Vatra r. 6 č. 3 (časopis LLM)
1)VATRA LIGY LESNÍ MOUDROSTI Vychází jako měsíčník d Kč r5so Roč. VI 1928 Číslo 3. Administrace: Jan Vorel, Praha VII., V Háji 1204. — Redaktor Miloslav Vavrda, Praha XI., Karlova 27 PÍSEŇ Kdo hrdý a sebou si jist, ten osudu se koří, vědyť ví, že vítězem a Číst se vrátí ze všech moří, se vrátí ze všech moří. Kdo hrdý a sebou si jist, ten nevyhne se boji, vždyť ve vichru to není list a ve příbojích stojí a ve příbojích stojí. Kdo hrdý a sebou si jist, ten vyhledává srázy, vědyť hudbou je mu vichrů svisí a patou drtí plazy a patou drti plazy. S. K. Neumamn z „Písní o jediné věci“. 332)SOVÍ HNÍZDO Vyňatek z postřehů a záznamů o mladých sovách a hnízdě, jak je pozoroval „ po večerech na jaře 1926 Šedý Vlk v lese u „„Sedmičky", to jest dál v lesích za Bukovou horou.
r. V. 26. Jednou ráno se stalo, že v zelené trávě vykvetl zlatožlutý petrklíč. Tenkráte byl květen, veselý a jásavý květen, plný zpěvu a radosti. Buky byly už hotovy, leskly se v nové nádheře svých jasně zelených listů. V sovím hnízdě bylo nepokojno a mladým, chundelatým sůvičkám stalo se najednou náramně těsným. A tak začaly výpravy až k otvoru, z kterého bylo vidět nový, velký a zají- mavý svět. Bylo tam v něm tuze krásně. Výpravy staly se sůvičkám brzo zvykem. Když se vzbudily, to bylo slunce nízko nad západem a hořelo posledními rudými světly v chladnoucím lese. Tehdy se objevila ve vrcholku jedna sovička, za chvilku vydrápala se 1 druhá. Ale že se jim to takhle nezdálo, začly se z horké krve ždercat a štu- chat, až jedna sletěla zas do hnízda. Rudé světlo na kmenech borovic, buků, i to v dlouhých pruzích na zemi mezi temnými modravými stíny pomalu bledlo, zsinalo a mizelo. Zůstalo jen světlé, žlutavé nebe nad západem, nebe za černými stojáky ... S popelavými stíny noci vystoupil 1 chlad mezi stromy. A sovička sedí a dívá se, snad jak den umírá — a mlčí. Teprve když šero zhoustlo, začal se hlásit její žaludek. A tak se začala dovolávat mámy, začala pískat: tsí — tsí — tsí — tsí — — — — Je to volání ne zrovna hlučné, sípavé a není slyšet daleko. Volá a volá, co chvíli se ozve, netrpělivě přešlapuje — leč žaludek nedá a hlad trápí. A tak volá. A máma kdesi loví a chvátá, jistě chvátá. ro. V. 26. Slunce zas stálo už nízko na západě. Sovička si vylezla do okna hnízda, přešlápla a usadila se, načechrala, rozhlédla po posledních paprscích slunce a pak si prohlížela svět. A už ji uviděly kavky. Rozeřvaly se na celé kolo, rozsedly se na stromy kolem a křičí a křičí. „Kau — kau — kau." Přešel kolem člověk. Uletěly kavky a sovička prohlédla si človíčka a oči na to vykulila. Pak rozkřičel se naproti rehek. Poplach dělal, křičel ze všech sil a nadhazo- val si rozčileně zrzavý ocásek. A sovička se zas dívala, ani nemrkla. Bylo to tuze zábavné. Kdo ví, ale možná, že se jí to i líbilo. Kavky se znovu vracely nad les, kroužily v korunách a rámusily. A sovička otočila hlavu nahoru a tak nějak tuze dobrácky si prohlížela jejich manévry ve 343)větvích. Přilétla konečně i žluna sousedka, která kousíček dále má v buku své hnízdo. Zarazila na borovici naproti, jezdí po kmeni kolem dokola a také spustila povyk. A tak sovička nechala kavek a prohlédla si barevnou blýska- vou žlunu. Pak vyhaslo poslední světlo dne, ztemnělo nebe a pomalu se rozsvěcely hvězdy. Utichl les. A teď sovička začala vykřikovat svou písničku hladu do tichého stojáku a netrpělivě čekala mámu. Ir. V. 26. Druhého dne drápala se první a nejsilnější sovička zase nejdřív do otvoru hnízda. Povytáhla se na nohou, protáhla, zamžourala a pak se teprve klidně usadila, aby se zas porozhlédla po nových věcech. Nedaleko cinkal kos svou večerní, přeletěly kavky. Vyhasl růžový západ v šedé šero bez světel a stínů, smírné a jak houstlo, utichal a zmlkal les. Pak nastalo v otvoru hnízda strkání a k první vtlačila se druhá. Postrkovaly se, hádaly a strkaly tak, až první se příliš vyklonila, ztratila rovnováhu, zuřivě si zamávala křídly, aby se udržela zpět, leč už se nesla, jak dostala ještě jednu ze zadu. A měla štěstí, že se zachytila na bidýlku v datlím otvoru (daný snad od těch dob, kdy tu člověk vybíral). Mávala chvíli dlouhými křídly než nabyla rovnováhy — při všem tom nevypadla tuze ze svého klidu. Usadila se, a ani muk, ani ji to nijak neudivilo. Klidně se rozhlédla a moudře čekala, co bude dál. Ta shora se hloupě kouká a hlavou kroutí. Pak tmou začal reprisi žaludek a do klidu nové noci začly vykřikovat své touhy po