. do duší, do života, do celého světového názo'ríu trojí doby hellénské. Ač měníc se, zjevuje se za všech dob umění stano.- řec'kého: byla obecným rysem životních těl V řadě generací.

Okolnost pak, že je na výtvarech uměleckých Všech dob 

tak zdůrazňována, sviědčíi o tom, že byla umělci antickými pociťována jako krásná. Nejen tedy pravda reality denního života, nýbrži krása. Protože objevuje se za všech dob, ne pouze v některé jako dočasná umělecká moda, je zřejmě i výrazem toho, že v lidu hellénském vůbec bylo silné cítění této rýhy jako rysu krásy; jak všechen lid starořecký cítil, tak mluviti k němu, ovšem řečí významnější, slavnostnější, Opět jeho umělci.

, Zvláštní ta rýha neobjevuje se však na všech nahých po- stavách, které vytvořilo umění antické. Případy jsou pomru— hodny jinak. Tak „chybí na některých figurách faunů a sa- tyrů, lomozné, lenivě čeládky z družiny boha Dionýsa (Bak- cha), milovné Vína a opojeného tance, chtivé žen a hrubých požitků. Těmto neomaleným zahalečným brachům nemohl my- slící sochař dávat těla propracovaná tuhou gymnastikOu; na nich ona rýha byla by bývala rysem protismyslným. (Arci některým dal výtvarník také tělo vypěstěně tělocvičnou kázní, is onou rýhou — byla-li toho příčinou jeho menší schopnost domýšlet, slabší smysl stilový, hellénská nechuť k nemužným, chabé měkkým svalům, či co jiného, nechtějme dnes noz— hodovat.) Zajímavější by byla otázka, odkud bral starořec- ký plastik modely k těmto přírodním divokým chlapíkům? Realism antického umění napovídá ovšem: ze živoucí sku- tečnosti. Žili tedy v hellénské pospolitosti vedle Doryforů a Apu0xyomenů imužové těl nepěstěných gymnastickbu kázni, měkcí břicháči beze svalů? Zdálo by se vskutku! Ale tváře těchto faunů a satyjrů, hrubé a nekrásné jeví typ nehelléhl- ský: te tedy podobno pravdě, že antický plastik vybíral si je z vnstvy lidu nehellénxskěho, z podrobienšců a z otroků,

• !kteří nemohli a nesměli účastnit se života plnohodnotného

občana, tedy ani gymnastických cvičení a zápasů. OtnOCké tváře pnozrazují, proč na těch oněch tělech rýha chybí. Zrovna tak chybějící rýha liší v plastice starořecké od Hellénů barbary. Na barbary Neřeky díval se Hellén s vý- Lše své vzdělanosti s pohrldáním; byl si marně vědom svě pře- vahy nad nimi, nejen po stránce duchovní, nýbrž i tělesné, co do krásy svého typu a vypěstění těla soustavným cviklem gym- na'sticlko-válečnickým. Ten barbarům chyběl; bojovali sic ta- 77ké, ale to bylo bojováni lidu primitivního, bez vědeckého (řekl bych) základu, tak vyznačujícího gymnastiku starořeckouť. Rý- ha, o níž mluvíme, byla cosi význačné helléniského, byla to přímo značka .hellénství, taková výmluvná zkratka staroře- cké kultury tělové. Proto aS (zdá se mi) antičtí umělci, před- vádiějíce postavy barřbarů, odlišují je od Hellénů tím, že bud' vůbec vynechávají na tělech barbarských onu charakteristi- ckou rýhu, nebo aspoň ji nevrývají V té důrazniOSti a lineární kráse obvyklé na sochách Řeků. (Pravda, není tak venkonicern, bez výjimky; tu tam zjevuje se rýha dokonale říznutái na postavách bojovníků barbarských; snad tu působil tradiční- názor na tělo, bojovníka, jehož si snad umělec ani jinak než v typu hellénském nedovedl představit.) , Je ještě jedna, nevelká skupinka nahých mužských těl bez rýhy hellénské v antickém umění a ta je pro náš dnešní živější cit sociální nejzajímavější. je starý antický pohár,. t. zv. z Vulci v Italii, původu řeckého. Na něm dva nazí tova- ryši kovoliteck'ého řemesla jsou zaměstnáni o obrovské soše nahého bojovníka, který s mečem a s kopím řítí se k útoku. Postava obra bojovníka vyznačena je z profilu ostře řížnutou. rýhou — toť Hellén, jak pravíi čistý typ tváře řecké; oba tovafryši mají hrubé, nehezké tváře „vulgární“, s hlediska an— tiky), smáčknutých nosů, nízkých čel a rýha na jejich tělech chybí; to jsou dělníci, proletáři, neplxntohodnotní pracovníci pan- ského státu hellénského, Neřekové, buď metoikové nebo otroci, na něž panská pospolitost převalovala skoro Vš-ecku práci fy- sickou. Odsouzení k ní doživotně nemohli a ovšem ani ne-- směli žít životem svých pánů, tedy arci ani pěstovat svá těla po panském způsobu soůstavnou gymnastikou — na těchto proletářských tělech rýha hellénská byla nemyslitelna. Chyj- brějící rýha na nahých tělech těchto dvou dělníků mluví zře- telně. o jejich občanské méněcennosti: stojí hluboko pod Hel- lénem, na jednom stupni s baríbary, satyry a fauny. Na. poháru jsou ještě dvě jiné postavy: dva páni, vznešení, v hfrldém postoji, obhaleni malebně uspořádanými záhyby řiz, dvojnásobné „panské“ velikosti: přihlížejí dílu proletářů „po-- lolidí“, jak praví zřejmě jejich míra, na polovici zmenšena;

• .

