Vudkraft, 1939 (kniha)
5)ERNEST THOMPSON-SETON
vudkraft
LES
Nákladem Setonových Přátel, Brno
MOTO:
Poněvadž jsem poznal
trýzeň žízně, vykopal
jsem studnu, aby i jiní
mohli z ní píti.
ÚVODEM.
Již Rousseau varoval před jednostrannou výchovou rozumu na úkor citu i těla. Dávno vyhlásil tuto útočnou nauku: »Co je přirozené, jest správné.« A napsal: »Pozoruj přírodu a jdi cestou, kterou ti vytkla.«
Komenský, hledaje harmonii těla a ducha, zavedl do školy hry, jakožto rovnocenný předmět vyučování s předměty ostatními. Píše doslova: »Ozdobou hry bývají: mrštnost těla, veselost mysli, řád, hráti vtipně a pravidelně, vítěziti statečností a ne lstí.«
Masaryk říká: »Ve hře shledával bych protiváhu k nezdravým účinkům školy. Hra jest něčím svrchované vážným. Je to ona zvláštní naivnost, plné ponoření se do hry, co tak blaze působí na ducha i tělo. Nezbývá nám, než více si hráti… — Dítě by mělo více žíti v přírodě. Nutíme děti od nejútlejšího věku, aby si přecpávaly pamět, tvoří se tak knižní učenost, kdežto názorná soudnost zakrňuje… Při otázce školního tělocviku a her nejedná se o nic menšího, než o problém Rousseauův, Byronův, Schillerův, Goethův, v novější době Tolstého, je to problém světové literatury vůbec: Nevede-li — toť ta veliká otázka — naše civilisace,10)vzdělání, škola k tělesné a konečně také k duševní degeneraci?«
Seton, zakladatel moderního junáctví, vyhledávaje zdravé cesty pro vývoj lidské bytosti, došel poznatku, že přirozená vývojová cesta a prostý život v přírodě (woodcraft — jak říká) je cestou, která povede k nejvyšším metám života a zachrání lidstvo před dekadencí. Rozřešil šťastně velký problém světové literatury a vyslovením zásad přirozené cesty lidství dal základ svému učení.
Je jisté, že cena výchovných prostředků tkví v tom, co umožňují, a ne v tom, co od nich očekáváme. Setonův výchovný plán umožňuje přirozený a zdravý vývin lidské bytosti.
Vudkraft v pojetí Setona buduje celkový názor na svět, srovnávaje projevy a podněty jednotlivých pudů a instinktů s rozumovou činností v jednotný systém. A určuje jejich problémy tak, aby životní projev jednotlivých faktorů si neodporoval, nýbrž se doplňoval.
Seton pojímá vudkraft (z angličtiny woodcraft) jako životní moudrost. Příroda je mu vesmírnou Matkou, oživenou Velkým Duchem Universa, který je ve všem a nad vším a všechno v něm a který v nesmírném časovém rozpětí tvoří dynamikou znenáhla svět a bytosti dokonalejšími.
My chápeme vudkraft jako životní názor, jako Setonův filosofický a pedagogický terminus technicus. ]ako technický výraz pedagogický znamená vudkraft souhrn vychovavatelských metod E. Th. Setona. Ve smyslu filosofickém znamená vudkraft životní moudrost, životní sílu a umění (lifecraft —11)Seton), čerpané »z velké učebny přírody«; volně přeloženo znamená moudrost lesa (Seifertův termín).
Nelze dost zdůrazniti, že odhalením přirozené vývojové cesty lidské bytosti dostalo se nám vznešeného daru a nádherného vědomí o vlastním smyslu bytí. Vnitřní hodnota Setonova díla je příčinou toho, že vývoj k správnému chápání vudkraftu byl a je provázen mnohým nepochopením a skreslováním.
Touto brožurou zahajujeme knihovničku naší junácké školy, jsouce vedeni snahou tlumočiti vudkraft čs. veřejnosti.12)
JUNÁCTVÍ
Ideál junáka je společný všem věkům a národům. Junák, toť člověk vědomý své lidské důstojnosti, toť bojovník za lidská práva a ideály, toť člověk čistý ve svém snažení a jednání, nezištný zastánce slabších.
Junáctví není pojmem s obsahem a rozsahem přesně vymezeným. Má mnoho různých variací a obsah slova mění se nejen postupem věků, nýbrž i podle světového názoru. Rozbor pojmu a srovnávací studium ukazují, že základním požadavkem je potlačení osobního egoismu, a že tento je společný všem junáckým hnutím.
Junáctví značí ušlechtilost, čestnost, vznešenost, laskavost a spravedlnost — klade za vzor člověka, který nikdy nežije na újmu druhého. Živnou půdou junácké myšlenky byl dlouho — a je dodnes do jisté míry — romantický pathos a mysticismus.
Středověk vyhlašuje hmotu a biologické principy za něco hříšného, opovržení hodného a tím se ocitá v začarovaném kruhu útrap. Zříká se svou scholastikou jediné cesty k čistému, zdravému a šťastnému lidství, jež vede produševněním hmoty k aristokracii ducha. Podobá se ptáku, který se zříká13)svých křídel a chce se povznésti do výšin modré oblohy.
Seton, studuje problém lidství, došel k poznatku, že každý pokus minulosti o vybudování junáckého hnutí, které by se zdárně vyvíjelo a postupem času nezaniklo, ztroskotal následkem jednostrannosti výchovy.
Vudkraft má kořeny hluboko pod zemí a vyrůstá v produchovněné lidství, které nemůže opovrhovati hmotou, nýbrž ji modifikuje ke svým účelům a potřebám. Hmota je nástrojem k imaginativní tvůrčí činnosti.
Neumrtvuj se, ale zvládni se! Buď pánem svého těla, své duše a celé své bytosti!
Literatura: E. Th. Seton: Duch lesů. — M. Seifert: Přírodou a životem. — J. Holeček: Písně černohorské. — E. Rádl: Masarykův ideál moderního hrdiny14)
PROSLOV.
