Vatra r. 7 č. 1 (časopis LLM)
1)
2)
Přijď v podobách vždy nových, v každém žití chvění,
přijď ve vůni a barvě, ve zpěvu přijď znění!
Přijď v touze, jež se v těle rozbouřila,
přijď v radosti, jež mysl opojila,
přijď v něze, veselí i divém vášně vření!
Přijď v podobách vždy nových, v každém žití chvění!
Přijď, drahý, bez poskvrny, jasný,
přijď, mírný, láskyplný, krásný,
přijď, ó, přijď ve všem pestrém, zázračném tom dění!
Přijď ve smrti, přijď v neštěstí i štěstí,
přijď ve všem, co již dokonáno,
přijď také v tom, co ještě dokonáno není!
Přijď v podobách vždy nových, v každém žití chvění!
3)
NOVÉ OBZORY.
Kráčíme po etapách vzhůru. Roku 1912 založili jsme „Psohlavce“, horujíce pro myšlenku skautskou, r. 1918 naděje československého státu z nás měly stvořit „Děti Svobody“, r. 1922 našli jsme svůj jediný a hluboký základ: woodcraft Ernesta Thompsona Setona, a tak naplňovali, ale nerušili jsme svoje ideály.
Nebylo na škodu, že od Ligy Lesní Moudrosti oddělila se Liga pro výchovu přírodou.
Dnes se spojily a máme zase jen jedinou Ligu čsl. woodcraftu, ale k tomu nové zkušenosti a novou perspektivu do budoucnosti. Nemusíme vytýkati svoje zásady a svoje cíle: bylo již tolikrát řečeno, co chceme.
Ale deset let republiky Československé naplnilo každého milovníka přírody a bojovníka o život čistý a krásný nejtrpčí hořkostí a nutí nás — woodcraftery — obrátiti veškeru pozornost a úsilí k prvým základům všeho života, vší lidskosti, k přírodě české, po deseti letech ohrožené a ztýrané více než jindy, za jejíž ochranu a zachování musíme pracovat všemi silami svými. To budiž naše nejbližší práce, náš nejpevnější cíl.
Máme u nás několik spolků, které konají drobnou práci pro ochranu zvířat, pro ochranu ptactva, pro krásu naší domoviny (Spolek pro ochranu zvířat, Ornithologická společnost, Okrašlovací spolky), a naše Liga měla by spojiti všecky tyto pracovníky i všecky ty, kdož jsou mimo tyto spolky, pokud srdce jejich hoří láskou k přírodě, spojit je v jediný Svaz bojovníků o zachování přírody, pro krásu a vznešenost přírody samu, i pro čisté lidství, jež může růst jen z bratrského společenství se zvířaty a rostlinami.
Je předčasno mluvit o socialismu, o nové škole, o novém náboženství — dokud jsme nevykonali svou povinnost k přírodě.
Musíme sdružit kolem sebe — ve jménu Ernesta Thompsona Setona — všechny, kdo přírodu milují, pro ni žijí, jí se chtějí vychovávati a komu záleží na tom, aby ze žírné země naší nestala se někdy poušť a místo smutku a zkázy. Věříme, že láska a soucit vštípený v srdce je lepší zárukou ochrany, než předpisy, řády a zákonná opatření. Proto považujeme Setonovu Ligu za zvlášť způsobilou, aby byla na stráži ohrožené přírodě a sbližovala všechny její milovníky.
V Americe ohromný úkol vykonala „Audubon Society“. — V Německu „Naturschutzverein“ má desetitisíce členů. — V Polsku povstala „Liga pro ochranu přírody“.
Kdy vznikne v Čechách podobná společnost? Měli bychom zakládati nový spolek, když tu máme Ligu woodcrafterů, jejímž duchovním vůdcem je Seton, největší dnes světlo lásky k přírodě? Nepodaří-li se nám přesvědčiti, založme uvnitř Ligy sdružení přátel pro zachování divoké přírody, a to za každou cenu. Bije hodina dvanáctá.
4)
POSELSTVÍ SETONOVO.
Moudrost Lesa — woodcraft — jest první všech věd. Woodcraft vytvořila člověka z hrubého materiálu a woodcraft ve své nejvyšší formě může jej zachrániti před zkázou. Slovem woodcraft myslím život venku v nejširším slova smyslu.
Vzorem života venku byl mi Indián. Některé kladné rysy jeho povahy jsou: velkomyslnost, odvaha, pohotovost, obratnost, vědomosti, otužilost, veselost a hluboká zbožnost. Neznám z celých světových dějin nic, co by se mohlo srovnati s historií Tupého Nože jako dokladu neobyčejné hrdinnosti a pevné mysli.
Dnes celý náš národ obrací se k životu venku, hledaje v něm potřebné národní ozdravění. Sport jest velkým povzbuzením pro život venku; studium přírody jest intelektuální jeho stránkou. Rád bych celý náš národ vedl cestou života v přírodě aspoň chvilku každý rok, aby tak ožil a rozšířil se zvyk, který už v dobách Mojžíšových byl považován za podstatný pro národní blaho.
Zkušenosti z lesa, síla tábora, znalost ptáků a zvířat a všech věcí, jež žijí na svobodě — moudrost posvěcená modrou. oblohou — to jest snahou člověka, jenž nikdy neztrácí svěžest mládí. V dávných dobách jej obdarovala a dnes opět jej obdaruje vidoucíma očima, myslící rukou, tělem, jež neklesá, okřídlenou duší, jež sbírá drahocenné poznatky. Kéž byste každý poznal, jak hravé, jak vábné a jak dobré věci to jsou.