Měla rýhu i těla Hellének? Odpověď na otázku není snad- na. Neboť nahých postav ženských je v antickém umění cel- kem velmi málo; nahá žena je v něm výjimkou, oděná pravid- lem, kdežto nahý muž je pravidlem, oděný výjimkou. Tím také liší se význačně doba k'asická od naší dnešní: my žijeme přímo v potopě ženské nahoty (.a ani ne vždy ospnavedlněné krásou a pravdoul) ve výtvarném umění přítomnosti (ještě častěji v poloumění a ve lžiuměníl) — zřejmé svědectví nikoli zďraví, zdravé smyslnosti, nýbrž patrný důkaz n-ez'draví, ne— uirasthenické rozjitř-enosti, sexuálního nevolnictví a alkohol-em rozpáleného stavu tisícerých dnešních mužů a jinochů; ovšem i samého Výtvarného umělce. (Ač-li není jen studeným spe— 78kulantem výroby a obchodu ženskou nahotou, jenž tě'ží čile z dobového mužského nezdšraví.) Obecná záplava ženských těl v soudobé výtvarné produkci (ai jen ve výrobě) svědčí ne o síle dnešního mužstva, nýbrž o jeho slabosti. U Hellénů té pohlavně, umělecké neurasthenie nebývale; * lid starořecký dle svědectví svého umění nás došlého necítil té slabošské smyslové nOzjitřenosti, chtít se ustavičně sexuálně d'náždit pohledy na ženskou nahotu, jak děje se dnes, ovšem do značné míryi zlými účinky války. V umění antickém je patrn silný ostych, ukazovat nahá těla ženská. Snad tu půso- bil částečně zásah Orientu svým duchem harémským, jenž pronikal do starořecké rodiny; více však, myslím, působila. tu žena hellénská sama: svou přísnou cud'iostí. Vlivu cudnosti ženy antické podrobuje se umění starvóřecké pno'stě a předvádí ženu skoro výlučně jen oděnOu, dokoncei na takových vý- tvorec'h, kde oděv její nesporně kazí účin esthetický. (Pří- klad: sousoší Oresta a Elektry v Neapoli, kde muž je celý nahý, žena celá oděna). Tradice zahalování těla ženského odě- vem byla velmi silná. Když poprvé bylo hellénským umělk- cern ukázáno ženské tělo celé nahé — byla to Afrodíté Knidl- ská od Pnaxitela — vzbudila smělá novota ohromné Vzrušení. Sta a tisíce poutníků putovaly z celého Rlaclc'a. na malý ostrůí— vek popatřit na nevídanou, neslýchanou Věc: na nahou bo- hyni! A to se událo teprve ve čtvrtém století př. Kr.! v době už spouštějící se mravnosti, se sklony přepychu a požitkářství, ai tenkrát byla modelem k úžasné bohyni nevěstka, pověst- ná hetaira Fryné. To třeba mít na mysli, abychom poroz- uměli, proč nahých postav ženských je v umění antickém tak málo, Většinou jen Afrodíté, bohyně milosti. V tomi vysvětle- ní, proč nelze určitě říci, zda těla Hellének homo-sila se také onou rýhou. ]eť samozřejme, že na těle bohyně milosti, tvarů oblých, vláčných, rozněžnělých, jak odpovídá předsta- vě lásky erotické, byla by hrubou chybou proti stilu a psýché taková rýha, vypracovaná tvrdým trainingem. Afrodíté jako sportwoman? Nemožno. Spíš byla by rýha myslitelna na té- lech takových antických Sportwomen jako byla Artemis (Dia- na), bohyně lovu, nebo Pallas Athena, bohyně bojů; ale u- mělci *stanořečtí těl těchto dvou bohyň nikde neukazují nal- hých. Zajisté nedovolovalo toho náboženské cítění'hellénL ské; představit tyto přísně cudné bohyně nahé, jako učinil Praxiteles s Afroditou, mohlo být pro umělce,i osvobozené?