jídle: „sí — tsí — tsí,*“ Pak ale zas nastalo v otvoru šťouchání a rýpání a konečně se tam vedrala a vmačkala zase sova třetí. Dalo jim dost práce, než se vedle sebe srovnaly. Zatím sovička na bidýlku pod hnízdem přitlačila se u kmene. Protahuje se co chvíli, když má teď kolem tolik místa a volnosti, křídla si rozkládá, větrá a skládá, pečlivě a starostlivě. Možná, že z nich má i radost. Tu noc poznala mnoho nového a prvně vyzkusila svá křídla a naučila se jim věřiti a spoleh- nouti se na ně. "Té noci naučila se lítat. Pak zkouší i podrbat se nohou na hlavě, snad za uchem, ale těžko to jde, div že se nepřevrátila a nespadla. Je to přec jen ještě nestálá poloha na jedné noze. Tak ledaco zkouší. Prvé dvě zalezly už se svým svárem dovnitř a tahle sedí a čeká mámu. A dočkala se. Tichounce z černých korun borovic ozvalo se konejšivé její tiché, tichounké: „„kiví". V lese je tma. Na zem klesla tichá noc květno — plná radostného Pp sladké vůně. Na nebi hoří hvězdy, na zemi lež © okoj a mír. Šedý
Hlad na táboře přihlásí se pravidelně sám. Ale jde o to, jak rychle sezvat všechny do sněmoviště, jak se rychle o něčem uradit, jak a kterak mírně celý tábor probudit? Máte jiš tom-tom? Zkuste gong, který příjemně a jemně rozechvívá, a uvidíte, že každý si už ze zvědavosti přivstane. 354)INDIÁNSKÉ LÉTO Legenda tato, zdomácnělá v Americe a vypravovaná a poslouchaná všemi od 7 do 70 let, vy- šla z pera amerického ilustrátora a literáta John T. Mc Cutcheona. — Obrázky kreslil Šarkán z Bakulova ústavu. „Ano, hochu můj, toto je vskutku indiánské léto! Že nevíš, co to znamená? Je to doba, kdy všichni roztesknělí Indiáni přicházejí, aby si opět pohráli. Víš, je tomu už dávno, ba věru celá řada let, ještě nežli se tvůj dědeček narodil, kdy tu bylo mnoho Indiánů, tisíce — ba celé miliony. A opravdoví, skuteční Indiáni, ne snad nějací dřevění panáci, co vidíš v našich obchodech. Byli tu všude kolem — právě zde, kde nyní stojíš. Neboj se, hochu, nejsou tu už, alespoň žádní živí. Nejsou tu už mnoho let. Všichni odešli a zemřeli. Ale každým rokem v tuto dobu se vrací jejich duchové. Jsou zde i nyní. Můžeš je viděti, dej pozor, tamo v poli. Podívej se dobře! Vidíš cosi mlhavého v dáli? To jsou duchové Indiánů, kráčející a tancující v záři slunce. Podívej se tamhle! Vidíš jejich chaty ? Vypadají odtud jako kupky kukuřice, ale jsou to indiánské stany, tak jistě, jako že jsi jednu stopu vysoký. Vidíš je už? Vždyť jsem věděl, že je rozeznáš! Nu a cítíš, jak vzduch je jako by prosycen kouřem ? To jejich ohniště a dýmky bafají o závod. Mnozí by řekli, že to jen listí hoří, ale není tomu tak. Jsou to ohniště a Indiáni hopkují kolem o sto šest! Přijď sem jen večer, kdy měsíc tam nad horou se sklání a polní žeň stápí se ve svitu měsíce a uvidíš Indiány a jejich stany tak jasně jako ve dne. Že je vidíš ? Vždyť jsem věděl, že je uvidíš, jakmile se trochu rozhlédneš! 365)Všiml jsi si někdy, jak listí mění se do červena v tuto dobu? Toť pouze důkaz o přítomnosti rudochů. To když některý starý indiánský duch, unaven tancem, jde a sedne si na list, aby si odpočinul. Vždyť po celou dobu slyším je šelestiti, šepotati a plaziti se mezi listy. A vždy občas poddá se list pod některým indiánským strašidlem a sletí k zemi. Vidíš, zde je nyní jeden. Vidíš, jak je červený ? To je setřená válečná barva s indiánského strašidla tak jistě, jako že jsi se narodil. Brzo všichni Indiáni odejdou opět do šťastných svých lovišť, ale na druhý rok uvidíš je tu opět — obloha jako by zamžená a jejich ohniště doutnající jako nyní. Zděna Irma Trnková. NÁŠ SYMBOL je čistý štít, kulatý, indiánský štít se zubřími rohy. Vidíte jej na kovových odznacích, jimiž jsou ozdobení naši chlapci a děvčata. Štít znamená obranu našich ideálů a obranu ducha dětství. Rohy: útok, jejž chceme vést na mládež, abychom ji získali, a na svět, abychom jej změnili v lepší. Blue sky! — S mo- drou oblohou! S modrojasnou oblohou, která se klene — jediná a velebná — nad námi všemi bez rozdílů národnostních, rasových, politických, nábožen- ských — toť naše světové heslo, které nám připomíná odznak. «* Jen ta práce je plodná, která je radostná; jen ta práce je radostná, která je dobrovolná. T. G. Masaryk. 