WOODCRAFTER A VÁNOCE.
Štědrý večer jest před námi, „noc svítícího stromku“, jak naši indiánští přátelé jej nazvali, když viděli bílého muže rok co rok stavěti stromek ověšený cetkami s dárky pod ním. My myslíme vždy na vánoční prodej a jak podarovati nám blízké a drahé. Co máme však my, woodcrafteři, ze zvláštního vděku vykonati pro ptáky a ssavce Divoké přírody?
Ano, můžeme bohatě naplniti krmítko. Jistě přijdou a budou mít radost. Ale nezapomeňte toto: jestliže brzo zařizujete krmítko, jste mravně zavázáni udržovati je celou zimu, neboť jste tak mnoho ptáků na ně navykli. Byli snad právě na svém tahu k jihu, avšak hladu jest se více báti než zimy, i zůstali, když dostatek potravy jim byl slibován.
Vlastně jste tím vstoupili v úmluvu s ptáky, pravíce: „Zůstaňte tu a těšte nás svou společností a svým zpěvem, my vás za to vezmeme na stravu.“
Každý, kdo vykoná tuto úmluvu a pak přestane dávat svou denní dávku, zatím co ptáci se na to spolehli, béře na se těžkou odpovědnost — totiž může způsobit trápení, snad i smrt celé řady ptáčků, kteří se stali strávníky jeho krmné stanice.5)
Proto začni o vánocích nebo dříve, jak se ti to hodí , ale pak nepřestaň celou zimu — ať se jedná o ptáky nebo ssavce. Dnes v Americe mnoho cituplných lidí dává zbytky od zeleniny a brambor králíkům, lůj veverkám a seno jelenům.
Jest velkou výhodou pro ptáky i pozorovatele, když potrava jest toho druhu, že může býti pomalu ubírána — totiž, když je jí dost na několik dní, místo aby hašteřící se hejno za půl hodiny s ní bylo hotovo. To bylo už dávno uznáno a ochranáři připravili dlouho trvající jídlo pro ptáky, jako kokosový ořech zavěšený za provázek, do jehož nitra vede na palec široká díra. Takový ořech stačí sýkorkám na celou zimu. Veliký kus loje v drátěné síti přibité ke stromu poslouží na celé dny a týdny datlům a sojkám, kteří jej brzy najdou.
Pokusy byly konány s potravou, jež sestává ze semen a drobečků masa, slepených dohromady těstem a lepem, takže pták, když chce mít maso, musí se k němu dopracovati; jako zálesák, jenž chce vařit vodu v kotli, musí si nejdříve nařezat dříví.
Ve Skandinavii jest pěkný drobný zvyk, který bychom měli přijati. O štědrém večeru jde sedlák do stodoly a vybere pěkný velký snop těžký zrnem. Ten položí na nízký kůl na nějakém chráněném místě, takže za svítání druhého dne ptáci najdou „Jule Rave“ či vánoční snop, který na ně čeká. Veselé hodování nastane, neboť někteří se krmí nahoře, někteří visí po stranách a jiní se vrtají zespoda. Toto také má vlastnost dlouhého trvání, neboť velký snop bude skýtati zrno týden nebo čtrnáct dní od chvíle, kdy byl postaven.
Doufám, že woodcrafteři přimějí sedláky i městský lid, aby stavění vánočního snopu stalo se národním zvykem všude, kde je sníh.
GIDŽIGED – HVĚZDÁŘ.
Udělejte si v zimě zkoušku hvězdáře! Vezměte si dva svědky a ukažte jim, že znáte: a) 20 hvězd na obloze, b) 10 souhvězdí, c) 3 planety, d) 3 dvojhvězdy.
Sestrojte si svůj přístroj na určení zeměpisné šířky a určete ji! Sestavte sluneční hodiny!
Určete přesně poledník svého místa. Řekněte, kolik je hodin: a) podle slunce ve dne, b) podle měsíce v noci, c) podle hvězd v noci.
Zakreslete si Plejady a Alkora, jak je vidíte (zkouška zraku).
Vysvětlete Koperníkovu soustavu, Keplerovy zákony — theorii Kant-Laplaceovu, Moultonovu, Svante Arrheniovu!
Povězte něco o zdánlivých pohybech planet, o mléčné dráze, mlhovinách, o zatmění slunce a měsíce, slunečních skvrnách, protuberancích a koroně.
Co to je světelný rok a jaká je rychlost světla? Udejte kosmické některé rozměry! Napište značky planet a zviřetníků!
Tím složili jste mistrovství Gidžigeda.6)
7)
LEV TOLSTOJ TÁBORNÍKEM.
Největší duch Evropy minulého století, veliký mudrc a spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj, nabíral sílu k svému dílu vždy tábořením. Nebýti jeho pobytu mezi Baškirci v Samaře uprostřed stepi, kde žil životem primitivním a kam utíkal se pokaždé, kdykoliv cítil se duševně vyčerpán, nebyl by vykonal svá největší díla. Prvý svůj velkolepý román „Vojnu a mír“ nebyl by dokončil, kdyby, vyčerpán živým prožíváním dějů a povah při psaní románu, nebyl se uchýlil do netknutého koutku přírody v Samarské gubernii. Odešel tam, když churavěl po vášnivém, horečném zaboření se do řečtiny a řeckých klasiků, kteréžto studium vykonal během tří měsíců, zatím co naše mládež osm let bezúspěšně je mořena pouhou latinskou gramatikou.