- ho od náboženské tradice svého národa, nebezpečno — také antičtí pohané chriánili své bohy od rouhání, jako činí kře- sťanští pohané se svými; nezapomeňme, že to, co z antického života je naší době pouhou poetickou hrou s mysthickými po- stavami a příběhy, starořecké době bývalo zrovna tak vážnou věcí života, jako křesťanům kdysi protstawa Vykupitele, spasi- telské utrpení na Golgotě atd.; oni dávní bohové a bohyně,. pro nás už jen výtvory staré národní fantasie, dobrého filo- sofování a dobového ethického cítění, bývali pro Hellény 79živoucími, přesvatými mocnostmi, jimž byli svými životy i smrti nadobro podrobenLL/ ' _ „ Přes záporné svědectví výtvarných děl, však nelze oné rýhy na těl-ech Hellének zcela popírat. Řecká žena, zejména svobodná dívka, byla také účastna národního výcviku těles- ného igymnastických zápasů. Známe sochu závodnice v bě- hu (Vatikán), vítězku v závnodech, jak praví palmový list na podstavci. Ani ta sice není představená nahá, je oděna od ňader do půle stehen krátkou, zřasenou košilkou ; tělo, ze- jména pevné, svalnaté nohy běžecké svědčí o tvrdém trai- ningu a část těla, rýsující se lehce pod košilkou, “zdála ,by se napovídat jsoucnost oné rýhy. Byla by to jediná socha, jediné svědectví z umění starořeckého. Jiné postavy žensklé (většinou Amazonky) jsou napořád ve střední části zakryty rouškami, skoro vždy hustě vrstvitě řas-enými,níc nezjevujío gy- mnastickém svém propracování. Dle nohou můžeme arci sou- diti, že i břišní partie byla úměrně proprěstěna; pouhá logika tužených dolních končetin vedla k tomu, že střední část těla nemohla býti nechávána v takové afroditské měkklosti. Ze svědectví vypracovaných „sportovních“ nohou lze míti tedy za to, že gymnastický pěstěná těla Hellének měla i tuto rýhu. Zda byla však na nich také pociťována jako krásná, podobně jako na těl-ech mužských? Důsledné zahalowí-ní těl ženských v umění antickém, zdálo by se nasvědčovati opaku. Když tvonba odvážila se Praxitelem ukázati nahé tělo ženské, gy- mnastickým trainingem nedotčené, proč by byla neukázala také těla vypracovaná cvik'em? " Z poučení, jež "nám dává hellénské umění, můžeme si úhrnem pověděti toto: ' , Klady antické rýhy jsou: Hellén byl si vědom,že je dílem jeho vůle, kterým převýšil přírodu, a uvědoměle roz- víl tvary dané přírodou v útvar vyspělejší, jímž předčil nad lidi přírodně primitivní. Proto rýha mohla mu býti jakousi „cifrou“, udávající souhrn velké, úsilné práce Hellénovy o vy- pěstění sebe sama; v této zvláštní „cifře“ byl vyjádřen součin veliké energie vitální, kterou antický červěk vytrvale vydával, aby ze sebe vypracoval člověka vyššího řádu, člověka „krás- ného— obrého“ V onom smyslu starořeckém (kalos kai agathos). Byla důkazným, kdykoliv ukazovatelným „odzna- ke-m“ opravdového velkého činu (—vypěstovat ze sebe vy- trvalým úsilím tuhé kázně člověka zdravého, silného, krásného, harmonického, toť věru velký čim—) „odznak“ tento nosil Hellén nesmazatelně na vlastním těle, tak do něho vrytý, že nikdo nemohl jeho nositeli výkon velkého činu upříti; Tak byla antická rýha ještě bezpečnějším svědectvím pravého ju— náctví, než orlí pero Indiánovo, o jeho papímvé náhražce v_ našem junáctví ani nemluvě. Zvláštní důraz třeba polo- ž1ti na to, že byla rysem krásným; to napořád potvrzlovali ukazovatelé krásy, umělci, a jimi utvrzován ve svém cítění, ustavičně ji jako krásný rys své tělesnosti cítil všechen nánod 80 „hellénský; o tu rýhu, tak důrazně lepě vedenou na živých tělech ina