376)LES JAKO LÉK (Ze zápisníku táborového kouzelníka.) Newyorský lékař dr. Ouackenbos takto vypočítává dobré účinkylesa nalidi. kteří nemají v pořádku nervy: Lesní vzduch je tak čistý jako u moře; je pln vůně a bez prachu; postrádá mikrobů; bezvětří a ticho (— moře ustavičně hučí a vzteká se —) vás uklid- ňuje, rozptyluje vaši ztísněnost a zbavuje mysl napětí, vzniklých v městském životě. Fascinující vliv lesa, utišující moc hájů a ptačí koncerty, jací to mocní léčební činitelé! Objektivní život ustupuje snění a pozorování přírody; krása lesa, sama o sobě svůdná, budí ve vás obdiv k věcem přirozeným a vrací vás přirozenému, přirozenějšímu způsobu života. Všichni, kdo jsou vyčerpaní, unavení, předráždění, všichni bezútěšní, zlomení bolestí, vyprahlí přílišnou mozkovou prací, najdou tu osvěžení a útěchu a zapomenutí svého hoře. Tato pravda, obecně známá, nedošla dosud bedlivější pozornosti lékařů a nebyla dosud, jak praví náš americký lékař, dostatečně rozebrána a vědecky vysvětlena. Lékař — woodcrafter — který by měl spolu s učitelem, básníkem a filosofem duchovně vést naši Ligu, má tu otevřené pole. (Podle dr. Wienera v Tribuně 23. VI. 1928.) PEČUJ O SVÉ TĚLO Již v útlém mládí má se dítě naučit milovati čistý vzduch a co nejčastější pobyt pod širým nebem, má míti úctu ke svému tělu a udržovat je v čistotě. Spánek je hlavní podmínkou; jeho nedostatek brání rozvoji v každém směru. Dbá-li se těchto věcí, je-li dítěti dovoleno, aby si hrálo tak, jak se mu zachce, a není-li trápeno soustavnými cvičeními, jež rozvinují jisté svaly více nežli druhé, bude se pravidelně vyvíjet a získá si v mladém věku dobrého základu pro každý druh sportu v pozdější době. Od dvanácti do patnácti let můžeme počít s určitějším trainingem. Hoši v tomto věku získají nejvíce ve svém tělesném vývoji sportem a hrami, jež jsou nyní pravidelnější, ukázněnější a vyžadují povšechně více soustředění. Je to skutečně období soustředění, byť i ne ještě zasvěcení určitému oboru. V tomto věku má se hochům dostati některých pokynů o stravě, ačkoliv při dobrém zdraví a na čerstvém vzduchu mohou jísti cokoliv, jen když to je zdravé. Není třeba, aby se jim zakazovalo pojídání sladkostí, pokud mají chuť 1 na jinou zdravou potravu. Sladkosti mají být jedeny hlavně po jiných jídlech. Zvláště je dlužno se vyvarovati jedení mezi obvyklou dobou nebo podávání jídel nepravidelně, zahánění chuti k jídlu pečivem a sladkostmi, jakož i toho, aby tyto věci byly brány za základ diety místo řádné stravy. 387)Ve věku od patnácti do pětadvaceti let má povšechná tělesná zdatnost největší význam nejen pro úspěch ve sportu, nýbrž i pro přípravu životní. Právě pro jinochy v tomto věku jest napsána moje kniha. V tomto období vykonává se nejtvrdší, nejnamáhavější a nejsouvislejší tělesná práce. Pro většinu jinochů zahrnuje v sobě poslední léta školní a celou dobu kolejní. Kalistenická cvičení hodí se velmi dobře pro tuto přechodnou dobu. Zabírají málo času, nevyžadují příprav a mohou být konána ráno před koupelí a masáží. Jest záhodno prováděti obzvláště cviky dýchací a ty, jež napínají svaly a trup. V prvních letech svého povolání má se mladý muž co nejvíce zdržovat na čerstvém vzduchu, chodit pěšky z úřadu i do úřadu a trávit neděle na venkově. Nesmí však provozovat nějakého tak namáhavého a dlouhého cvičení, že by po něm v pondělí ráno pociťoval únavu. V dalších patnácti až dvaceti letech je obsah života mužova v praksi určen a musí v nich získat co jen je možno. Hlavní věcí je soustavnost. Denní cvi- čení — byť i nepatrné — má velkou důležitost, ne tedy zuřivá cvičení, prováděná jednou týdně neb jednou měsíčně. Po pětačtyřicátém roce musí si člověk uvědomit, že mu ubývá tělesné síly a že, ačkoliv příroda uchovala si jistou náhradní zásobu sil, jež připouští bez- trestně občasnou únavu, přece se takováto únava nemůže příliš často opako- vati. Musí si tedy vypracovat rozvrh cvičení a sportů, v nichž hodlá pokračo- vati v nejbližších deseti neb dvaceti letech, a musí se podle toho i hospodárně zařídit. O tělesné námaze po čtyřicátém roce dlužno si pamatovat, že zásoba sil nesmí být nikdy nerozvážně vyčerpána. Tělesně jsme vlastně divoká zvířata v zajetí civilisace a můžeme se mno- hému naučit od zvěře, již chováme v klecích. Návštěvou v zoologické zahradě se přesvědčíme, že tam většina ssavců, zbavených volnosti pohybu, věnuje velkou část volného času jakési soustavě kalistenických cvičení, jež jim vnukla sama Příroda, chtějíc jim uchrániti zdraví přes škodlivé účinky zajetí. Jejich pohyby napínají svaly. Nohy se cvičí přecházením po kleci, avšak ostatní 398)svaly jsou pěstěny a udržovány protahováním. Tento druh cvičení je stejně zdravý i lidskému živočichu. Před