Měl jsem vidění:
Viděl jsem člověka dokonalého lidství, bytost tělesně zdatnou, člověka žijícího v přírodě, otužilého v zápase se živly, jemuž voda, vítr a slunce dávají síly, člověka prostého života, moudrého cestami přírody, bystrého v radě, důstojného, zdvořilého, uctivého ke každému a laskavého jako nějaký Dobrotivý Obr z pohádky; člověka, jehož život je čistý, krásný, plodný, hrdinný a ničím nezkalen, člověka odvahy, vyzbrojeného sebeovládáním pro všecky okolnosti života, vždy pohotového a naplněného zbožností, jež nesestává z pouhých příležitostných obřadů, ani z neurčitých záslužných činů, zaznamenávaných někde na nebesích, nýbrž ze silného a laskavého ducha, jenž ho dnes činí žádaným a prospěšným.
To byl můj sen, má naděje pro budoucí lidské plémě. A marně jsem se rozhlížel v církvích, ve školách, nebo mezi vychovateli národa, po nějakém vůdci, který by byl ztělesněním tohoto člověka. Ani v jediném z velkých základních zřízení, jejichž úkolem jest vychovávati lidství vysoké úrovně, nenalezl jsem obrazu, nárysu nebo vzoru, který15)by byl potvrdil to, o čem jsem věděl, že jest správné; ani jednoho, který by poskytoval osobnost jinou než nedokonalou. Proto jsem pátral v minulosti lidstva, a v cestě vudkraftu nalezl jsem odpověď na to, jak jsme tak daleko dospěli. Dnes nejsem již v pochybnostech.
A ježto cesta naše není skončena, jest možné, že směřuje k hoře ze všech nejvyšší. A toto maje na mysli, psal jsem o vudkraftu.
Poznámka:
Přiznáváme, že Seton při tvoření této myšlenky psychologii nestudoval ani ve smyslu akademickém ani z knih. K této myšlence došel pouhým pozorováním a zkušenostmi. A přes to došel schválení každého odborníka v psychologii, jehož posudku tento návrh a působnost byly podrobeny.
Literatura: E. Th. Seton: Blazes on the Trail. 16)
PODSTATA VUDKRAFTU.
Je tomu dávno, co se Setona tázal jeden vynikající vychovatel: »Jaká jest myšlenka vudkraftu, že na ni kladete takový důraz?« — »Přejete si,« ptal se ho Seton, »abych vám to řekl obšírně nebo stručně?« — Odpověď zněla: »Tak stručně, jak jen možno.«
»Tedy: je to návod k vytvoření člověka s modrou oblohou v pozadí.«
»Zní to pěkně, ale nepoznávám z toho způsob jeho výchovy, ani rysy, odlišné od jiných metod. Přeji si poznati více podrobností.«
»Znamená to tedy v přírodě něco pracovat, o něčem přemýšlet, něco si pamatovat, a stále při tom míti na zřeteli, že lidství, a ne učenost, jest nejvyšším účelem výchovy; a že dnes nejdůležitější věcí je povaha mládeže. Bylo řečeno, že se povaha utváří před dosažením desátého roku. Abychom byli přesnější, měli bychom říci, že se tak děje hlavně v dětství. Pak už se jen vyvíjí, ale nezmění se v základu. A zajisté jest tedy dětství a jeho patřičná činnost nejdůležitější. Rozhoduje o budoucnosti národa. Musíme si uvědomiti, že naše země trpí návalem zločinů dorůstající mládeže. Bylo by lépe nalézti 17)lék proti němu, než vysvětliti příčinu nebo jeho rozsah.
Jsou dvě velmi rozdílné školy těch, kteří studovali tento problém: za prvé přívrženci "způsobů donucovacích", kteří se domnívají, že všichni hoši jsou zlí od narození, že jsou dítky ďábla a mohou býti spaseni jen zvláštními prostředky "použití zevně". K této třídě náleží militaristé. Ti mají hlavně co činiti s výcvikem, zákazy, předpisy disciplinárními a vnějším působením na tělo. Tímto způsobem měli býti zachráněni všichni a jejich povahy měly býti přetvořeny — z vnějška. Jak krásná to teorie! Ti dosáhli vrcholu své metody pravděpodobně před 60 lety. A přece právě tato metoda — poněkud v jiné formě a projevu způsobů — jest metodou přívrženců donucovacích prostředků i v dnešní době, při čemž žalář je vyvolenou laboratoří pro nejkrajnější případy.
Do druhé skupiny náležejí ti, kdož věří, že povaha se utváří podle předchozí výchovy ("přívrženci vývoje"). Věří, že všichni hoši (s malými jen výjimkami) se narodili dobří, že jsou dítky Boží a že u nich je pouze třeba, aby za zdravého řízení byli vychováni. K těm náleží vudkrafteři. Pojednávají hlavně o přirozených pudech rostoucí mládeže, poskytujíce vyvíjející činnost velkého rozsahu — jak tělesně, tak duševně — jejíž výběr jest ponechán svobodné vůli jednotlivce, ovšem v rozumných mezích, určených posudkem a zkušenostmi dospělých. A jestliže nějaký popud zbloudí, tedy jej napraví, ale nezničí, jelikož jsou toho názoru, že přirozené pudy jsou hnací silou jedincovou.18)Jejich vyvolenou pracovnou je volná příroda, zvláště život v táborech.
Jak jsme zpozorovali, nejsou děti špatné od narození; narodí se dobré, ale jsou zkažené špatným postupem výchovy, zvláště špatnými způsoby zotavování se. Proč bychom je měli nechat zkazit a pak, v letech jejich dospívání, přikročovat k jejich polepšení? O kolik je snazší a lepší zakročiti v útlém mládí a zabrániti tak tomu, aby jednou byly zkaženy.
Je-li střecha děravá, nepolepujeme papírem strop pokoje. Je-li ulice zatopena prasknutím hlavního potrubí, nezachráníme situaci koštětem! Ne, jsme-li moudří, začneme u původce zla: spravíme střechu a zavřeme uzávěrku hydrantu.
To je náš záměr s mladistvými nezvedenci. Tresty a donucovací prostředky vůbec nejsou o nic lepší než koště proti záplavě vody. My přikročíme k jádru věci, která se skoro vždy nachází v překypující energii mládí a v náklonnosti k hrám, které nebyly patřičně řízeny v mládí, v době to tvoření se povahy.
Naší snahou budiž říditi tuto hru!«
Literatura: E. T. Seton. Blazes on the Trail. Book of Woodcraft. Birch Bark Roll. Duch lesů. — J. J. Rousseau: Emil.19)20)
NÁŠ IDEÁL.