sochách národního umění, byl antický Říek, už' od přírody obdařený milostí velké krásy tělesné, ještě krásnějšír a při každém pohledu na tento krásný dar sobě samému, naplňován byl v nitru hrdým vědomím: „Jsem krásnější, jsem vyvinutější, jsem dokonalejší nad ostatní ne pouze milosti přínody, nýbrž i vlastním úsilíml“ Pmmyslete si, jak toto hlrrdé Vědomí asi pobádalo k úsilí novému, dalšímu: ještě více převýšiti pří'riodu! ještě krásnějšího člověka ze sebe vytvořiti vědomě, činem vlastním! Představte si, mladí přátelé, že by ve vás samých působila taková myšlenka: že svou vlastní snahou šli jste o kus dále, ale kladně nad přírodu! že jste domyslili, doriOzvili, dovypravovali její kladné, krásné nápo- vědi, nikoli v boji s přírodou, jak V pošetilém zmámení činí bludná civilisace a její blázni, nýbrž v harmonií s ní! Kfásu vypěstěného těla chápal a cítil všechen národ; z toho národního cítění rostlo národní umění starořecké, jehož hlavním obsahem je právě oslava krásného těla lidského. Národní výtvarní umělci ovšem cítili krásu jeho ještě mocněji, milostí bohatšího zření, & ovšem cítili i hodnotu nového krás- ného rysu hellíénské tělesnosti, této anticklé rýhy. Svými vý- tvory v mramoru a ve spěži, na stěnách a na vásách dávali jí pečeť přitakání; To mělo Opět svůj přirozený odraz do života: »00 tak důrazně schvalovala díla výtvarníků, ještě úsilněji pak Chtěli na vlalstních svých tělech živoucí lidé. Osten slávy- chtivosti, moci ukázati Své tělo, zobrazené rukou umělcovou_ a plo-stavené před zraky všemu národu, přirozeně pobádal Huel- léna, učiniti ze svého zjevu fysického výtvor dokonalosti. Tak k'glásné sochy přímo eOpět zasahovaly do života, vracely se do něho posvěceny rukou umělcovou, aby pomáhaly pro- měňovati život, dělati krásné živoucí lidi. Krásná postava vytesaná do parského mramoru, ulitá ve spěži rukou antického mistra — to nebyla pnuhá výtvarnickíá dekorace nekrásnéhoa žití skutečného, s ním skoro nesouvislá, jeho snad vůbec ne0plodňující, jako bývá s uměním z většiny u nás — to byla denní Výzva, ustavičně memento žijícím, být krásní, být stále krásnější, memento, jehož živoucí Opravdové dbali a. dle něho své žití zařizovali. Takový krásný slunečný bůh, Apollo, to nebylv Hellénstvu pouhý nevšímavý kus chrámového inventáře, to byl přímý hlasatel božství -— svou krás-o u. Proto bylo takové krásné dílo antické dílem náboženským ve mnohém hlubším smyslu, nežli to může být řečeno o tisí— cterých ohyzdnostech církevnického lžiumění v naších kOstelích, _ kaplích, na cestách a rozcestích. Kolik z nich lže nestoudně, že škaredý jeho panák je obrazem boha! Antické uměnixzcela ' jinak: ukazovalo bohy národní krásné, co nejkrásnější, neboť jeho umělci věděli dobře, že znamením božskiosti je krása. N-e— potřebova'o krásné bohy vymýšlet, stačilo mu dokonale ukázati krásné tělo lidské; za ním a v něm bylo božstvo. Apollobv bůh starého bájesloví, je dnes pro nás jako bůh pouhou básnic- Slkou představou, ale božstvo, které se zjevovalo v těle krás- ného, mladého Helléna, jenž před čtyryadvaceti stoletími stál nahým modelem antickému mistru pro 50chu slunečného 'boha, žije pro nás dnešní stejně, jako žilo tenkrát pod sluncem athénským. Rýha, součást oné kr'ásy fysické, otvírá nám a stále bude otvírati výhled na cestu, na dobrou cestu: Tudy jde se k bohu!