několika lety pořídil jeden z mých přátel na můj podnět film, zachy- cující zvířata při protahování, — Přítel mi řekl, že přišel do zoologické za- hrady s fotografem, jsa odhodlán čekati i několik dní, dokud se mu nepodaří zachytit některé zvíře při protahování. „Nečekal jsem ani pět minut. Všechna zvířata, jež jsem při svém příchodu spatřil, se protahovala, a když jsem odcházel, nebyla s tím ještě hotova." Každý zná zřetelný pocit ulehčení, který protažení přináší. Týž pocit vzniká při mírném provozování „„Desatera" a výsledky jsou zakrátko ne- obyčejně značné. — Hodí pro každý věk i každé zaměstnání. Walter Camp (z knihy Sportovní training, vydal Sfinx, Praha). POZOROVÁNÍ Měl jsem v oknech svlačce. Pnuly se, kvetly, a svými listy kryly zdi oken. — Loni se do nich daly mšice. Hubil jsem je. Nestačilo omývání listů, postři- kování. Rozmnožily se tolik, že bych byl musil listy denně prohlížet. - Zkoušel jsem jejich vyhubení slunéčkem sedmitečným. Nezdrželo se. Na okraj listu vylezlo a odletělo pánubohu do oken. Druhé, zrovna mezi mšice posazené, také odletělo. (Larvy slunéček jsem hledal venku a nenašel.) Jednou po stonku svlačce lezla housenka, podobná malé píďalce. Nebyla po celé délce stejně silná, spíše jako klínek s černou špičkou. Za ní druhá a třetí. Lezla, hm, no nechal jsem ji, uvidím a bude-li kousat listí, tak ji zkrotím. Housenka vlezla na okraj listu, zachytila se posledním párem noh, natáhla se do vzduchu a začala pracovat jako páka na jednom konci upevněná. — Dotýkajíc se listu černou hlavičkou opisovala polokruh. — Proč to dělá? — Dokončila „„práci", popolezla o délku těla a začala znovu. Dotkla se mšice, ta spadla, druhou chytila drobnými kusadly, přidržela si ji visíc ve vzduchu a po chvíli byla ze šťavnaté mšice průsvitná slupka. Svlačcům to zřejmě prospělo. Napadené listí jsem otrhal a pak vyrazilo nové, mladé. Brzy nato se ztratily i housenky. Nebylo však již daleko k jeseni. Došel jsem si jednou do čítárny musea a tam našel toto: Denivka zlatooká: larva štíhlá, se srpovitě zahnutými kusadly. Dospělá zakuklí se v bílém kožovitém zámotku, z něhož vylíhne se něžný hmyz barvy zelené, se čtyřmi křídly, jimiž prostupuje hustá síť zelených žilek. Očka hmyzu lesknou se zlatově. V době, kdy denivka v zahrádkách poletuje, bývá viděti na větvičkách jakoby řídké, bílé plísně s hlavičkami. To jsou vajíčka denivky zlatooké na dlouhých štětech nasazená. Úkol : Hledati vajíčka a larvy denivky i slunéčka a chrániti tímto způsobem rostliny. Vrabčak. 409)(KNIHOVNIČKÁ V TÁBOŘE? : Táborem vyvrcholuje kmenová výchova; tábor má nás především naučit číst ve velké knize přírody. A tu si často láme svědomitý vůdce hlavu: Měl bych vystoupit nějak proti čtení knížek na táboře? Nebo dovolit čísti? A co číst? Mají se na př. připustit noviny na tábor? A když jsme u novin: zřídíme si radio? A když radio: na sázavském táboře Ymky mají — kino! Tak co? Tu je hned celá spleť těžkých otázek. Co do „„duševní stravy" podávané kinem a radiem snáze se dohodnem: tábor nesmí se proměnit v takto „„civilisovaný" život, v němž by se opakovalo to přehlušování a udušování vnitřního života jako ve shonu města; jestli co, tož právě nemírná návštěva kina, každodenní poslouchání rozhlasu, a k tomu pražského, zplošuje, zpovrchňuje člověka. Sotva se najde rozumný důvod pro taková zařízení, důvod, který by obstál před junáckou kritikou. Ale jiná věc je s novinami. Těm se neubráníš; když nikdo jiný, nedělní nebo nahodilý návštěvník je přinese. Když už tu jsou, měl by jich vůdce mít k tomu; aby upozornil, jak se mají číst noviny a které noviny je škoda Číst; někdy se hodí zpráva z novin k dobrému rozhovoru mezi staršími nebo 1 večer u ohně. Ale netrpěl bych, aby se četlo po poledni v době odpočinku, a hleděl bych i četbu novin regulovat — knihovníkem. Že se knihy vezou na tábor, je samozřejmé. Potřebujete příruček k vedení tábora, k hrám, k vaření (dobrá je vojenská z nakl. Borového), potřebujete zpěvníků, botanického klíče, atlasu brouků atd. Už to je malá knihovnička. Ale musíte myslet i na deštivé dny a jak zaměstnat poraněné nohy nebo, nedej Pán Bůh, jiné ourazy a nemocemi postižené. Vezmete si tedy s sebou přirozeně hlavní věci z naší literatury, Setona, Hargravea, starší ročníky »„Vatry", knihy doporučené „„Vatrou"', své oblíbené básníky a autory, Tho- reaua, něco z Carlylea nebo z Ruskina, někdo Jensenův Ledovec, jiný něja- kého Londona nebo i dobrou detetivku (kterou