Žádná výchovná osnova nemůže míti úchvatnou sílu a působnost, zůstane-li pouhou naukou. Klasická doba oplývá krásnými sny a návrhy ideálu života, které se nikdy nesplnily, poněvadž byly pouhými naukami.
Podstatnou podmínkou působnosti jest viditelný vzor — ztělesnění ideálu. Každé náboženství nebo světový názor, který hnul světem, měl vedle své nauky též viditelný vzor, příklad, na který se lidé mohli dívat tak, že i nejprostší, nejnevzdělanější člověk do jisté míry mohl mu porozuměti.
Majíce toto na mysli, obrátili jsme se nejprve na hrdiny našeho plemene — krále Artuše, Siegfrieda, Svatopluka, Pribinu, Žižku z Trocnova a jiné. Ale všichni ti jsou příliš mlhaví anebo nemají zvláštního vztahu k prostému životu v přírodě. Robina Hooda, Kozinu, Jánošíka, hrdiny našeho dětství, jsme zamítli z podobných důvodů; a také proto, že, zbaveni všeho kouzla anebo mythu, byli pouhými rebely.
Již dříve jsme uvažovali o průkopnících — zálesácích, kteří vnikli na západ a později si jej podmanili. Ale, žel, Seton znal tyto muže příliš dobře. Za nějakých 30 let poznal je blíže. Neméně než21)dvacet těch, jejichž jména jsou zlatým písmem zapsána na stránkách dějin západu, byli jeho osobní přátelé nebo známí, a bylo by mu velmi těžko říci o nich něco dobrého. Jedinou jejich ctností, kterou se stále vychloubali a kterou do jisté míry měli — byla odvaha. Ale ta se zakládala na dokonalejší zbrani, na větším počtu a jistotě záchrany. Souhlasíme s generálem Nelsonem A. Milesem, který řekl: »Velice by mne mrzelo, kdybych viděl hochy napodobovati naše pohraniční skauty a stavěti tyto za vzor.« — »Nejlepší, co mohlo býti řečeno o nejlepších z těchto mužů západu — a ten, který je nejvíce chválil, také se tak vyjádřil — bylo, že jsou "skoro tak dobří jako Indiáni".«
Dějiny, logika, naše instinkty, všechno to ukazovalo na jedinou možnost, že totiž ideální Indián byl nejčistším, nejvábnějším, nejzmužilejším a nejméně zkaleným vzorem, který jsme mohli nalézti. Nicméně nechtěli jsme zvoliti vysněný ideál. Potřebovali jsme osobnost. A tu jsme se obrátili na Tecumseha, velkého rudocha, muže bez bázně a hany, bez úhony, osobní ztělesnění všeho, co bylo u rudocha dobrého, bezpochyby nejšlechetnější postavu, která svou slávou objasňuje stránky amerických dějin.
»Proč jste si nezvolili,« pravil jakýsi přítel vědy a vyšších ideí, k Setonovi, »muže z Nazaretu?«
»Ze tří důvodů,« odpověděl Seton. »Za prvé proto, že jména jeho bylo často užito a zneužito lidmi, že pouhá zmínka o něm by byla odradila ty skupiny mládeže, které jsem doufal získati. Za druhé, nebyl atletem, mužem přírody, táborníkem, mužem22)se zvláštním posláním pro mládež. Za třetí, není dobré na žádném poli snažení stanoviti úroveň příliš vysoko. Kdybych vedl skupinu junáků na úbočí Shasta[1], neodvážil bych se říci: Pojďte, nyní vylezeme horolezeckou stezkou na děsící vrchol věčně zasněženého temene! — Ne, raději bych řekl: »Pojďte, chlapci, dnes vylezeme na hřbet Ovčí skály! — A ve svém srdci budu chovati naději, že ti, kteří na hřbet vylezou, dokázali, že jsou silní a statní. Těmto pak bych řekl za několik dní: Nyní, junáci, jste něco zkusili a dokázali, že se můžeme pokusiti o zlezení věže chrámu, který strmí k nebesům nad mraky lidského bytí!«
Literatura: E. Th. Setom: Blazes on the Trail No. 1. and No. 2. Book of Woodcraft. — M. Seifert: Svitek březové kůry. — Ohiyesa: Indián v mládí. Duše Indiánova. — Morehand: Indiánští hrdinové. — Longfellow: Hiawatha. — E. Th. Seton: Cesty Rudého muže. Totem Board. Vatra.
Kultura a civilisace Bílého muže jsou v podstatě materiální; jeho měrou úspěchu je: »Kolik majetku jsem pro sebe získal?« Kultura Rudého muže je v základě duchovní; jeho míra úspěchu je: »Kolik služby jsem prokázal svému lidu?« Jeho způsobu života, jeho myšlení, jeho každému činu je dán duchovní význam, přiblížený a zbarvený úplnou realisací duchovního světa.
Nauky Indiánovy na polích umění, ruční práce, vudkraftu, zemědělství, pospolitého života, zdraví23)a radosti nepotřebují vedle své existence argumentů; mluví samy za sebe. Jsou, co potřebujeme; a uváděje je zde, činím tak, uvědomuje si, že Rudý muž je apoštolem života venku, jeho příklad a vedení je, co dnes mládež potřebuje nad každou jinou etickou nauku, kterou znám.
Ale jeho duchovní poselství je důležitější, a méně srozumitelné. Hledaje formulaci tohoto, bral jsem přímo to nejlepší, co poskytují jeho nejušlechtilejší vůdcové; právě tak jako my doufáme býti representováni svými nejlepšími mozky a nejlaskavějšími životy, ne surovci a psanci, kteří tvoří tak velikou část našeho obyvatelstva. Mým heslem je:
»To nejlepší od nejlepších Indiánů!«
Literatura: E. Th. Seton: The Gospel of the Red man, 1. The Soul of the Red man.24)
DŮLEŽITOST INSTINKTŮ.
»Byl jsem vychován« — píše Seton — »ve velmi starodávné škole theologie, která učí, že každý lidský popud jest přímým vnuknutím ďábla a musí býti zničen.
Musil jsem teprve hodně zažít, daleko cestovat a nahromaditi biologické zkušenosti velkého rozsahu, než jsem přišel k úplně opačnému názoru — že totiž naše instinkty jsou naším neocenitelným nejlepším dědictvím, nastřádanou moudrostí našeho plemene a převzatým vnuknutím, které z hmoty a zkušeností zvířecích nás učinilo velkým národem.