Velkým kladem této antické rýhy dále je: to nebyl pří- vlastek pouze nepatrné menšinky v národě, to byl rys obecný, snad veškerému národu hellénskému. Krásný, dokonale rez- “vitý člověk je tam trvalou ideou národní, po řadu pokolení _ pokuste se přemyslit, co to znamená, když všechen národ ve své totalitě po kolik století chce býti krásný, zdravý, silný, harmonicky vyvinutý. Rýha tato je výmluvným znamením koli- kastoleté celonárodní vůle, nejen udržet svou krásu fysickou, nýbrž ještě ji stupňovat vědomou, ustavičnou péčí o tělo. Proti těmto velkým kladům stojí však izápory: Rýha, jakožto zkrlatka celkové fysicke kultury hellénské, byla sice nepochybně rysem všeho národa starořeckého, ale dokonce ne rysem všech členů státní pospolitosti. Byl to přívlastek jen pánů, odznak jen panské vrstvy, vládnoucí podmaněným a otrokům, jejichž sílu ta vrstva vystřebáva'a a na ní budwOvala veliké dílo své kultury. Byla znamením kulturního sobectví, jež osobuje vyšší lidské bytí jen sobě; byla i silně viditel- ným znamením politického, sociálního a hospodářského násilí.ŠIMSA: VELETUCLET HER. 69. Výprava za vlajkou (hledání pokladu): Náčelník kmene ukryje v _lese vlajku nebo „poklad“, prostuduje podrobně cestu a označí ji v 10—15 dopisech s přesnými pokyny hledačům pokladu, dcpisy ukryje na vhodných místech. (První dopis popíše místo, kde je ukryta druhá ztpráva atd.), Úkolem kmene je vypátrati dopisy, provést všechny úkoly, a najít les a vlajku. Obyčejně se „porazí sQrom“, t. j. ováže se mot-ouzem, a v kruhu o průměru 10—15 kroků od něho je vlajka ukrytta. Dopisy jsou napsány tajemně: některé třeba obrászVým písmem in- diánským, jiné smluvenou šifrou, někdy se místa nejmenují7 upozorní. me na zvláštnosti krajiny a na význačné stromy. Hra se dá zpestřiťi ještě zvláštními úkoly (orientace, odhad času, vzdálenosti a p.). Vý- prava si zvolí 'svého vůdce, který rozdílí úkoly a řídí hledání. Vy- zkoušíme tak nenápadně některého šikovného hocha, jak by dovedl chodit v úloze náčelníkově. Požadavek je, aby hledání, zvláště kolem poraženého stromu, řídil plánovitě, promyšleně. Hru si přirozeně upraví každý náčelník sám; měla by se hrát na každém táboře a každý kmen by měl vzpomínat, jak hledal po prvé a po druhé svou vlajku. 70. Hledání sůviček. („Sbírání vlny“.) Když hrál Stwíw kmen hru 69., dostal tuto úlohu: na cestě bylo rozsázeno dvacet sůviček, malých papírků se sůvami, očíslovanými a měl jich aspoň polovic najít. Kdo jlich najde nejvíc? „Kousky vlny“, papírky, plíšky, peníze a pod. možno položit buď na zemi, nebo přivázat na strom nebo zastrčit do zdi a pod., ale vždy' tak, aby byly vidět; s počátku se hledání usnad— ňuje, později ztěžuje. Chlapci jich napoprvé našli 18. jak se má správně hledat, mineme-li jeden „kousek vlny“? 7x. Zloděj v táboře má ukrást během denního zaměstnání v určené lhůtě na př. náčelníkovu čelenku. zavěšenoou na nápadném místě, do- nést ji na místo, které mu náčelník určil a proplížit se kruhem pro- následovatelů zpět do tábora. Podobná pravidla stanoví náčelník tá- bora sám. 72. Čísla. Část kmene hlídá tábor, druhá se do něho plíží; obojí hráči mají za čelenkou nebo za šátkem na čele zastrčeno „číslo“ t. j. pa- pírek s tnojciferným číslem. Čí číslo je odpůrcem přečtěno, je mrtev; vzdálí se potichu z 'hry. Číslo se nesmí přikrývat, hráč nesmí jít po- zpátku, může se však krýu a vrtět hlavou. Vítězí skupina, jež je na konec početnější; hra končí dobytím tábora. 73. Raněná liška. L0vci, ozbrojení pešky, dráždí lišku, raněnou na noze, aby vyběhla z doupěte; ta vyběhne, skákajíc po,jedné a útočí na lovce,- koho třikrát škrábne, stává se liškou a je zahnán lovci do doupěte. Stloupne—li si liška na obě nohy, je také zahnána,— kdo je za- háněn, nesmí se peškem bránit. 