Snad byly příčiny tehdejší jeho rozrušenosti i jiné. Jisto je však, že život ve stanu mu vrátil duševní klid a učinil ho šťastným. Po třetí byla příčinou únavy Tolstojovy jeho titanská práce: Azbuka, do níž, jak říká, vložil všecko své nejlepší, všechen svůj vtip a um. A tak ho zase vidíme v „kočevce,“ onom zvláštním baškirském stanu, který popisuje takto: „Málokdo viděl v životě takový stan; je to vlastně klec, mající tvar zploštělé polokoule, potažené plstí a opatřené dřevěnými a malovanými dveřmi. Místo podlahy je trávník. „Kočevka“ se lehce rozloží a převáží. V létě na stepi je tento příbytek zcela příjemným.
Tolstoj tíhl nesmírně k přírodě a k nezkaženému prvotnímu životu. Proto měl tolik sympatií ke kočovným Baškircům a Kirgizům. Splynul hnedle úplně s nimi a byl u nich velmi oblíben, třebas to byli lidé negramotní a mravů často hrubých. Pil s nimi kumys, a to vždy vrátilo mu tělesné síly. Byla mu strašně proti mysli unylá nálada některých „kumysníků,“ kteří přijeli z města léčiti se sem, a dovedl rozveseliti starého mrzutého profesora, který stále vypadal, „jako by chtěl klukům sázeti pětky“, tak, že s ním začal skákati přes provaz. Vstával časně ráno, o půl páté, a toulal se daleko do stepi, pozoruje stáda koní s hříbaty. Měl svého koně, na kterém projížděl baškirskě vesnice, a pouštěl se na lov kachen na jezerech, nevraceje se domů, nýbrž přespávaje u pastevců v kočevkách. Tak rádi ho měli tito lidé, že mu jednou jeden sedlák vnutil darem i dojnou kobylu, když ji Tolstoj obdivoval. On sám zde ze stepi psal jednou domů, že se diví, jak málo měl lásky k lidem. Vracela se mu poesie V duši, „vnímání poesie“, jak on píše, učí se nemyslet na to, co by v duši mohlo vnésti smutek, zakáže si proto v duchu myslit i na svou ženu a oddává se jen krásnu přírody, dýchá svěží vzduch a otevírá své smysly oněm silám, o něž ho připravil rušný život společnosti v Jasné Poljaně a Moskvě. „Kraj zdejší je krásný, vpravdě panenský, bohatý, zdravý, nezkaženě prostý — “ píše svému příteli. „Lid je prostý a dobrý.“
Zde poznal Tolstoj také i pravou zbožnost lidu, ač to zde byli mohamedáni. Chodíval k poustevníku, jenž žil v podzemní skrýší, a pod starou jabloní,8)kterou zasázel, přijímal poutníky. Viděl, že lidé mají v úctě tohoto muže, poněvadž životem dokazoval, že „není s tohoto světa“ a ukojoval tak tužby lidu. Kdož ví, zda zde velikého myslitele nezasáhla jiskérka, která pak vzplanula v plamen jeho hlubokého náboženského probuzení!
Ale Tolstoj nebyl sentimentálním a nedovedl nikde věnovat se jen sobě. Zde, jsa na zotavené, vykonal dílo vrcholně junácké: zachránil gubernii Samarskou, když lid ocitl se na pokraji hladu po hrozné neúrodě r. 1873. Vzburcoval svými listy o bídě zdejšího lidu svědomí celého Ruska, ba i samotného cara, takže bohaté krajiny zásobovaly nešťastnou gubernii a dary hrnuly se se všech stran.
Zamiloval si tolik tento kraj s otevřenou, nezkaženou přírodou a prostý primitivní zdejší lid, že si zde koupil statek a odstěhoval se sem s celou rodinou.
A napsal pak:
„Je nutno žíti jako jsme žili v zdravé samarské poušti, viděti na vlastní oči zápas kočovného života (milionů na ohromných prostranstvích) se zemědělským, cítiti veškeru významnost tohoto kraje a přesvědčiti se o tom, že tu není rušitelů obecného pořádku, snad jeden, ale nikdy ne tři, a že právě tato jejich řídkost nahlas praví, že nepokoj jejich je nemocí parasita zdravého dubu a že dubu do toho nic není. Ze to není dým, ale stín dýmu.
K čemu mě osud tam (do Samarska) zanesl, nevím; poslouchal jsem řeči v anglickém parlamentu (a ty přece jsou považovány za velice vážné a důležité!) a bylo mně nudno.
Ale co je tam? Mouchy, nečistota, mužici, Baškirci a já s napjatou vážností a s obavou vposlouchávám se, zadívávám se a cítím, že všechno to je velice vážné.“
Je jakýsi druh vnitřního ohně, jenž může být živen v duchu každého muže a ženy, a máte-li jej ve svém nitru, nestaráte se již o maličkosti, kterými je náš život naplněn. Tak můžete žít, žít svobodně a plně rozvíjet svou osobnost… V tomto lepším životě máte jistotu veliké jednoty s celým světem, v něm naleznete pravou a nekonečnou lásku, cosi žhavého, teplého, cosi jako osobní cit, a přece tak nesmírného. (B. Russell: O tajemství šťastného života. Ze Sůvova zápisníčku.)
Miluji oblaka, mech lesů, ticho samoty — ale nadevše, nadevše miluji lidi, soudruhy své práce a bojů. Cítím se zajedno s lidmi pracujícími a trpícími. Život lidský je mi věc svatá: ne, nebudu střílet, nebudu zabíjet. Ale rozšířím ducha dětství a víru mezi dospělé. Spojeni v Evropě i v Americe, měníme v kořenech tento svět, který se nesrovnává s ideály lidství.9)
HRNČÍŘSTVÍ.