V tomto směru jsem přemýšlel a vyspíval a konečně dospěl k názoru, že každý mocně se projevující lidský instinkt jest síla, se kterou se musí počítati, zvláště v mládí. Může vésti správnou cestou, ale může též blouditi. Ale přes to jest to síla, jež musí býti využívána, ale nikoliv zkřížena, neb snad i zničena. Jest úkolem toho, kdo řídí výchovu, aby každý instinkt dítěte obrátil k tomu, aby se stal tvůrčím.
Různé instinkty jsou jako životní síly stromu, stále jej nutící a nabádajíci k růstu, vývinu a ke25)snaze dosíci světla. Přesný tvar a směr tohoto vzrůstu může býti blíže určen vnějšími vlivy.«
Nejlepší psychologové a filosofové naší doby dospěli k témuž poznatku. Náš původní instinktivní a afektivní život není od přírody zlý aneb špatný: spíše možno onen život nazvati neorientovaným. Podle Kanta nespočívá kořen radikálního zla ve smyslovosti (Sinnlichkeit), v přírodním pudu (Naturtrieb), nýbrž v mravní povaze člověka, v duši a v její svobodě. Nesprávným směrem obrácená vůle je základem zla.
Podle psychologa Ribota naše vědomí, když se utváří, když vzniká, je hlavně afektivního rázu. Nemůže též býti jiným. Cítění je staršího původu než rozumové poznání.
Celý náš život je vybudován na afektivním a instinktivním podkladě, kdežto život rozumový se vyvíjí zvolna na citovém podkladě až na vyšším stupni kulturního vývoje (Hoppe).
Z prací předních fysiologů jde najevo, že nelze rozeznat centra rozumových faktů od center faktů citových (Monakow).
Nesporně třeba věnovati více pozornosti afektivní a instinktivní složce lidské bytosti, než tak činí naši racionalističtí vychovavatelé a vůdcové. Vždyť bez afektivního a instinktivního popudu nebylo by tvořivosti a činnosti, protože právě tyto složky naší bytosti dávají nám dynamické disposice. Idea, která by přestávala pouze na rozumových prvcích, nedovedla by nás pohnouti k činům: idea může působiti, jestliže je procítěná, jestliže je provázena zároveň afektivním stavem (Ribot).26)Instinkt je podle Bergsona zárodkem schopným vývoje, který se stává intuicí, a definuje tuto jako sebevědomý, neosobní instinkt.
Claud Bernard vyslovuje přesvědčení, že také při empirickém badání přináleží »iniciativa« vždy citu; cit je původcem apriorní ideje anebo intuice; rozum rozvine uvedenou ideu, zkušenost pak ověřuje úsudky a vývody rozumu uvedenou ideu (Hoppe).
Literatura: E. Th. Setona: Blazest on the Trail No. 1. Duch lesů. — Fr. Mareš: Fysiologická psychologie. — Monakow: Die Lokalisation im Grosshirn. — Thomson: Das Gehim und der Mensch. — Ribort: Problémes de psychologie affective. — Basch: Hlavní problém estetiky. — W. James: Der Wille zum Glauben. — Vl. Hoppe: Přirozené a duchovní základy světa. — J. Uzel: Příroda evangeliem. — James: »Psychology«.27)
POSTUP INSTINKTŮ.
Vudkraft využívá každého instinktu lidského a řídí jej, poněvadž naň pohlíží jako na drahocennou sílu. Je dosti určitý pořad instinktů, které naznačují a pomáhají vzrůstu lidské bytosti. Tyto pak jsou příliš složité, než aby mohl býti sestaven jejich úplný seznam a příliš rozmanité pro přesná pravidla. Ale zhruba rozeznáváme:
a) V dětství nejprve puzení ke hře; převládající život v říši snů, kde zvířata mluví a panenky myslí. Pohádkám se dává přednost a věří se jim doslova. Asi v 7 letech se objeví instinkt sdružovací a asi v 10 letech stává se tento naprostým náboženstvím, aspoň u hocha. Je možno, že se naučí odříkávati plynně katechismus nebo verše z Písma, ale jeho opravdová oddanost náleží družině kamarádů, jež mu je vzorem. Podle mnoha směrodatných mužů polovice našich hochů zabloudí, setká se v životě s nezdarem a jsou pak více nebo méně břemenem lidské společnosti, stanou se ve velkém, ne však nutném poměru zločinci. Jedni sociologové odhadli toto množství vyšší než 50%, druzí nižší. Ale budiž tomu jakkoliv, je jisté, že ztráta jest velká a politování hodná.28) Proč? Narodilo se 50% hochů špatnými? Zajisté, že nikoliv. Moderní věda nás poučuje, že jeden z 2000 hochů je špatný od narození, t.j. zvrácený, zakrnělý tvor, který jest určen, aby působil obtíž, pathologický příklad, který vyžaduje léčení v nemocnici — nebo v žaláři.
Jak to tedy přijde, že se nám jich 50% nezdaří? Odpověď jest jednoduchá: špatný způsob výchovy, a zvláště špatný způsob zábavy.
První krok se obyčejně stává pro bezmyšlenkovité vychloubačné přání po nějaké »legraci« a po vybití přebytečné energie; nevěda, jak do toho, dostane se hoch do nehody. Nemístná hra učinila hochy mnohem špatnějšími než nemístné kázání.
Jest tedy mládí nejen pouhým časem ke hraní, ale také časem, kdy se buduje povaha. Jeden velmi známý výrok církve zní: »Máme-li je až do desíti let, nestaráme se o to, kdo na ně bude míti vliv později.« Snad, ačkoliv není úplně pravdivý, má v sobě nějakou pravdu. Jakou ohromnou důležitost to dodává mládí a tím také hrám!
b) Asi V desíti nebo v jedenácti letech je instinkt jeho druhů ještě mocnější, a období snů jest nahrazeno obdobím, kdy hochovým ideálem se stává člověk, který kdysi žil v jeskyních, nebo lovec. Sbírá vajíčka ptáků a šílí přímo po pušce. Tehdy také přichází ohromný a stále vzrůstající zájem o atletiku. Dívky opouštějí nyní své panenky a mají raději povídky z opravdového života než pohádky. S dospíváním přichází mnoho velkých změn.29)c) Z neznámých ještě důvodů vyvíjí se instinkt pohlavní a náboženský současně. Jest to okamžik vyvolený od různých církví ke konfirmaci, t.j. veřejnému doznání víry.