74. O skalpy a kladení značek. Část kmene odejde, utáboři se aoznačí tábor, který má hájit před útočníky. Ukolem druhé části (větší) je vyhledat tábořiště a zatknout v táboře značku, t. j. kolík a uvázal! naň „iskalp“, t. j. šátek, visící volně za pasem každého hráče. Plí- žíme se opatrně k táboru, smluvíme plán přepadení. Kdo je zbaven skalpu (hráč jej nesmí přidržovat rukou, ani uvazovat k pasu), je mrtev. Položí—li útočníci aspoň tolik značek, kolik je obránců, ví- tězí; obě strany si vymění úlohy a hru možno opakovati. 75. Honba na vlka. Kmen vystopuje a pronásleduje jednoho nebo dva vlky, kíteří utekli do hloubi lesa, zanechávajíce za sebou stopu (ře- zanka nebo barevné papíry); střílí naň míčky, urobenými z novino. vého paoíru. Každý hráč má tři, také vlci; vlci se brání také míčky, prchají a skrývají se: vlci smějí sbírat míčky, hráči ne. Hráč je zabit, jednou ranou vlkovou, vlk třemi ranami lovců. Při první části hry je úplně ticho, plížíme se, vlastní hon je bojovný. 83, Devatenáctá strofa: Buk: 1—3 tah nazad a krok pravou vzad, 4—6 totéž levou vzad, 7—9 totéž a pravou vzad, 10—15 strhne ostatní prudkým otočením na pravé špičce do leva čelem vzad, tempo se zrychlí a Buk krokem střídavým s poskokem na předkročivší noze táhne chlapce za sebou oválovou křivkou, 16 vypustí provaz ze zubů, 17—24 dlouhým krokem střídavým zase s poskokem zmizí vlevo. Současně chlapci: 1—3 krok levou vpřed, odpor, 4—5 totéž pravou a 7—9 levou, 10—15 jsouce stržení jdou krokem střídavým s poskokem za Bukem, 16—2 odhodí náhle uvolněný provaz, ale poskakují krokem s poskokem dále v témž směru, 24 výskok do stoje rozkročného v podřepu, ruce dolů stranou, hled před sebe dolů (hledají zub). Dvacátá strofa: chlapci (Buka není vidět), 1—3 výskok a čtvrt— obrat vlevo, 4—6 totéž vpravo, 7—9 vlevo, 10—12 výskok a půlobrat vzad, 13—15 výskok a čtvrtobrat vpravo, 16—18 totéž vlevo, 19—21 totéž vpravo, 2, výskok se čtvrtobratem vlevo, 23 totéž, 24 totéž do stoje spatného. " Dvacátáprvá strofa: Buk (rychlejší tempo) 1—24 zleva popředím krokem střídavým s poskokem opisuje ovál, na jednom místě zvedne zub, nese jej ve výši ramen a poskakuje dále před zástupem chlapců. — Chlapci současně: 1—24 krokem s poskokem oválem za Bu— kem, třetí drží se druhého za ramena, což při 23 učiní i první Bukovi. Dvacátádruhá strofa je znamením bratrské shody, již ani ohromného zubu převeliké bolení neporušilo. Všichni (i Buk) spojí se pevně svými levicemi, těsně za ohybem svého předního souseda, pravou ruku inohu natáhnou a prudce víří dokola. Pak se rozprchnou, jak „když do nich střelí'í. ' ' f *' , ' * , , „Řeč je krví duše“, čte se v knížce amerického spisovatele 0. W. Holmesa, „Krví, v níž se naše myšlenky rozpouštějí a ze které vznikají“. Vzpomněl jsem si na toto slovo onehdy, když jsem náhodou četl několik dopisů mladých junáků, právě z vašich řad. Lecos se mně v nich líbllo silou, mužnou rOzhodností, poctivostí; ale jedna věc mne zamrzela: to, jak v nich bylo zacházeno s češtinou. Je asi ta krev duší mládeže ještě nečistá, když toto je možno, chtěj nechtěj jsem si musil p-omyslit. Není to pedantství, které ze mne mluví, nýbrž domýšlení prvního požadavku Woodcraftu a skautingu, požadavku čistoty. Řeč, obzvláště pak psaná řeč, je z nejhlavnějších projevů člověka, je to nejspolehlivější znak, jaký on je v pravdě a v jádře své podstaty. U junáka, kde jde o poctivost celé bytosti, musí imluva být srovnala s ostatním. Když čistotu, tedy ičistotu jazyka, když úctu ku přírodě, tedy úctu ik mluvě, která je přec také kusem přírody, a to velmi význačným; když pozornost ke kráse, tedy ike kráse řeči. Gamma. 