K pokusům o hrnčířství potřebujeme: 1. chuť k práci, 2. vytrvalost, 3. hrnčířský kruh, 4. hlínu k výrobě nádob.
Hrnčířský kruh je kotouč as 40 cm v průměru z plochého kamene s železnou osou zapuštěnou otáčivě do dřevěného špalíku připevněného na podstavném prkénku. Kotouč vyrobíme z pískovce nebo silné tvrdší opukové desky. Z nouze použijeme i desky z tvrdého dřeva, kterou snadno odřízneme ze silnějšího kmene. Na obvodu přibijeme železný pásek, aby nepraskala a neodštípila se. Je-li z měkkého dřeva, nutno ji též obít a na spodu opatřit kousky železa, které zvyšují setrvačnost.
Osa je železná tyčinka as 1 cm v průměru, dlouhá 6—8 cm. Horní konec (zapuštěný do kotouče) je hranatý, aby osa v kotouči pevně držela.
Dřevěný špalík je nahoře šikmo seříznut a opatřen vývrtem pro oblý konec železné osy, která se v něm volně pohybuje (ku zmírnění tření je vymazána lojem nebo jiným mazadlem). Vývrt je kolmý k horní ploše špalíku — tím docílíme nakloněné polohy kotouče.
Podstavné prkénko, do něhož je zadlabán špalík, je tak dlouhé, abychom sedíce u kotouče (po turecku) seděli také na něm. To proto, aby kotouč při práci (točení) stál dobře
na místě.
Postup práce: Do středu kruhu přilepíme kus bílé kamnářské hlíny (ne příliš suché — drobí se, velmi mokrá nedrží formu). (1) Levou rukou roztáčíme kotouč (trhnutím k tělu), prsty pravé ruky, již držíme stále v jednom místě, upravíme hlínu v souměrnou kupičku (2). (Prsty musí být stále mokré.)
Pak chceme-li dělat nádobku s užším dnem, tlačíme se strany prostředním prstem dole na kupku tak, až se vytvoří krček široký jako dno nádobky, kterou chceme udělati (3). Dále za stálého točení deskou lehce vtlačujeme palec10)(rovně shora) do středu kupky (4). Po dosáhnutí téměř ke dnu (úplně ne) přitlačíme z vnější strany na krček ukazováček (polštářek posledního článku ukazováčku a palce jsou proti sobě odděleny vrstvou hlíny). Nato oba prsty mírně tiskneme k sobě (podle toho, jak silné mají být stěny nádobky) a zdviháme vzhůru (5). Hlazení povrchu děje se mokrou jemnou kůžičkou, kterou se lehce dotýkáme povrchu (opět za stálého točení kotouče). — Hotovou nádobku odřízneme drátem napjatým v oblouku (6). Aby dno bylo rovné, musí být drát upevněn stejně daleko od obou konců. Dotýkají-li se při řezání konce oblouku kotouče, je drát stále v stejné výšce a tím i řez jest rovnoběžný s kotoučem.
Jaké druhy a tvary nádob si vymyslíte, ponechávám vaší vynalézavosti. Jak to zařídit při výrobě velkých nádob, když k nim potřebuji obou rukou — to zas ponechávám vašemu důvtipu.
Podařené výrobky lze zdobit rytím (jako na popelnicích) a pak je dobře, chceme-li si je uchovat, dát je ke kamnáři nebo hrnčíři vypálit.
NÁČELNICTVO LIGY ČSL. WOODCRAFTERŮ
Starosta: Ferdinand Krch, učitel, Smíchov, Zborovská 40.
Náčelník: Miloš Seifert, profesor reálky, Příbram.
Místonáčelník: Karel Bukovanský, Praha II., Bojiště 8.
Jednatel: Alois Humplík, Praha II., Petrské nábř., Skautský domov.
Tajemník: Jaroslav Šimsa, Praha I., Ulice El. Krásnohorské 21.
Pokladník: Jan Vorel, Praha VII., V Háji 1204.
Zahraničí: Mil. Vavrda, Praha XI., Karlova 27.
Orlí pera: Karel Langer, Praha XII., U Havlíčk. sadů 9, u pí Tiegelové.
Zdravotnictví: MUDr. Emil Vogl.
Administrace Vatry: Marie Hofmanová, Praha XII., Koubkova 10. Petzo Kirchenberger.
Práce pro děvčata: Antonie Bukovanská, Břevnov čp. 658.
Členové náčelnictva: Pavel Hasterlík, F. Lilich, Črtomir Zorec, MUDr. Julius Müller, F. Krejčík[1], Václav Pekárek.
Při svých dotazech a objednávkách nezapomeňte poslat na porto (třeba ve známkách).
Zaplaťte své dluhy!11)
NOVÁ ŘADA JUNÁCKÝCH HER.
1. Mázni slepou bábu. Dva živí hoši neb děvčata se drží každý jednoho konce 60 cm dlouhého lana. Mají zavázané oči a stojí proti sobě, každý vyzbrojen kyjem ze slámy a novinového papíru. Úkolem hry jest zasáhnouti druha do hlavy papírovým kyjem. Při tom se ptá prvý druhého: „Kde jsi, bábo.?“— „Tady“, odpovídá tento. Při tom hlavu potočí, aby se vyhnul ráně prvého. Pak se úloha každého hned obrátí.
Vzájemné úskoky rozesmějí.