V tomto čase přemýšlí hoch nejvíce o své tělesné síle a svalech, a děvče o své kráse. V této době poznává mladík nejprve svou zemi, ale jeho zájmy se hlavně soustřeďují na hrdinných osobnostech z dějin, zvláště na silácích a dobyvatelích. Je to věk, ve kterém se zbožňují hrdinové.
d) Čtvrté období nastává asi v 16-18 letech, avšak velice se u jednotlivců různí. Nyní, a ne dříve, když mužství a ženství je v dohledu, zmocní se mládeže myšlenka na odpovědnost a ustálí se pojem povinnosti. Nyní chtějí býti hoši vojíny, děvčata pak ošetřovatelkami nebo učitelkami. Vlastenectví přijímá určitý smysl pro vztahy k rodné zemi. Je to první doba, ve které by měly býti veškeré pojmy vojenské vštěpovány nebo povzbuzeny; je to doba, kdy se stávají civilní vztahy skutkem. Je to první doba, kdy každodenně prokázané dobrodiní a pojem nezištné služby skutečně vniká do života mládeže, která se stává stálou a tvůrčí silou. Tento postup se jeví u každého normálního člověka. Moudrý vychovatel, který si vytkl za úkol vytvářeti muže a ženu, přijme tento úkol a to v tomtéž pořádku. S takovou pohotovou silou, s takovým materiálem a pochopením jeho činnosti jest práce vychovatele lehká a zábavná.
Nicméně jsou zde vůdcové, kteří s vlastními skupinami a s dobrými úmysly změnili tento správný30)a přirozený postup, kteří se pokoušeli již v dětství vštěpovati mládeži ducha vznešené služby, žádajíce, aby každý z lásky k druhému vykonal každý den nějaký dobrý skutek, a byl-li vykonán, ihned to veřejně rozhlásí. A pak ti, kdož by chtěli nasytiti dětského ducha vlasteneckými pojmy, myšlenkami militaristickými, na policejní službu anebo na občanskou povinnost. Za obratného vůdcovství došly tyto odchylky výsledků, které v mnohých případech byly na první pohled docela potěšující, avšak naše původní a instinktivní nedůvěra je oprávněna konečným výsledkem.
Je to totéž, jako když se nutí nějaká orchideje, aby rostla o dvě roční období dříve, použitím elektrického světla, modrého skla a chemikálií.
Ano, vykvete, poskytne rozkošný květ — ale brzy uvadne — a sémě nikdy nevydá.
To jest nezbytný výsledek toho, když se převrátí vyvíjející postup přírody.
Literatura: E. Th. Setona Blazes on the Trail. No. 1.31)
VÝCHOVNÉ SMĚRNICE VUDKRAFTU.
Jak již bylo podotknuto, je dnešní dobou povaha mládeže nejdůležitější věcí.
Povaha se tvoří hlavně v mládí. Po této době se vyvíjí, ale nemění. Správným zaměstnáním v dětství jest hra, ne učení se pracovati, býti vojákem, dobrým občanem, nebo snad i učencem, ale hráti si.
Čtyři hlavní působící síly při utváření charakteru (vynecháme dědičnost, poněvadž tato nemůže býti přítomnou dobou ani sledována, ani vysvětlena) jsou: kostel, domov, škola a hřiště. Z politování hodných důvodů pozbyly první dvě vlivu. Třetí pak vzrostla v moci a důležitosti, ale poslední se stala nejdůležitější. Hoch se málo stará o to, co si myslí učitel nebo farář, a »táta tomu nerozumí«. Stará se o to, co si myslí hoši, se kterými si hraje. Úsudek kamarádů znamená všechno. Jejich rozhodnutí opravdově zbožňuje. Co jest nám platno neuznávati tuto skutečnost?
Proč s ní nemáme počítati a použíti jí? Hoch prochází tímto pouze jednou ze zkušeností svých předků. Bylo to jen snahou vudkraftu a řízením družiny kamarádů, že naše plémě dospělo v lidství; naše děti projdou týmiž zkušenostmi.32)Vudkraft to dokáže. Jest to návrh na využití normálních stupňů vývoje v jejich přirozeném postupu. Je to organisovaná hra v přírodě za účelem vytvoření povahy. Vudkraft vychovává podle čtyř různých směrnic — cestou těla, citu, ducha a služby. Žádný návrh na vytvoření správného lidství není dokonalý, když určitě nezná tyto body v tomto pořadí! Jsou symbolisovány pískovými kresbami kolem ohně, kterýžto oheň jest symbolem Boha. Všech našich dvanáct zákonů jest seskupeno kolem něho, a všechny ty tisíce našich činností mají vztah k těmto zákonům.
Prvním účelem vudkraftu jest utvoření člověka. Pak, když dospěje, může z něho národ učiniti vojáka, ševce nebo učitele, podle nadání jednotlivcova, nebo podle toho, jak to doba bude vyžadovati.
Náš program je patrný ze schematu.
Uprostřed jest kruh, představující oheň. Ústřední oheň jest a byl vždy symbolem Boha, Velkého Ducha. Odtud vedou čtyři cesty: těla, mysli, ducha a služby, kterými musí jít každý, kdo chce být řádným člověkem. Každá cesta vede k menšímu ohni malému světélku (lampičce). Tato menší světla jsou krása, pravda, síla a láska. Avšak pruhem, jenž je spojuje s velkým ohněm, čtou se: tělo krásy, mysl pravdy, duch síly, služba lásky.
Chceme vychovat lidi krásné; věrné, uctivé a poctivé; statečné a poslušné; sloužící s láskou bližnímu. Zákony vudkrafterské vztahují se k těmto čtyřem věcem. A když je vůdce vysvětluje mládeži, rozsvítí čtyři světla od prostředního velkého33)ohně, světlo, značící krásu, pravdu, sílu a lásku. Z každého světla vycházejí tři paprsky, z nichž každý představuje jeden zákon, a které čteny za sebou, dávají dvanáctero zákonů vudkraftu v jejich stručném vyjádření.
Paprsky ze světla krásy praví: 1. buď čistý sám i tvé okolí; 2. pečuj o své tělo, jež je chrámem duše; 3. buď ochráncem prostého a přirozeného života.