84a 1 besedu pro širší veřejnost. Též byl uspořádán Vůdcovský kurs , o 7 přednáškách a 2 praktické ukázky. Mimo to máme každý týden kmenovou radu, na níž se debatuje © naší práci a výchově. Na kme- nových besedách, kterých bylo 76, předčítává se příručka a jiné spisy naší literatury. Též se cvičí zpěvy, tance a různé hry. Tu řídí se vnitřní výchova kmene. Náš kmen -má slíbenou klubovnu ve škole; o kterou jsme místní školní radu žádali. Dále máme vývěsní (návěstní) skříň, která slouží jednak pro informování vzdálenějších členů 'o sněmech a vycházkách a jednak k. propágaci Ligy, Budeme v ní vyvěšovati fo- tografie z našich sněmů a vycházek a letáčky Ligy. Jest záhodno zmí. niti se o rázu kraje: Ostravského. K nám obrací se zraky všech. a čekají od nás snad více činnosti a větší činy než“ přinášíme. Naše snaha je veliká, ale poměry zde panující jsou největší naší překážkou. Všichni členové jsou hoši horníků, kteří těžce vydělávají na živobytí a není jim možno platiti svému synu neb dceři na cestu někam do hor a pod. Musíme se proto omezovati na okolí, které neposkytuje (tolik volného pobytu, jako místa od měst vzdálenější, proto -náš vývoj je pomalý, ale — to slibujeme všemu bratrstvu Ligy: je jistý, — Sněm Ligy za účasti 130 junáků konali jsme. f. a 2. května u Osečka. Oba dny byly pilným tělesným měřením a zábavou. Desetiboje účastnily se 1 sestry. Orlí pero za dobré výkony v lehké adletice odnesli si Bimi- niji (Praha), Bílý Tesák (Hradec Král.) a b. Šilhavý (Michle). Zvoleno též nové náčelnictvo s b, Koudelou v čele. © 0 ' O letnicích sjeli se junáci Moravy a Slovenska v Lulči, aby vzá- jemným poznáným a ukázkami své dosavadní práce stanovili plán jednot- ného postupu v propagaci Woodcraftu. Mělo být vyhověno hlavně bratřím, kteří pro velkou vzdálenost nemohli se zúčastnit sněmu Ligy. Zúčastnili se bratři z Kunčičék, Šumperka, Brma-Husovic a. Řečkovic, Kmen Fuchs a Wolf z Bratislavy přijel, ale nestačil časem. Přes nepěkné počasí hodně se sblížili. Jinak chybila důkladnější příprava. Příště budeme již poho- tovější. Za náčelnictvo byl přítomen Míla Vavrda. Den byl věnován po- ctám rudým. Znamenigě působila bratrská shoda a vnitřní ukázněnosť všech bratří a sester. — Rušný den i večerní sněm byl povzbudivým a ra- dostným pro nás všechny. í i Der Stamm der Neupfadřinder plante ein stándiges Lager bei Kar- dašova Řečice. In diesem Lager wollen wir die Lebensproben und den Gang des Primitiven absolvieren und versúchen jeder ' wehigstens eine Adlerfeder zu erwerben. Wir wollen nicht nur praktische Arbeit leisten, sondern uns auch mit den Ideen des Woodcraft auseinanidersetzen, wovon wir uns viel versprechen. Mógen Alle, die mit uns gehen,/mit dem festen Willen kommen, an der Vervollkommnung ihres kórperlichen und seeli- schen Seins zu arbeiten, Gut Pfad! : . Wu. Der Schriftfiihrer der Liga Míla wurde von den Jungen des Bratislauer Stammes Wolf und Fuchs freudig aufgenommen, Die leuchtenden Augen, der enge Think-Kreis, die Aufmerksamkeit,' mit der die Verhandlungen verfolgt wurden, zeugten davon, dass die Jungen die Autoritát ihres Fůhrers achten und sich zu konzentrieren wissen. Das bedeutet viel. Wenn wir etwas unternehmen, měóge es genau sein, nicht halbe Arbeit, Ich ver- spreche — dann halte ich auch, Ich sage — und handle. Wie das Wort — so auch die Tat. Den Pfadfinder erkennt ihr an seiner Arbeit, an der Tat, an seinen Adlerfedern. Leget euch ein Buch an und schreibet allé von der Fiihrerschaft der Liga anerkannten Adlerfedern ein. Sicher, dass sich ste so mancher von euch schon verdient hat. Wie ihr sie erwerbet, sagt euch Br. Kalmár. Ein schóner Spielplatz ladet zu fróhlichem Spiel, zur Leicht- atletik, zum Ueben und zum Singen ein. Ich móchte daran erinnern, dass wir in der ganzen Liga gleichen Arbeitsgeist einfiiiren sollten, viel zu wenig wird geiůibt und das Morgenturnen ausgefiihrt. Noch vor dem La- ger můsst ihr damit beginnen. Zeiget, dass ihr euch jeder 5—1o Min. táglich am Morgen regelrechten Uebungen widmen kónnt, welche úberall zu Hause als auch draussen durchzufiihren sind. Dann