jedině můžete bojovat proti detektivce špatné — dobrá je na př. Masonovo ,„Tajemství šípu"). Ale nač bych já položil důraz, knihy se odevzdají muži zkušenému a sčetlému, který povede v patrnosti, kdo, co, kdy a kde (tohleto zalézání do stanů, které jsem jednou viděl!) a jak čte. Tento moudrý muž by si mohl vzít na starost 1 ranní čten. kroužek, kde by se mohly probírat věcí literární nebo vážná věc sou- stavně. (K soustavnému studiu byly by dobré na př. essaye Lambekovy o Souladu v duši, nebo Masarykovy Ideály humanitní, Thákúrův Nacionalis- mus, Rauschenbuschova Kniha o Ježíši, Macek, Socialismus a pod., podle vzdělání a zálib účastníků kroužku.) Že se to musí pěstovat mírně, nepřehánět to, využít toho jako přípravy k táborovému ohni, jako prostředku prohlou- bení vašeho přátelství, ne jako nudného a únavného schůzování, to vám dá rozum sám. Tábor vás má především osvěžit, ovšem; ale nemá vás vést k duchovnímu lenošení. Junák nesmí být tupý, nýbrž vtipný mladík. © Sůva. 4I10)UČITEL BAKULE NA MALÉ SKÁLE F. Bakule, ředitel známého Bakulova ústavu, začal své vynikající pedagogické pokusy na Turnovsku na Malé Skále. Letos, kdy bude snad dostavěn Bakulův ústav, vzpomínáme šťastných jeho začátků mezi dětmi touto původní prací a jako vůdci, kteří mají co dělat s mládeží, přáli bychom si, aby Bakule jako světový pe- dagog zasáhl činně do ideového vedení čsl. mládeže. «* »»Ziji jako oni. Rozrývám s nimi zemi, upozorňuji je na to, čeho spolu hle- dáme, dávám jim cítiti krásu našeho společného díla. Zajímají se o práce, jejichž velikost neurčitě vyciťují. Viděl jsem je bledé nadšením, když odkryli brobku Romulovu. Jsem jejich každodenním druhem, a klesne-li některý z nich nemocen, usednu u jeho lože. Spoléhám na ně, jako oni spoléhají na mne. Takovým způsobem mám věrné dělníky,"* odpovídá ve France- ovu románu „„Na bílé skále" ředitel vykopávek na římském Foru k otáz- ce, kterak docílil takové inteligence a tak dobrých výkonů svých dělníků. Podobně mohl bych i já odpovědět všem, kdo zeptali by se mne, jak do- dělal jsem se výsledků, o nichž svědčí práce mých chovanců: Miluji krásu, miluji umění. Proto je miluji, že zešťastňují můj život. Pod údery umění a krásy rozechvívá se má bytost akordy rozkoše, tak je laděna. Má krása a umění soky v mé lásce: děti! Cele strhuje mne k sobě vše, co je mladé, co se vyvíjí, roste. S dětmi vrací se mi vůně vlastního mládí; ony dovolují mi těšit se z pozorování, jak útlá bylinka jejich duše se vyvíjí a způsobují mi radost, že mohu k volnému, silnému a krásnému jejich rozvoji přispívat. Přátelím se proto s dětmi, jak mohu nejintimněji. Snažím se být s nimi dítětem a přičiňuji se poctivě, abych bez násilí je seznámil se vším, čím mohl by se jejich život prohloubit, zjemnit, zkrášlit, zešťastnit! Považoval jsem za vhodné učinit takové stručné povšechné vyznání dřív, než načrtnu obrázek některého ze svých výchovných pokusů — aby vynikla jejich povaha: láska k dětem, plné odevzdání se jim, poctivost ve všech proje- vech touhy po silném a krásném životě, nenásilnost, naprostý respekt k vol- nému vývoji jejich individualit.11)I. V přírodě a o přírodě. V diskusi po jedné z mých přednášek byla vyslovena domněnka, ž že prý asi neučím milovat přírodu, když tak málo z publikovaných prací mých chovanců líčí její krásu. Je pravda, popisů přírodních krás ve spoustě prací napsaných mými dětmi našel bych velmi málo. Proto, že my v přírodě milujeme — krásu života. Nedovedeme obvyklými obdivovacími frázemi horovat o „„nebetyčných horách, šumných hájích" — ale přiznáváme tam, že měli jsme milenku břízku a pláčeme, když nám ji porazili. Nechodíme do přírody jako objektivní oceňovatelé krás, cele však a oddaně tulíme se k Matičce, toužíme cítit teplo jejího objímání, slyšíme tlukot jejího velkého srdce — chceme se radovat z jejího mnohotvárného života. Tak každý styk s přírodou stává se nám životním dobrodružstvím, které, píšeme-li o něm, líčíme prostě víc obsahem svých dojmů a citů, než obvyk- lým výpisem a výpočtem jejich estetických hodnot. Klasickým dokladem k tomu, co tu píši, je Cvrčkovo. 