Paprsky ze světla pravdy: 4. dané slovo buď ti svaté; 5. buď poctivý, když se o něco snažíš; 6. buď34)uctivý a zbožný; uctívej Boha a měj v úctě zbožnost jiných.
Paprsky ze světla síly: 7. buď statečný; statečnost jest největší ctností; 8. buď tichý, když starší hovoří; 9. poslouchej; poslušnost je nejpřednější vudkrafterská povinnost a ctnost.
Paprsky ze světla lásky: 10. buď laskavý; vykonej denně aspoň jednu nezištnou službu; 11. buď ochotný; pomáhej bližním; 12. buď veselé mysli; buď veselý, že jsi na světě.
Mladší vedeme k prvým dvěma světlům, teprve později zdůrazňujeme i druhá dvě.
Hnutí je naprosto neodvislé od církví a politických stran.
Literatura: E. Th. Seton: Blazes on the Trail. Book of Woodcraft. Duch lesů. Dvanáct tajemství lesa. Rolf zálesák. Z lesní říše. Birch Bark Roll. Dva divoši. — M. Seifert: Svitek březové kůry. Rok v přírodě. — Časopisy: Totem Board. Vatra.35)
CHARAKTERISTIKA VUDKRAFTU.
Za základ přijímá vudkraft prosté poměry té které země, vytříbené a přizpůsobené pro použití dnešního dne. Vzorem pak jest ideální Indián.
Vudkraft
- se obírá původně zotavováním a učí zábavě, která nic nestojí;
- poskytuje podle všeobecného uznání vedení čtyřmi cestami: těla, myslí, ducha a služby;
- je pro děti od 4 do 94 let;
- jedná s dětmi, dospělými a rodinou jako s celkem; a proto nezasahuje na pole jiné organisace; vudkraft drží rodinu pohromadě, místo aby každého posílal jinam;
- nemá vojenských rysů, jako: »execírku«, salutování, trubky, uniformy vojenské, vojenské tituly pro hodnostáře, ani vojenských způsobů a ideálů; na místě jich užívá titulů indiánských, jejich organisace a malebnost;36)
- stále poskytuje svým následovníkům výběr směru a zavrhuje ustrnulou normalisaci;
- rozeznává a používá všech vyvíjejících instinktů během celého období vzrůstu;
- poskytuje samosprávu a kmenové zřízení za vedení dospělých;
- miluje co nejméně oděvu;
- vnucuje všem tak dalece jak jen možno pravidelné slunění, denní styk s krásou nebes;
- vyvolává kouzlem táborového ohně a důstojnosti poradního kruhu magické prostředí za prostých obřadů se zabarvením a myšlením Rudochů;
- přidržuje se udělování poct podle pravidel, ne závodění;
- zdůrazňuje malebnost ve všem, nádech krásy a romantiky v bydlení, táboření, oděvu,odznacích, obřadech a představách;
- jest jediná organisace diktovaná dětmi dospělým, ostatní jsou diktovány dospělými dětem;
- jest nejstarší hnutí pro život v přírodě.
Literatura: E. Th. Seton: Blazes on the Trail. Book of Woodcraft. — Seton—Seifert: Svitek březové kůry. — Časopisy: Totem Board. Vatra. 37)
RESUMÉ.
Toto je náš názor:
Děti jsou od přírody dobré, přicházejí k nám přímo od Boha. Jsou vysoce urození dědicové života, který jest jasný, prostý a ušlechtilý. Nemají zapotřebí, aby byly reformovány, ale spíše aby byly uchráněny deformace.
Zrovna tak jako je strom hnán nepřetržitou vnitřní silou, nemaje zapotřebí než místa, deště, slunce a pokrmu z vnějška, tak jsou naše děti řízeny a popuzovány zděděnými instinkty. Tyto jsou Bohem vštěpovány a nemají zapotřebí od nás žádné pomoci »tvůrčí«. Vše, co vyžadují, jest: příležitost, činnost a směr. A tyto dodávati jest výsadou a plánem vudkraftu.
Jelikož jsou všechny věky zahrnuty v našem programu doznáváme, že hlavní období, kdy se tvoří povaha, jest dětství. Na to zvláště soustřeďujeme své síly a myšlenky. Neboť v tomto období a této činnosti se obrací povaha našich mladých lidí.
Budeme-li se starati o povahu naší mládeže, o vše ostatní se postará sama.38)
EVANGELIUM JUNÁCTVÍ.
Vudkraft je v podstatě uměním života, které nám dává prostý, přirozený život. Jest životní silou a hledí strhnouti duši lidstva imaginaci. Má za účel doslova vzkřísiti jemnější lidské vědomí. Má proto program bohatý malebností, zvyky a tradicemi s myšlenkou probuditi zájem, strhnouti duši, která podléhá jednotvárnosti života. Ve světě je dnes nanejvýš potřebí odnésti si do dospělého života idealismus a radost mládí. Duch dětství jest největším dědictvím lidského plemene.
Vudkraft zdůrazňuje především studium přírody a táboření, aby zachránil lidi od tělesného úpadku, od zakrňování a slabosti, protože moderní život a celá dnešní organisace práce potřebují protiváhu. Nehlásí útěk od civilisace k přírodě, ale chce uchýlení po práci, aby člověk načerpal sil k nové práci.
Vudkraft chce dáti vidění, protože věří, že »bez vidění lidstvo zahyne«. Varuje však býti pouze citovým a žádá, abychom nohama stáli pevně na zemi, i když odpovídá imaginativní touze. Vychovává rekreací. Jest ve své povaze výchovným hnutím. Vývoj charakteru jest životní otázkou budoucích generací. Účelem výchovy není vypěstování39)učenosti, ale lidství, t.j. harmonický vývoj těla, mysli, ducha a služby.
Vudkraft umožňuje jedinci projíti stručně týmiž stupni jak se vyvíjelo lidstvo, staví proto program vhodný pro tyto stupně. Snaží se najíti pro každý instinkt vlastní půdu, opatřuje tyto nevykořenitelné popudy, takže se stávají tvořivými a ne aby je potlačoval a tím je učinil rušivými. Podává výchovný systém založený na využití přirozených sklonů a tužeb mládeže organisované ve svobodné sdružení, opřené o vůdcovskou radu dospělých. Výchova podle něho je rozumovým a kulturním pokračováním biologického tvůrčího pochodu přírody.