Waschen und Hautmassage. Wir wollen ja gesund sein, gesund zu 100% dann kčnnenwir auch viel erreichen. Die Indianer hatten herhche Kórper durch Kůhn- heit und Ausdauer gostáhlt, weil sie die Kraft kannten und viel hadeten. Jeden Morgen erfrischten sic sich durch Tauchen in kaltem Flusswasser. Ein guter Kámpfer fůr seinen Stamm vergass niemals daran, 50 muss auch der Pfadfinder einen gowissen Teil an Woodcraft erwerbeu, seinen Kórper rein halten, dessen Funktionen kennen, wisseň wié maň einem Unfall, einer Krankheit ausweicht, und sich immer selbst bedienen. Er úberstopft sich nicht vor dem Schlafengehen und erwacht nicht mit dem Gedanken, wo was zum Essen nehmen, aber mit der Zahnbůrste reinigt er sich seine Záhne, wáscht sich rein und massiert seine Haut. Vorher aber turnt er und sucht rasch und gelenkig zu sein wie Hirsch. Er ist stets frohlich, bei Sonnenschoin und Regen und nichts bringt ihn aus seiner guten Laune. Er weiss aber auch ernst zu úberlegen, behálit sein kuhles Blut bet aHen Gelegenhciten. Boi der náchsten Zusammenkuníft hoffen wir schon weiter zu sein und unsere Arbeit wird schon ihre Frůchte tragen, 7. června 1926 scšli se zástupci skautských skupin Federace (Sdruž. Soc. skautů a skautek, Liga L. moudrosti, Sdružení Zálesáků, Spojené sbory junáků skautů) a skupiny mimo Federaci Spartakovi Skauti Práce. Obec junáků Volnosti a skauti DTJ. a usnesl se na protestu proti chystanému zvýšení tarifu na čsl. drahách. Bylo právem vytýkáno, jak málo se u nás tělovýchovným a jiným skautským organisacíni poskytují slevy na dráze, naproti tomu cizina, jako SHS., Rakousko. Rumunsko, Italie, Anghe poskytují slevy so až 753% bez omezení stáří počtu a vzdálenost. Usneseno vyslati deputaci do Min. železnic a Intervenovať osobně v poslaneckých klubech. Neutěšené vyhlídky do budoucna nutí jmenované. skupiny semknouti se do jedné řady a stanoveny další schůzky s programem: hřiště a sněmoviště pro Prahu, nový Skautský domov, zimní tělocvična, plovárna a vzájemná dohoda při přestupování členů z organisace do orgamsace. Kmen Ohně v Kolíně vyvíjí vzornou práci. Schází se v soukromí a přece každého dne na rt% hodiny. Čas vyplňují užitečnou rukodílnou prací, o které jsme již referovali. Neni však možno znovu se o nich ne- zmíniti. Setonovi Dva divoši skýtají naším bratřím spousty nového ma- teriálu a doplňují si tak prakůcky Příručku. Můžeme je doporučit našim kmenům také proto. že svědomitě splácejí Lize dluh. M. V Mukačevu máme buňku a máme naději, že tam brzy zakotvíme pěknou družinou chlapců. Lovu zdar! M V Kladně má pan učitel Janout ve své r třídě Volné školy práce zvláštní věc. Tato třída rozhodně není jako všude jinde kašička, nýbrž mají tam docela čilá „skautt vajička““. Brzy prý vyklubají se z mich skautíci a pak úsilím ze sebe udělají junáky. Už se na vás, vajíčka, všichni těšíme. Z Volné školy práce přineseme příště pěkný, dětmi se- stavený tanec. Jánoš. Kmen Inků v Hradci Králové pmí odkaz svého náčejníka Akety, který. nastoupil vojenskou službu. Při odchodu postaral se o to. aby kmen přeše! do rukou odpovědného chlapce a tak nyní práce velmi pěkně po- kračuje. Hoši mají chuť do práce a starají se o výzdobu naší „boudy“ která se nám stává čím dál tím milejší. Mrzí je neúčast starších hochů, ale dobře je zbavit se Ihostejných lidí. M. Podobně učinil i Nový Bydžov. Potřebujeme chrapce agilní, čilé, kteří cílí odpovědnost za vedení družiny a kmen, a kteří dovedou na- plnit zákon. M. VATRA LESNÍ MOUDROSTÍ, list pro československou mládež a její přátele, orgán Ligy L. M.. vychází šestkrát do roka, předplatné Kč r10—; jednotlivé číslo za Kč 2.—. Řídí s redakčním krubem a za redakci odpo- vídá Jaroslav Šimsa, Praha II., Václavská ul. 6. Administrace J. Fišer, Praha-Žižkov, Lipanská 4. Tiskem Ad. Novotného, Žižkov, Břetislavova 31.

---