2. Venku. Seděl jsem na vlhké zemi, maje hlavu o kmen opřenu, oči přimhouřeny a suché ruce v klín složené. Čepice svezla se mi do trávy. Cítil jsem, jak na bledých mých tvářích vystupuje slabý ruměnec. Dýchal jsem pomalu, labužnicky — — Sluníčko zalézalo právě za háj a ssálo vodu. Lehýnké, narudlé páry vystu- povaly ze země. Lesklý, černý ptáček hopkoval po větvičkách, vrtěl ocáskem a přiklonv hlavu na stranu, prohlížel si mne. Při tom tázavě pískal. Usmál jsem se na něho, a on zatřepav křidélkama, s veselým křikem. odletěl — — Na mou nohu vylezl mraveneček. Chvilkami se zastavoval, aby pozoroval, nehrozí-li mu nebez- pečí — — Bylo mi tak blaze! Zdá se mi, še bych kašdého zulíbal. Vše neslo se mou duší lehce — — — Suďte: nebylo to odevzdání se přírodě, jež rozlilo červeň rozkoše po lících chlapcových? A co jiného než splynutí s jejím životem způsobilo, že „„bylo mu tak blaze a každého chtěl zlíbat"? Není opravdovým životním dobro- družstvím, co vypravuje o černém ptáčku ? Konečně té prostinké upřímnosti, s níž prozrazuje svůj smysl pro skutečnou, nevybásněnou „krásu Života v přírodě! Žádné fráze o „„lahodném zpěvu lesního ptactva“ „ ale: tázavý piskot a veselý křik, žádné nabubřelé horování, vyjadřuje, čím kypělo srdce. Pořád je to jen krása pohybu, života, co vidíme nebo aspoň tušíme co strhuje náš zájem, co chutnáme v přírodě: jsme unášeni krásou živé linie vlny ženoucího se vodního proudu, s radostným zájmem sledujeme světlou skvrnu, šinoucí se po naší ruce, jak slunce nám ji podalo trhlinou koruny stromu a rozechvíváme se táhlým hlasem zvířete vrženým v ticho večera. 4312)A tím vším stávají se práce mých žáků líčící přírodu subjektivní a kon- kretní proti všeobecným a objektivním líčením, jaká jsou obvykle pěstována na školách, a tím také nabývají větší náladové síly. 3. Podzimní večer. Seděli jsme u ohníčku. Pasoucí se dobytek ztrácel se v šeru. Chvílemi zvedla se hlava některé krávy a ozval se krátký řev. Odpověděl mu vzdálený hlas slaběji, tdhleji. — Ohníček syčel a čmoudil, uchvacoval konce větviček a dohasínal. — Pojednou vychrlilo zapadající slunce z podmraku spoustu rudých paprsků, krajina zahořela obrovským požárem. Krávy přestaly se pást, zvedly tlamy k rudému slunci, a jedna z nich slabě zabučela. — Slunce zhaslo a z těžkých mraků začalo krápat. Bylo slyšet jemné úryvky zpěvu kteréhost pasáka, zaklin- kal zvonek a my hnali domů — — —13)JUNÁK A KNIHY V posledním čísle jsem postavil pranýř pro špatné a zbytečné knihy. Bylo mi namítnuto, že takové „„vyřazování" trochu připomíná papežský index zakázaných knih, že stačí vždy jen doporučovat dobrou knihu, a dokonce se prý dělá takovým upozorněním reklama pochybnému zboží. A potom: není dobré číst všechno, nač přijdeme? Z mnoha dobrých důvodů budu však ve svém pokusu o indexu pokračo- vat. Říkají: ,;ars longa, vita brevis", a když tedy život je tak krátký a umění tak rozsáhlé, neměl by se junák a rozumný člověk vůbec zdržovat četbou knih prostředních, a dokonce brakem, který u nás často doporučuje i t. zv. literární kritika). Když se někdo z nás zmýlí a vezme do rukou knihu špatnou, měl by nás na to stručně upozornit a někdy takovou knihu po případě „„seřezat"". Ukážeme-li na to, v čem je a že je to kniha Špatná, i když si ji pak někdo ze zvědavosti prohlédne, zná náš úsudek. Jasným odsouzením slo otravující hrot šípu. Dokonce však je pochybena zásada: číst „„všech- ". Junácké jest: pryč se škváry! "Také j jsou prý knihy drahé. Jistě, jsou. Nemůžeš-li si knihu opatřit sám, ustav s jinými čtenářský kroužek nebo si ji vypůjč z veřejné knihovny! Dopo- ruč ji knihovníkovi.
8. Nikolaj Ogněv : Deník Kosti Rjabceva. Vydalo sdružení soc. učitelů „Nová škola". 1928. Spisovatel, asi sám učitel, sestavil deník žáka sovět- ské školy, ze kterého jsou vidět i potíže dnešní ruské mládeže porevoluč- ní i stav ruské školy. Ať má sovětská škola jakékoli nedostatky (zřejmě v mnoha věcech dohání západní Evropu), co nás v tomto deníku udivuje, je to energické úsilí, s nímž pracuje ruská výchova na zdolání nesnází a k oprav- dovému vytvoření „nového člověka"". Deník je neobyčejně upřímný; mravní stav ruské mládeže není, jak vidět, nejlepší, ale také není horší než na př. mládeže naší. Junáckému vůdci dá knížka mnoho podnětů k tomu, jak jednat s mládeží dospívající. 9. Ozvěny. Uspořádal Findřich Hořejší. Praha, Pokrok 1927. Cena Kč 1o—. Je to pěkný výbor z poesie francouzské, anglické a německé, založený na osobním vkusu čtyř nebo pěti překladatelů. Vedle Hořejšího, který tu má překrásně přeloženy některé verše ze sociální poesie francouzské (Duhamel, Romains, Vildrac, Riches, Verhaeren), zúčastnil se pěknými překlady z angl. poesie F. Bibl a Jan Kamenář z němčiny skvostně přeložil něco z Hause, Sachse, Goethe a Heinea. Hodí se vám k recitacím při besedách a na tábor.