Vudkraft jest způsob uvedení normálních instinktů ve zdravou činnost; jest to způsob nazírání na věci, jenž vede k všestrannému vývoji a povznáší život oceněním věcí kolem nás. Hodí se pro obě pohlaví a všem věkům, slabému i silnému, neboť nikdo není příliš mlád ani příliš stár, aby se nemohl z něho těšiti; vystříhává se všech nebezpečných autokratických způsobů ovládání shora a ukazuje stejně nebezpečnou propast samosprávy bez vedení; spojuje nejlepší prvky obou.
Vudkrafterská idea sahá za hranice organisace. Je šířena jako hnutí, aby pomáhala a dala náplň mnoha stávajícím organisacím. Věří, že největší věc na světě jest idea. Netrvá na opakování formy. Proto jak jen možno upozorňuje na organisaci co nejméně. Organisace jest však třeba, aby nesla a šířila vudkrafterskou ideu. Vudkraft jest hnutí spolupracující40)se stávajícími organisacemi - nikoliv organisace.
Vudkraft svede dohromady mládež různých tříd, prolomí hradbu, kterou společnost bláhově postavila mezi ně, a v myslích jejich, dokud ještě jsou mladí a jemnocitní, vypěstuje pravé pochopení toho, že nejdůležitější věcí jest sdružování lidských bytostí, organisace lidských duší mimo konvencionální přehrady. Vudkraft vychovává k pravé demokracii.
Program vudkrafterských organisací jest pro obě pohlaví a všechny věky. Zabývá se základními věcmi, jež mají všeobecný a neutuchající význam. Rozvíjí vlastnosti, jež působí opravdové přátelství. Povzbuzuje radosti mladých lidí a pomáhá radosti tyto nebo zájmy přenést do pozdního věku stáří.
Vudkrafterská organisace snaží se před mládež postaviti ideální bytost fysicky silnou, ušlechtilou, zdvořilou, ukázněnou, šťastnou, když může pomoci, připravenou pro všechny případy, moudrou cestami přírody, stykem s veřejností, takového všestranného vzdělání, že může beze všeho státi se odborníkem kdekoli je potřebí, a naplněnou takovým náboženstvím, že se stává žádoucí a potřebnou bytostí dneška.
S modrou oblohou!
Literatura: E. Th. Seton: Blazes on the Trail. No. 1., 2., 3. Duch lesů. Book of Woodcraft. Birch Bark Roll. Z lesní říše. Dva divoši. Rolf zálesák. Úsvit na cedrové hoře. Kniha pohádek a bájí. — Seton-Seifert: Svitek březové kůry. — M. Seifert: Přírodou a životem. Rok v přírodě. — Dr. H. Felder: Ideály sv. Františka z Assisi. — Woowotanina: Vidoucí očí. — Časopisy: Totem Board. Vatra.41)
DĚJINY POČÁTKÚ...
Seton měl činný zájem o vudkraft již v dobách, kdy navštěvoval školu. Roku 1874 zorganisoval Robin-Hood-Club v Torontu, pro provozování vudkraftu. Netrval déle než dva roky, ale myšlenka trvala. Ujasnil si ještě více, že vudkraft, cíl prvního snažení lidstva, jest zájmem mládí a školou lidství. V četných článcích v časopise »Forest and Stream« (Řeka a les), »St. Nicholas« (Sv. Mikuláš), »Scribner's« (Písmákův č.) a »Animal Friends« (Přátelé zvířat) a v jiných sbornících let osmdesátých uveřejnil části této myšlenky. Roku 1896 přikročil k jejímu provedení.
Roku 1898 setkal se s R. Kiplingem a vykládal mu o svém snu. Říkal mu, že život v přírodě, s prostými radostmi a obíráním se znalostmi přírodními jest skutečným cílem jeho výchovy, školou lidství.
Kipling byl hluboce dojat a pravil: »Jestliže vy nebudete míti úspěchu, osedlají si nás za padesát let Číňané!« Pak dodal: »A jak to chcete uskutečnit?« Setonova odpověď zněla: »Píši právě Slovník vudkraftu.« — »Ale hloupost!« zvolal Kipling, »kdopak vám bude čísti slovník?« — »A co byste tedy dělal vy na mém místě?« — »Vložil bych to do nějakého románu.« A tak Seton napsal »Dva42)divochy«. Kipling je přečetl a poznamenal: »Jest to příliš poučné.« — »Však jsem svou povídku ještě nedokončil,« povídá Seton. »Napište tedy ještě jednu.« Tehdy napsal Seton »Rolfa zálesáka«, ale ani pak nebylo jeho poselství úplné. Konečně uveřejnil »Dictionary of Woodcraft« (Slovník vudkraftu), pak i »Birch Bark Roll« (Svitek březové kůry). O všechna tato díla je dnes velký zájem. »Svitek« již vyšel v 21 vydáních.
Roku 1901 nabízel Seton článek o této myšlence »Dámskému domácímu deníku«. Byl uveřejněn roku 1902 (Ladies Home Journal, vol. XIX, May). Nazval jej »Vudkrafterští Indiáni« a použil tam indiánských názvů pro své hodnostáře a skupiny.
Myšlenka se ujala a rozšířila. Roku 1904 přijel Seton do Anglie, aby ji tam zavedl — a měl úspěch. Roku 1905 snažil se získati pomoc lorda Robertse, věda dobře, co pro anglické hochy udělal. Tento pravil: »Proč nenavážete styky s Baden-Powellem, jest náčelníkem zpravodajské služby (Chief Scout of the Army) a bude se jistě snažiti, aby vám pomohl.« Roku 1906 poslal tudíž Seton panu Baden-Powellovi výtisk »Svitku« neboli příručku vudkraftu, VI. vydání. Bylo to vydání, kterého použil při zakládání skautingu. Baden-Powell v »Scouting for Boys« (1908) píše: »Děkuji těm, kteří svými laskavými náměty pomohli tolik ve vykonávání tohoto díla, a panu E. Th. Setonovi, jehož »Svitku březové kůry« vděčím za některé cenné pokyny a hry.« Pravdou však je, že zákony z části, činnost prakticky téměř celá byla převzata skauty. Jádro vudkrafterské myšlenky bylo zavrženo: oblast ducha43)byla vyloučena a ve skutečné praksi duševní činnost omezena takřka na nulu - a tato výchovná osnova byla předložena světu r. 1908 jako »The Boy Scouts«.
