Hlasatel (zpravodaj LLM) 1945/1946 č. 5, březen
1)
2)
NA HOŘE.
Toto je země vaše, jednoho jako druhého,
slunce, voda, strom, zelené osení,
dílny na dobré věci, rostoucí z ní jako ruce,
podávající vám čím byste se oděli,
čím byste potěšili své oči.
Toto je země vaše, které si vydobudete
a dobývati si budete denně.
Radost bude stát při vás jako plamen v očích dětí a žen,
práce v rovnosti — pro všechny je dosti místa –
a rozváže jazyky vaše k písni dobrořečení.
Toto je země vaše požehnaná,
jež rozdělená bude mezi vás.
Vaše bude i radost svátečního jitra,
jež jako provázek roztáčející se
povede vás dnem, kamkoliv se vám zachce.
O DETSKÝ DUCH VUDKRAFTU!
Viete sa smiať? Či vyhynul už dobromysľný smiech na svete? Moderný človek sa smeje tak málo zo srdca!
Zdá sa, že život strašne zosmutnel šialeným tempom, otroctvom práce, hýrenia, závisti a strachu pred technickými vymoženosťami.
A predsa! Jak málo potrebujeme k tomu, aby sme se radovali!
Cítiť vrelo a plne radosť, cítiť ako3)sa rozlieva po celej našej bytnosti hrejivé teplo blaha, ktoré nás núti sa usmievať, ktoré robí ligotavým naše oko – to znamená uchovať si mladistvú schopnosť: veriť v Dobro.
Dieťaťu by sme se mali podobať každým hnutím mysli, ducha a citu, aby sme vedeli zo zmätku dneška s ním zvolať v extázii Radosti — oči rozšírené úžasom, pootvorené ústa so zadržaným dechom: “Oh! Mamička!” A mať pritom videnie, že prichádza stelesnenie Boha — Lásky.
Je poľutovaniehedné – aj z dôvodov estetických a zdravotných —, že iba veľmi málo ľudí pociťuje túto nesmiernu a svety sbližujúcu radosť. Túto radosť strhujúcu božskú blaženosť s neba na tento svet. Zväčša iba deti a básnici sú toho schopní. Veru, radovať sa je ich údelom.
A verte, nebyť tohto ich prometheovského hrdinstva, dávno by prepadlo ľudstvo zúfalstvu; melanchonii.
Hovorím o Radosti:
o prostej radostí tichých dní, nevybuchujúcich radovánkamí;
o tichej radosti v srdci, o tejto najľubeznejšej láske žítia a vernej milej, ktorá ťa neopustí, ak dovedieš prirodzene a proste žiť;
o skromnej radosti, ktorá se ti vkradne do srdca po dobre vykonanej práci;
o omladzjúcej radosti, ktorá sa vie koriť tajomstvám života bez výhrad, ako dieťa vie milovať svoju mamičku, ktorá mu nikdy nezovšednie;
o radosti, ktorá vyladí kúzelný úsmev na tvojej tvári, s ktorej odleskom blaha rozliea v srdciach ostatných túhu po kráse, pravde, zbožnosti a láske.4) Áno, myslím len na radost, ktorá sa vie nadchnúť najmenšou kvetinkou vo vlnacej sa zeleni. Na onu prostú, jednoducho, mnohodávajúcu Detskú Radosť.
Proste radosť velkých umelcov a ozajstných detí, týchto hrdinov nášho bytia, ktorí udivení prostým a zázračným kolobehom života prežívajú hlboko lyrický stav neslýchanej plnosti bytia, a pritom mlčia. Mlčia, pretože nieto slov na vyjadrenie tohoto stavu. Mlčia neslúchajúc radosnej harmonii vo svojom srdci, kde práve hosťuje Boha Radosti a Blaženosti.
A predsa! Jak málo potrebujeme k tomu, aby sme se radovali!
Jak malo potrebujeme, aby sme mohli pristupovať trebárs každučký deň k svätému prijímaniu tohoto Dobrodeja našeho telesného duševného zdravia!
Stačí len sa vzdať horúčkovitého hľadania vysilujúcich radovánok, otrockej zaviazanosti a túhy po tyranstve. Stačí byť poslušným Desatera! Pomlčať tam, kde slova sa až frivolne hrnú na rety; postáť, kde ostatní bez rozmyslu sa hrnú vpred; zahľadiet sa pátrave na vec, ktorú každodenne obchádzame: úsmevom obdariť okoloidúceho, ktorý si tak vrúcne žiada priateľskej útechy a družnej pomoci.
Je treba obetovať všetko, čo je nám drahée a vzácne, pre jediný záchvev Radosti, ktorý môžeme dnes rozdať!
Áno, je nutné všetko dať a ak chcete, vystúpiť aj na popraviště, aby sme obnovili život svoj i život svojich bližných v Radosti.
Kto z nás si si však trúfa vydať sa ešte dnes na také dobrodružstvo?
Příště pokračování.5)
ROBERT MÜLLER. (in memoriam).