2. Nos a ucho. Tleskni do dlaní, skřiž paže a chyť se pravou rukou za levé ucho a levou rukou za nos (ukazováčkem a palcem). Pusť a tleskni po druhé, skřiž paže a chyť levou rukou pravé ucho a pravou nos. Opakuj co nejrychleji. Obyčejně paže přeběhnou a chytají obě uši najednou.
JURÁŠ.
1., 2., 3. Jója jój, jój —
1. Juráš, milý Juráš, na cos, opustils nás?
2. Kde je tvoja múdrá hlava, pěkná kadeřavá. ?
3. Kde sú tvoje čižmy žluté, obušek tvůj striborný ?
1., 2., 3. jój, jój, jój —
1. Už spolu nebudem, až před Božím súdem.
2. Širáněk s pentlami, župica s portami —
3. Už ti to nebrní, Jurášku náš milý,
1., 2., 3. jój, jój, jój —.
12)
ORLÍ PÉRA.
V otázce „Orlích per“ došlo v nové Lize čs. woodcrafterů k několika změnám. Ustaven byl výbor pro schvalování a udílení O. per. Výbor má 4 členy a schází se k poradám čtyřikrát ročně (na konci každého roč. období.) Pro letošní období jsou jejími členy J. Krejčík, odb. učitel v Brně, K. Bukovanský, V. Pekárek, učitel v Kladně (Volná škola práce), a K. Langr, učitel Praha XII., u Havlíčkových sadů 9, který přijímá a vyřizuje korespondenci výboru. O účelu, způsobu získávání, zkoumání, schvalování a udílení O. p. vyjímáme z jednacího řádu komise jenom ty nejdůležitější body.
Účel O. p.: Účelem O. p. jest naučiti se samostatně studovati vše, co obohacuje náš život. Studujeme přírodu — všecky její říše —, zvláštní péči věnujeme studiu člověka a jeho práci.
(Hlavním ziskem je práce (námaha — zkušenosti), poznatek je jen úrokem z ní. Neučíme se názvům ale vlastnostem. Pokud možno, zjišťujeme je sami. Neb to má trvalou cenu, co jsme vlastním úsilím získali, ne čemu jsme se jen přečtením naučili.)
Způsob získávání: Čin vykonaný před svědky-odborníky zapíše se na blanket O. p. (svědci stvrzují podpisem správné provedení), k němuž přiloží se, pokud je to snadno proveditelné, všecky doklady, a prostřednictvím náčelnictva kmene (stráže přímo) zašle komisi.
Zkoumání O. p.: Došlá O. p. zanesou se do seznamu O. p. přihlášených ke schválení a předají podle oboru (4 světla Lesní Moudrosti) jedn. členům komise, kteří v důležitějších případech poradí se o nich s odborníky. Nedostatečně doklady doložená O. p. vrátí se k doplnění, jako při každém zjištění nedostatků. Činy z vrácených O. p. lze opravit, doplnit, ze zamítnutých nutno znovu opakovat.
Schvalování 0. p.: Děje se na základě posudku odborníků. (Při event. zamítnutí lze podati protest jen v těch případech, kdy čin, o nějž se jedná, možno provésti za účasti dvou členů náčelnictva a člena komise, do jehož oboru čin spadá (o sjezdu neb v ústř. táboře).
Ke schválení je třeba, aby s členem referentem, k jehož oboru O. p. náleží, souhlasili ještě dva členové komise. Souhlasí-li s ním pouze jeden člen anebo je referentem zavrženo, O. p. se vrátí k opravě nebo doplnění. O. p. je zamítnuto, souhlasí-li se zamítnutým návrhem referenta jeden člen; ne-li, je vráceno O. p. pouze k opravě.
Schválené O. p. podepíší 2 členové komise (předseda a referent, event. zást. náčelnictva).
Pro hodnocení činů je směrodatným „Svitek březové kůry“.
Udílení O.p.: Potvrzená O. p. zašlou se náčelnictvu kmene, které je rozdílí na sněmu.13)
Perličky.
Jednotlivé výkony, jichž je třeba k dosažení některého mistrovství (podle „Svitku březové kůry“), potvrzují se na blanketech zv. perličky. Také při některých činech pro O. p. je třeba potvrzení všech malých výkonů, tvořících hlavní čin, na „perličkách.“
Žádání a schválení děje se jako u Orl. per.
Poznámka:
Aby se předešlo všem nedorozuměním, je třeba uvědomiti si následující:
Neběží nám o suché vědomosti, ale o znalosti a dovednosti. Kdo získává O. p., neučí se jako žák ve škole z učebnice ale hledá, pracuje, studuje, zkouší, jako vědecký pracovník, který pro toho školáka tu učebnici píše. Myslete si, že též píšete nějakou knihu o něčem, co ještě žádný tak nenapsal. V knihách hledejte jen poučení, další námět, ale pravdu hledejte ve skutečném životě. Chceš-li vědět něco o 25 stromech, vezmi si knihu a přečti si to, chceš-li o nich něco znát a poučit se, vezmi si tužku, náčrtník, lupu a choď je do přírody studovat. Své zápisky nám pak pošli jako doklad svědomitého studia. Uslyšíš-li slovo salaš, nespokojíš se výkladem, že je to dřevěná bouda s pastevci a ovcemi, ale budeš pátrat, až se toho dozvíš tolik, co se vejde do pořádné knihy, anebo vyplní aspoň pořádný náčrtník. (Ten bys nám zase poslal ukázat.)