Keep smiling! Nepřestávej se usmívat! Vzpřím hřbet, načež mozek vzhůru, mysli vzhůru — a půjdeš vzhůru. Mysli dolů, hleď dolů, jednej dolů a budeš stále dole. Nepřestávej se usmívat, neboť úsměv je olej — ne písek do soukolí. 4514)VELETUCET HER 116. Kůň a vůz. Při této hře se může běžeti, skákati nebo hopsati. Dvě skupi- ny se rozdělí na poloviny a hráči téže skupiny postaví se proti sobě na opač- ném konci hřiště. Na „„běž"' hráč z každé skupiny běží k druhému konci, kde chopí se ruky některého z této druhé části své skupiny a táhne (jede) zpět ke svým. Která strana je čilejší, je dříve hotova a vítězí. I17.Sedlák a trakař. Podobně jako u ,„koně a vozu". Sedlák jde pomalu (kro- kem) pro trakař, tam otočí a vrací se (drží za nohy a „„trakař"" šlape po rukou). II8. Závod míčem. Polovina každé skupiny zůstane na protilehlých stranách hřiště jako při závodu „„kůň a vůz". Z každé řady vyrazí jeden, běží a hází před sebou míčem, až doběhne ke skupině druhé na opačném konci. Tam jej předá a hra se opakuje. Upadne-li míč na zemi, hráč musí zpět a začít znovu. II9. Na soinku. Na prostranné rovné trati (trávníku, pastvině) udělají si děvčata a chlapci, kteří chtějí hráti, jámu as jako malý kotlík, také ji jmenují kotlík. Okolo toho kotlíku nadělají tolik menších jamek, kolik je svinkovců (hráčů). Jediný jen zůstává bez jamky a ten je svinar. Každý drží v ruce hůl, svinar mimo hůl drží v ruce ještě okrouhlý kámen, a to je svinka. První svinar zvolí se všeobecným dorozuměním. Když vše připraveno, počne hra (svinkati aneb hra na svinku zvaná). Mimo svinara vetkne každý svoji hůl do jedné jamky. Svinar drží svinku a rád by ji buď přímo do kotlíku, nebo do některé jamky hodil. Ale to není snadno, pozornost je na svinku obracena, jak kterému do jamky přiletí, v okamžení ji holí odbije dále, druhý, komu do jamky padne, též tak rychle ji odbije, nechce-li býti svinarem; neboť, kdo by ji rychle neod- bil a jen o několik okamžení se opozdil, že by svinka v jamce ležeti zůstala, musí býti svinarem. Padne-li svinka do kotlíku, rychle svinkovci z kotlíku ji vybíjejí, kdyby tam déle zůstala než by deset napočítal, už by musili jamky přeměňovati. Mezitím co svinkovci svinku od jamky do jamky házejí a odbí- její, svinar obchází kolem a dává pozor. Jak se který opozdí a jamku jen okamžení prázdnou nechá, svinar přiskočí a vetkne mu do ní svoji hůl; ten, co zůstal bez jamky, musí pak býti svinarem a svinar se stane svinkovcem. Při této hře je potřeba veliké pozornosti, na všech stranách aby měli oči. W. Švácha. 120. Vytoč sklenku s vodou. Malou sklenku naplň vodou, ne zcela, postav si ji na dlaň a prsty pevně sevři. Nyní ji vytoč dvěma celými kruhy, ale tak, aby se voda nevylila. Provede se to tak: Začneš ruku se sklenkou podtáčet dovnitř pod rameno až v zapažení a dále do upažení stranou, stále dlaní vzhůru, nato zdvíháš ruku týmž směrem dále, až se dostane do výše hlavy,a odtud zase ji snižuješ — až se sklenka octne v původní poloze. Celkem otočila se ruka se skleničkou dvakrát dokola. Druhá ruka přitom nepomáhá. Pokus lze provésti též tak, že do každé ruky vezmeš jednu sklenku s vodou a vytáčíš obě najednou souměrnými pohyby. Začátečníci obyčejně nakloní sklenku a nalijí s vodu do rukávu; v tom je vtip této hříčky, k níž je zapotřebí výborné souhry kloubů. 4615)ORLÍ PERA A ZPRÁVY Z CIZINY Náčelnictvo Ligy uznalo a schválilo v novém roce tato orlí pera: Br. J. Retkovi z kmene Blesku, Kunčičky, za mapování čtver. km krajiny, za Io náčrtů z toulek přírodou, za znalost 15 motýlů, za znalost Io stromů, jich dřev a použití, za znalost ro tanců a jich zatančení, za nepřetržité výlety v pěti dnech po 8 km. Br. L. Kaňokovi z Kunčiček za znalost 16 travin (velký čin), br. E. Kaiserovi z kmene Blesku za znalost 20 keřů. Kmeni Stříbrné Luny v Praze uznána tato orlí pera: Sestře Ant. Bukovanské za docílení 79 bodů ze Setonovy zkoušky bystrého oka, ses. Zd. Bouškové za 77 bodů, Lib. Bouškové a M. Kubíčkové za 78 bodů H. Ročkové za 75 bodů. Na Velkém Sněmu Ligy v Orlických horách připravujeme obřad uznání bojovnické hodnosti bratra J. Retky z kmene Blesku. Nebudou čelenky některých našich junáků do té doby doplněny novými orlími pery k této Velké Poctě ? Nepozdraví shromážděný zde Národ všech čtyř věků dva či tři nové bojovníky ? — Orlí pera posílejte na adresu: Viktor Palřvec, Praha-Košíře, Plzeňská 260. K