Seton pomáhal organisovati skauting a měl v úmyslu spojit the Woodcraft League of America a the Boy Scouts v jednu organisaci. Bylť náčelníkem obou. Když však poznal, že metody skautů se vzdalují od programu výchovy ryzího člověka, otevřel koncem roku 1915 v New Yorku kancelář ligy. A potom vudkraft pracuje pro obě pohlaví a pro lidi každého věku, kdežto Boy Scouts se omezovala jen na hochy a jen na určitý věk (8—18 let). Od té doby se věnuje Seton plně vudkraftu. Roku 1916 dal pevný organisační základ the Woodcraft League of America, inc. Roku 1931 založil kolej pro výchovu vůdců, která je dnes známa pod názvem »Seton Institute« v New Mexico.
Nyní jsou vudkrafterské kmeny v Americe, v Anglii, v Kanadě, v Jugoslavii, v Česko-Slovensku a ve Francii. V tom nejsou však zahrnuti ti, kdož používají Setonových knih jako příruček, pracujíce v jiných organisacích.44)
ČESKO-SLOVENSKO.
V naší vlasti základy čs. vudkrafterské organisaci byly položeny prof. M. Seifertem, který zorganisoval r. 1912 »Děti Živeny«. Roku 1913 bylo širším kruhem oceněno vudkrafterské hnutí a Seifert navrhl organisační činnost podle Setonova vzoru. Roku 1915 byla založena »Obec Psohlavců« splynutím několika junáckých sdružení (Praha, Příbram, Beroun, Plzeň). Roku 1918 bylo utvořeno středisko čs. junáctví ve spolku »Děti Svobody«, jehož členy byli také Psohlavci. Roku 1919 utvořen byl »Svaz skautů RČS«, spojením »Dětí Svobody« a skautů Besídek se spolkem »Junák český skaut«. Avšak ještě téhož roku všechna sdružení (mimo spolek »Junák český skaut« a jeho samostatné odbory) vystoupila a utvořila spolu se skauty Baden-Powellovými a jinými českými sdruženími »Federaci čs. skautů«. Dne 1. listopadu 1921 doplněno bylo jméno »Obce Psohlavců« po přistoupení bratří ze Slovenska na »Čs. obec junácká, Psohlavci - Horní chlapci«. Dne 13. února 1922 změnila »Obec« své stanovy a název: »Liga lesní moudrosti«. Roku 1924 došlo k založení »Ligy pro výchovu přírodou - Moudrost lesa«. Dne 21. října 1928 vytvořeno bylo splynutím obou vudkrafterských organisací jediné45)středisko hnutí: »Liga čs. vudkrafterů« (The Woodcraft League of Czekoslovakia, inc.), která r. 1929 vystoupila z Federace čs. skautů a pracuje od té doby samostatně. Roku 1930 přijal E. Th. Seton čestné náčelnictví »Ligy čs. vudkrafterů«.
Literatura: ? »Ernest Thompson Seton: A Biography and Bibliographical Sketch« (1925). — E. Th. Seton: Blazes on the Trail (1930). — Baden-Powell: Scouting for Boys (1908). — Sbírka Hlasatelů a Oběžníků L. čs. vudkrafterů. — Manuskript Ing. H. Pajera. 46)
JUGOSLAVIE.
Vudkrafterská organisace v Jugoslavii vznikla ze »Sdružení slovinských táborníků« (SST), které představovalo směs skautingu a vudkraftu. SST bylo založeno r. 1924 v Ljubljani. Rok po založení SST úsilím ing. Hynka Pajera bylo rozhodnuto postaviti se úplně na vudkrafterskou základnu. Tak bylo založeno »Združenje Slovenskich Tabornikov« (ZST), jehož stanovy byly úředně povoleny dne 16. července 1925. Po změně ústavy a názvu státu (SHS v Jugoslavii) změnila organisace vudkrafterů také roku 1929 název sdružení. Od té doby je představitelkou jihoslovanského vudkrafterského hnutí »Jugoslovanska Gozdovniška Liga« (JGL) - The Woodcraft League of Yugoslavia, inc. — jejíž ústředí se přestěhovalo r. 1937 z Ljubljaně do Mariboru,
Činnost JGL je bohatá. Od r. 1937 vydává také Setonovy spisy.47)
EPILOG.
V několika letech po založení vudkrafterského hnutí počala rozštěpení a obměny. Jeden přijal činnost, ale držel jako ideál ve Výši tlupy pohraničních rváčů. Jiný mu dal zabarvení vojenské a držel za správný vzor dobrého vojáka. A opět jiný přijal zvyky divochů spíše proto, že byly primitivní; než neznal rozdílu mezi »prostý« a »divoký«. Jiní se pokusili vštípiti do něžných duší krásy altruismu a složité povinnosti občana o mnoho období dříve než byl k tomu zdravý, přirozený čas. Ještě jiný, zmaten vnějším vzhledem, učinil indiánské zvyky a hry cílem veškeré námahy. Jiný použil myšlenky vudkraftu jako masky, aby zakryl, že dělal reklamu průmyslovým a zemědělským školám, po případě svému obchodu. A samozřejmě mnozí, kteří šli »s větrem«, použili naší organisace a činnosti k tomu, aby dělali propagandu církvi neb politické straně.
Vše to jsou slepé a ošemetné zvrhlosti. Jaký div, že zanikají nebo zanikly. Těch něco málo. které trvale rostou, obrátilo se více méně k původní nauce vudkraftu — t. j. k lidství vysoké úrovně, dosaženému následováním téže stopy, která nás tak daleko přivedla na naší cestě.48)
ZÁVĚR.
Touto brožurou jsme krátce podali děj Setonových myšlenek. Nejprve měl sen — a potom vybral Indiána za vzor, poněvadž byl ztělesněním téhož. My pak, po vážném úsilí na cestě přírodou a životem k čistému lidství, přijali jsme jeho vzor a myšlenky za své.49)50)
| Str. | |
| 7 | |
| 10 | |
| 12 | |
| 14 | |
| 17 | |
| 21 | |
| 24 | |
| 28 | |
| 32 | |
| 34 | |
| 35 | |
| 38 | |
| 44 | |
| 45 | |
| 46 | |