Orlí péra jsou kameny, z nichž stavíme budovu vlastního vzdělání. Solidní stavba je možna jen ze solidního materiálu. Materiál je různý a mnohotvárný. Nemůžeme jej všechen přezkoušet (je to v našem zájmu míti jistotu o jeho jakosti), někdy bude nutno spolehnout se jen na čestné slovo, že čin, jehož potvrzení žádáme, byl skutečně poctivě proveden. Nemrzí nás to proto. Naopak, právě na to jsme hrdi, že správnost činu zaručujeme také tím nejdražším a nejvznešenějším — čestným slovem. Jak je to krásné moci věřit, čtu-li neb slyším-li: „Stvrzuji svým čestným slovem, že tento čin byl poctivě proveden.“
HRDINA ROALD.
Ne proto, že zcestoval tolik neprobadaných zemí. Ne proto, že tolikrát riskoval život: to přece dělá tolik lidí, posedlých ďáblem závodění. Ani ne proto, že sloužil svou odvahou lidem: to přece dělá tolik lékařů a vědců a dělníků, o nichž nevíme. Ale proto, že dal svůj život pro jiné. Že nezaváhal, když šlo o záchranu lidí. Že dal příklad krásné solidarity, zapomenuv malicherností. Uprostřed rekordmanů jaký to gentleman v plném a krásném původním smyslu slova!14)
Ne, nevymřeli hrdinové. Jsou jen málo viditelní. Loni jsme vzpomínali hrdinů umučených a poklonili jsme se jejich víře a statečnému chováni před smrtí. Letošní rok nám dal hrdinu, který obětoval sama sebe. Vzpomínko nestálá, jak tě zachytit, jak tě ztělesnit, abys neupadala do mlh kolem nás, a připomínala nám ustavičně jasné vzory? Snad bychom měli staré bájesloví nahradit novými dějinami a rudý Mars nebo bělostný Sirius měl by být zasvěcen Roaldu Amundsenovi. Není to smělá myšlenka, příliš smělá? Ale na každý způsob, ne-li na modrém nebi, v srdci junákově má hrdina Roald své pevné místo.
TOTEMOVÝ ŘÁD.
Obnovená Liga musí přehlédnouti řady svých kmenů a svého členstva. Příští čísla přinesou soupis našich kmenů s jejich totemy a lesních jmen našich junáků. Každý nový totem třeba hlásit Strážci Totemu v náčelnictvu Ligy. „Lesní jména“ uděluje sněm po vigiliích, nesmějí býti volena libovolně. Lesní jména udělena byla na sněmech tábora Pred Bielom bratru: Jar. Vyletovi — Biminiji, Dvořákovi — Wadžikani, Vojtovi Palkovskému — Owatuna, Williamu Valoviči — Manoki.
STOPOU ČERNÉHO VLKA…
V našem „Waldenu“ v Nízkých Tatrách o prázdninách tábořila „Liga pro výchovu přírodou“ a učitelé, kteří se zajímají o woodcraft. Vedli Josef Krejčík a Miloš Seifert. Ideální počasí pro táboření dalo ráz letošnímu slovenskému táboru, neboť hory a lesy tatranské nás zlákaly tak často, že v táboře žili jsme spíše jen svými sněmy. Poznali jsme nádherné údolí Hernadu u Spišské Nové Vsi a uchvacující jeskyni Dobšinskou. Někteří cestovali po Tatrách Vysokých, všichni navštívili Demänovské jeskyně a Ďumbír. V táboře složili si mnozí zasvěcovací zkoušky a byli přijati za junáky, bratislavští a plzeňští účastníci po vigiliích získali lesní jména indiánská. Několik mladých přírodopisců seznamovalo se pilně s bohatou květenou Smerekovice. Ostatní získávali Orlí péra za táborové výkony.
Učitelský kurs v Nízkých Tatrách. Woodcrafterský kurs učitelský byl navštíven početněji než loni a máme naději, že učitelský tábor woodcrafterský bude už nyní stálým a hledaným dostaveníčkem těch, kdo uznávají potřebu školy v přírodě jak pro mládež, tak pro dospělé.
Na Sázavě u Samechova rozbil tábor pražský kmen Stříbrné luny a Živěny. Hoši postavili 4 m dlouhou vodní hráz a zřídili velkou nádrž, upravili na15)potoce pobřeží pro kuchyni, postavili táborová kamna, zbudovali pevný 8 m dlouhý most, latrinu. Během týdne vznikl malebný kruh sedadel, totem, symbolické ohniště a upraveno hřiště. Den počínal přísnými cviky a koupelí, končil večery pod zářícími lampiony. Tábor vedl Sůča Buk, ale i jiní střídali se ve vedení tábora. Tábor vyznamenával se malebností a svérázem. Trval 7 týdnů. Vedle živých vzpomínek máme na 100 pěkných snímků, řadu úlovků a předkládáme slušný počet Orlích per k schválení. Dbali jsme na studium všeho života v lese a získali nové znalosti. Vrátili jsme se osvěžení a s větší chutí do života.
Na Střele u Plzně. „Jak rád si zajedu na Střelu, třebas jen na 24 hodin. Tam je to krásné, pro nás posvátné místo „Na Liškovce“. Tam přijdou bratří, tam hnízdí lednáčkové, běhají tetřívci, zkrátka jest tam příroda, která i nám zčásti patří. Pod vysokými smrky stojí náš wigwam. Úředníci a dělníci scházíme se zde pod modrou oblohou každou sobotu a neděli. Nyní budeme zde stavět chatu.“
U Vltavy tábořil příbramský kmen „Psohlavců“ u Hříměždic a u Líšnice „Ostříži" a „Medvědi“ z kmene Ohně z Příbramě.