Woodcraft na Slovinsku (SHS) vžívá se stále víc a víc. Život slovinských bratří neliší se příliš od našeho (hlavně vlivem české literatury). Proto též putování po bílých silnicích, tichých stezkách, černými lesy, výstupy na hor- ské velikány, cesty k moři nacházejí nejvíce obliby. Slovinští junáci pěstují a obnovují národní slovinskou píseň a tance (jihosl. „„kolo"). Ani organisačně neliší se v základech od zřízení českého. Hlavním orgánem ZST. je časopis „OGENJ". Dosud byly pořádány 3 velké letní tábory a řada menších, většinou v Alpách. Poměr ZST. k oficiální skautské org. je loyální, ba zcela přátelský, jak vidno ze společných schůzek a úmluv, takže možno mluviti o opravdových bratrských stycích obou organisací. Černý Rys. Schlesische Freischar v Praze. Skupina německých bratří za vedení br. Dehmela a dr. Raupacha navštívila začátkem června Prahu, prohlédla si její historické a kulturní pamětihodnosti, navštívila „„Bakulův ústav pro výchovu životem a prací", Skautský domov aj. Přátelům, s nimž jsme vyměnili své názory na dnešní mládež a diskutovali o sblížení nové mládeže světa, nejlépe se líbil zajímavý výklad řed. Bakule a zpěvy dětí. M. My, Kibbo Kift Kindred, vzýváme ducha starých Anglosasů a svobodných mužů dávnověku se silným krajinným vlastenectvím, které se vztahuje na Evropu a celý svět (neboť Seveřané byli vždy cestovateli a dobrodruhy). Ale my neuva- šujeme pouze o základním hospodářském složení moderního státu, my se snažíme, abychom se shodli s oním proudem Života, který vyrovná duševní nesouzvuky v nás samých. Moderní člověk jest samý rozum. feho srdce vyschlo. Myslí, že všechno bude v pořádku, bude-li moci správně myslet. Ale první věcí jest správně cítiti. Bílá Liška. 4716)
Z NÁČELNICTVA
Sněm Ligy musili jsme znovu odložit až po táborech. Vše ostatní zůstává v platnosti.
Tábory a výpravy, které nám byly hlášeny: kmen Stříbrné luny táboří na Samechově, kmen Prager Neupfadfinder na Šumavě, kmen Svobodného bratrství u Říčan, kmen Soví změnil násl. sněmu Ligy tábořiště v Orl. Horách za Ostrov Dálné touhy na Berounce.
Výměnou docházejí redakci tyto časopisy: Bezručův kraj, M. Ostrava, Všem-Brno, Slunce, Plamen, Průkopník, Vůdce, Skaut- Junák, Vyšší národ, Zvířena, Radost, Lípa, Proletářská tělovýchova.
Joe First, sekretář hnutí YMCA vrátil se právě z Ameriky a přednášel 27. června ve Skautském domově v Praze o Ernest Thompsonu Setonovi, kterého osobně poznal a zúčastnil se jeho tábora, a o americké mládeži.
Dne 7. června zemřel Jan Hladík, předseda Federace čsl. skautů. Bratr Hladík byl před časem členem Ligy a vážně se ujal ohnivectví ve III. jednotě. Byl to člověk milý, hodný a smířlivý a jeho dobrota dala se vyčíst již z prvního pohledu a letmého styku s ním. Svědomitě pracoval řadu let mezi dělnickou mládeží, celým svým přesvědčením byl upřímný socialista. Ti, kdo ho znali, zachovají jej dlouho v paměti, v paměti čestné.
| ⁎ |
Obálku minulého čísla řezal do linolea Črtomir Zorec.
| ⁎ |
Jiří Mahen v rozmluvě s redaktorem „Pestrého týdnu” zmínil se také o studentstvu a bolestech, kterými v očích veřejnosti procházejí studenti i jejich vyučovatelé. Mahen nesdílí názoru, že by mládež byla dnes špatná neb horší než jindy. „Musíme uvažovati také o velké duševní přeměně každého z nás, který jenom trochu byl zasažen světovou válkou a všemi jejími důsledky až do poslední doby. Říkají, že prý se vloudilo do našeho života nějaké špatně chápané amerikánství, které nám otravuje nastávající generace, ale vždyť to není pravda! Jakpak můžeme u nás mluvit o amerikánství, když na příklad po celá léta se neozve mezi studenty ani jedinkrát pořádná debata? O škodlivém amerikánství se rozhodně mluvit nedá, spíše o tom, že starý romantismus pořád se ještě líbí. Nemůžeme tedy říci, že by u nás byla nějaká revoluce zvláštní mezi moderní mládeží, která by snad zakazovala studovat, účastnit se intensivněji veřejného života atd. My stojíme teprve na začátku této epochy, kterou zachycuje ve svých knihách o výchově mládeže denverský soudce Lindsey (viz Seton: Duch lesů, str. 20). Za několik let bude z toho možná velká debata. Automobil a moderní tance nehrají u nás takové role jako jinde a je tedy dlužno hledati příčiny určité kulturní neaktivnosti docela někde jinde a nikoliv pomáhati si všeobecným obviňováním. Jenom my starší stáváme se možná nepozornějšími, a to bude asi vše”