U Kard. Řečice tábořili pražští Neupfadfinder. Tábor vedl Dr. Wučiček. Život venku byl rekreací a výrazem radosti ze života. Všichni se vrátili opálení, otužení a plní nového zápalu.
Na Berounce, památném ostrově Dálné Touhy, tábořil kmen Soví. Přes to, že veliká parna působila drtivě na táborníky, záhy byla postavena pěkná táborová osada, obnovena studně a zařízena vzorná kuchyně. Život byl veselý a družný. Vedli Voda a Míťa.
U Uherčic na Mor. tábořili po 3 týdny chlapci a děvčata kmene Znojemského.
Jak cestoval Owatuna. Owatuna letos o prázdninách vykonal dlouhé cesty, kterými zasloužil by si jméno dobrého poutníka. Přitom vždy spal ve stanu nebo v širé přírodě, takže získává orlí péro 60 nocí. Po táboře 20. m. blesku konal namáhavou cestu přes Liptavské Hole z Mikuláše do Dolního Kubína společně s Wadžikanim. Roháčské jezero s ledovou vodou dvakrát přeplaval. Prožili prudké bouře, ale žádná nepohoda je nezahnala, aby hledali lidského přístřeší. Navrátivše se do „Waldenu“ pustili se s Manokim po Nízkých Tatrách, Krušnohořím a Velké Fatře. Od Ďumbíra na Dobšinské jeskyně, na Muráň a pak do Detvy. Bylo jim někde prosekávati se pralesem. Často se setkali s paroháči. Pod Prašivci na salaši objevili umělce-baču, který na čerpácích vyřezával krásné sošky zvířat. V salaši pod Ďumbírem se naučili dělat „parenice“ a plést ze sýra řetízky. Cesta tato znamená veliký čin 150 km pěšky, potřeby nositi s sebou, vařiti si a spáti venku. Vrátiv se do „Waldenu“, odjel Owatuna do Žiliny, odkudž putoval sám. Šel pěšky dratařskými dědinami16)na Javorníky a do Nov. Hrozenkova. Zde si dal vyšít valašské košile. Krásná vyšívaná košile stojí zde jenom 60 Kč — a můžete mít hezčí sváteční kroj? V Meziříčí zdržel se týden u přítele, ale spal vždy v zahradě. Při tom přelezl Beskydy až k Lysé Hoře. Častý dešť a bouře naučily ho zaříditi se na noc, když je vše mokré. Jak, on vám poví. Na Javorníku u Vláry nalezl Owatuna parohy a viděl mnoho jelenů, též se setkal s divokými kanci. Bloudil lesem v noci. Když nocoval ve stavení v Bošáckej dolině, probudilo ho volání: „Horí“. Stříkačky nebylo, vše shořelo. Owatuna hájil střechu sousedního domu. Přes Starou Turu sešel pak do Píšťan a vlakem do Bratislavy. Owatuna získal tedy o prázdninách mnoho zkušeností a dojmů.
Jeník Z. (13l.) a Vláďa K. (15l.) podnikli z Tábora Pred Bielom cestu Vysokými Tatrami, jež stojí za zaznamenání. Odbočili večer od společné návštěvy Štrby, takže nebyli zásobeni ani zařízeni k táboření. Vyspali se v seníku u Štrby a časně ráno Cestou Slobody kráčeli do Smokovců. V 8 hod. večer teprve vystupovali k Pěti Spišským jezerům a nocí ubírali se pak do Velké a na nádraží popradské. Ježto vlak jel jen do Hrádku, bylo jim tmou v neznámém kraji po půlnoci dojíti ještě do tábora. Pěkný čin vytrvalosti a statečnosti!
Br. M. z Jihlavy konal o prázdninách pout Šumavou.
Kunčičky, Kmen Blesku. Chlapci družiny „Děti Vatry" dali se letošního roku na pout pěšky Slovenskem. Vyšli z pod Lysé hory a došli až pod Ďumbír k Waldenu, kde tábořila Liga. Na zpáteční cestě navštívili nádhernou Demänovou. Byla to cesta velkého poznání.
Wadžikani v Bratislavě po táboření postavil si stan na zahradě a dodělal svých „60 nocí spaní venku“ (velký čin). Pak se pustil do vaření a vařil celý měsíc snídaně a obědy pro celou rodinu (šestičlennou).
Bratislavští se věnovali pilně určování stromů a keřů podle listů v parcích jejich města a v okolí. Z rákosí pletli rohože na pařiště. Své knihovničky doplnili novými Setonovými spisy. Přičinili se také o získání nových členů do svého kmene.
Plzeň. Družina Stříbrných lišek. Chlapci dostali k pronajmutí altánek, který po upravení bude pěknou klubovničkou.
Pražští chlapci scházejí se ve Skautském domově opět k pravidelným zpěvům. Vždy v pondělí o půl 8 hod. več. Řídí br. Jánoš. Přijďte všichni, kdo rádi zpíváte!
Kmen Stříbrné luny uspořádal v listopadu společně s kmenem Živěny táborovou výstavku. Obsahovala přes 1000 obrázků z 5 táborů, řadu velkých obrazů, množství úlovků z přírody — zvláště pak pěkné otisky stop zvěře a listů v sádře. Dále kroniky, alba, kmenové časopisy, různé památky a výrobky,17)čelenky, mokasiny, luky s toulci a šípy, 2 stany na podsadě i s orig. totemem, který přivezli z tábora až do Prahy. Na výstavě bylo velmi rušno a soustřeďovala večer co večer naše členy. Musila býti prodloužena na 14 dnů. Návštěva činila za 1 týden přes 250 lidí. Oba kmeny v příkladné spolupráci spějí k novým činům a touží s kmeny celé Prahy provésti velkou tradiční besedu, jako byla jiná léta.
SVĚTOVÝ WOODCRAFT.
Br. Petzo Kirchenberger navštívil Johna Hargravea v Anglii a zúčastnil se tábora v Gomshall. (Viz loňský ročník „Vatry“.)
Order of the Woodcraft Chivalry — Woodcrafteři v Anglii napsali na naši adresu „Důležitý dopis woodcrafterům v Československu“. V něm nás upozorňují, že oni nejsou doopravdy Setonovými woodcraftery. Seton prý omezil woodcraft na rekreaci, oni se snaží o výchovu dětí a výchovnou organisaci. Proto jsou na rozpacích, zda jsme s nimi zajedno.
Je opravdu podivno, jak všichni ti lidé (Hargrave, Westlake, Ciołkosz a j.), kteří založili svoje vlastní organisace, domnívají se, že překonávají Setona a naplňují woodcraft něčím vyšším. Jsou velmi na omylu. Seton vložil do woodcraftu už dávno všechno to, co oni teprve hledají — zejména výchovu chlapce. (Čti „Dvanáct tajemství lesa“.) Buďme šťastni, že jsme nikdy tak netápali a drželi se čisté studánky Greenwichské.
Jugoslavie. 8. prosince jako každoročně konají Slovinští ZST valný sněm v Lublani. O jeho programu nevíme, je však z táborů zřejmo, že w. v SHS prorazil si již cestu veřejností a získal srdce mládeže.
Bulharsko. Navštívila nás skupina bulharských studentů z Aytos, dílem skautů, dílem turistů, kteří zásluhou br. Vohanky chtějí poznat náš život. Zúčastnili se vycházky a schůzky kmene Sovího.
Německo. Po skvělém zájezdu Deutsche Freischar do Bulharska byli jsme pozvání do Boberhausu. Žel, že nemůžeme využít příznivého pozvání německých bratří. Naši hoši měli by si uvědomit, co poznatků a zkušeností skýtá cesta za hranice a měli by začít už teď spořit.
John Hargrave napsal nám pěkný dopis k sjednocení a doporučuje, abychom umluvili pro příští rok schůzku, na které bychom se dohodli o společných věcech woodcraftu zde v Evropě. Doufám, že se nám nyní skutečně podaří uskutečnit evropský woodcraft zatím s Angličany, Němci a Jihoslovany.
Ernest Thompson Seton, zakladatel w. a světový náš náčelník, napsal nám vřelý dopis k spojení obou lig a oznamuje, že posílá woodcr. literaturu.
18)
MOUDROST LESA
''„Co jest woodcraft?“ — „Je to schéma, jak vytvořiti člověka s modrou oblohou v pozadí.“
Woodcraft čili Moudrost Lesa tvoří člověka všestranně dokonalého, člověka obeznámeného v atletice, studiu přírody, rukodílných pracích, tábornictví, putování, znalosti domoviny, života v lese, potřeb lidské společnosti, člověka, jenž dovede plavat, tančit, zpívat, hrát hry, kreslit a jenž má rád knihy, zabývá se něčím vědecky a dovede oddati se nějaké tvůrčí práci pro věc samu, z uměleckého popudu. Skýtá dnešnímu člověku všedního života naprosto nový obzor myšlenkový, něco, co vytrhuje z všednosti, evokaci, která probouzí imaginaci (povzbuzení, jež burcuje představivost).
Woodcraft jest pro všecky, pro děti od 4 do 94, jak říká Seton.
Moudrost lesa jest moudrostí života. Učíc nás poznávati tajemství přírody, seznamujíc nás s věcmi a skutečností, uvádějíc nás ke krásnému využití volné chvíle, učí nás poznávati se navzájem a těšiti se ze společnosti druhého,
Učí nás spolu se pěkně pobaviti a těšiti se z tisíce drobných věcí každodenního života společnou zkušeností.
The Woodcraft League of America — Americká Liga „Moudrosti Lesa" byla založena slavným přírodopiscem, spisovatelem a malířem Ernestem Thompsonem Setonem. R. 1902 sorganisoval si už Seton chlapce, jako „americké hochy skauty". Ang1ičan Baden-Powell podle toho založil r. 1908 skauty v Anglii. Woodcrafteři tedy byli prvními organisovanými skauty světa, ale dnes skauting a woodcraft se diametrálně rozcházejí — ježto skauting stal se sportem a woodcraft je výchovou.
Liga Čsl. Woodcrafterů byla založena r. 1922 z „Psohlavců“ a „Dětí Svobody“ profesorem Milošem Seifertem. Sleduje tytéž cíle a má týž program jako americká Liga. Jest nejstarší a největší organisací woodcrafterskou v Evropě. — Starosta Ferdinand Krch, učitel, Praha - Smíchov, Zborovská 1074; náčelník Miloš Seifert, profesor reálky, Příbram; místonáčelník Karel Bukovanský, Praha II., Bojiště 18; tajemník Jaroslav Šimsa, Praha I., Ulice Elišky Krásnohorské 21; jednatel Alois Humplík, Praha II., Petrské nábř., Skautský domov.
Naše příručky. Seifert: Přírodou a životem k čistému lidství (Dědictví Komenského) 34 Kč, Seton-Seifert: Svitek březové kůry (Kočí) 20 Kč, Seifert: Kmenové zřízení (Liga) 2 Kč.
- ↑
Chybně uvedené jméno, jedná se o Josefa Krejčíka z Brna (Poznamenal Tuwanakha)