Poznali jsme se r. 1933. Byl mým spolužákem. Bystrý, nepoddajný chlapec vyrostl v prostředí maloměšťáckých názorů se všemi zlozvyky společenské konvence. Ale jeho srdce bylo širší než těch, kteří byli kolem něho. Jeho znaky byli pravda a přímost ke každému. Byl ke svým lidem velmi, velmi kritický. Říkal jim pravdu do očí.
Robert prošel vnitřním přerodem od neutrála a t. zv. českého žida k uvědomělému židovství, k sionismu. Ale i on, jako řada jiných, dovedl najít pravý vztah k ušlechtilému zjevu Indiána. To nás sblížilo.
Málokdo dovede si představit, jakou vzpruhou mu bylo několik zmínek o Starém zákoně ve Svitku, o židovském kmeni na Podkarpatské Rusi, a o Techeleth Lavan, někdejším členu Federace. Když jednou objevil zprávu, že některé Setonovy spisy byly v Palestině vydány novohebrejsky (ivritem), tančil samou radostí.
Vudkraftem žil a vudkraft šířil všude, kde mohl. Když Sdružení židovské mládeže „El-al“ (t.j. „Vzhůru”) vydalo tábornickou příručku, Robert se přičinil, že v ní byla notná dávka vudkraftu. V časopise „El-al” počalo dokonce vycházeti i známé Manokiho pojednání o Slavnosti Svatostánku. (viz Svitek).
Přišel podzim 1938. Židé se houfně stěhovali do ciziny, I obert čekal jen na výjezd. Konec plánům učinil 15. březen 19396)a cesta do koncentračního tábora.
Pravou oporou a podkladem stoického klidu, síly, odhodlanosti a víry v dobách těžkých zkoušek bylo mu několik nesmrtelných knih jako Bible, Schoppenhauerova Životní moudrost, Karma Yoga a posléze jak jsem nedávno zjistil i Ruskinova Sezam a lilie. Jen málokdo z jeho vrstevníků přežil toto lidmi přivoděné peklo. A my se cítíme všemi obětmi této války zavázáni Ježíšovým výrokem: „nechať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda zvěstvuj království boží” (Luk. 9, 60).
OBRANA A PACIFISMUS.
Také já jsem pacifista, chci mír, ale nechci takový jako ho chce Prusko, t. j. aby ono zabralo všechny malé národy, aby mír pro nás znamenal poddanství. Proto musíme se bránit, a ten, kdo se brání, třeba i bojuje, dělá docela něco jiného než ten, kdo útočí. Když mne v lese napadne Křovák a já se bráním a zabiji, jsem vrah? Jsem na témž mravním stupni jako on, který mne chtěl zabití? Jen o tom uvažujte, je to veliký rozdíl, jestliže se někdo brání anebo dělá násilí. My se bráníme a musíme se bránit.
Moc není dána člověku, aby utlačoval slabého, ale aby ho podporoval a pomáhal mu.
7)„Donutil jsem za dnů svých pěchotu a jízdu, aby klidně seděly doma a luky ležely v mých komorách nečinně. — Nebylo za mne ani hladových ani žíznících, lidé žili v míru a milosti.”
Jestliže divoké zvíře napadne tvoje děcko, tvoji ženu, tvůj dům, přátele nebo tebe samotného, je tvou povinností muže s ním zápasiti plnou silou a jakoukoliv zbraní, již máš po ruce, zničit je co nejdříve nebo zahnat; a stejně je to tvou povinností, je-li onou šelmou člověk.
JARO.
Holé stromy stály při silnicích a řeka byla vzdutá, bez břehů. Její vody vyvrátily stromy, strhaly jezy a nic je nemohlo zdržeti.
To jaro? Zdá se, že přichází tiše a zatím živelná síla přivedla ptáky i s jejich písněmi zpět z dalekých krajů a v nejzazším koutě lesním probudila květy nesmírné krásy. Země pokorná a vzrušená jest plná pestíků a slunce po své nadzemské dráze stoupá výš, aby pálilo a připravilo horké červnové noci i bohatou úrodu plodů.
Bílé břízy stojí jako ve svatyni a květy na třešni ptají se člověka: „Je také v tobě?” A touha potlačovaná rozumem, který ví o lidské bídě, odpovídá: „Všude jest a nikdy nepřestane.“
Člověk, nepatrný tulák, jde samoten a vztahuje ruku po bílém květu. Je mladý a silný.8)Ví, že květ pod jeho dotekem opadá a přece si jej vezme.
HOCH SBĚRATEL.
Chlapci ve věku od 10—14 let rádi sbírají přírodniny. A to je krásná vlastnost, neboť nikdo se tak neseznámí s přírodou jako sběratel přírodnin. Dnes velcí lidé sbírají známky; to jsou opravdu lidé k politování; když venku hýří příroda takovým nevyčerpatelným bohatstvím, pokladem, který nikdy nepřebereme, kdybychom sebe déle byli živi – oni počítají čárky a růžky na kouskách papírků s obrázky všelijakých zašlých dynastií.
A přece navádím ke sběratelství s jistou obavou: mohlo by se snadno zvrhnouti v surovost. Byli před časy sběratelé ptačích vajíček, kteří se napáchali hrozných hříchů ve jménu své „vědy”, sběratelé motýlů mají na svědomí úplné vyhubení některých motýlů (nádherný Jasoň na příklad), a což teprve sběratelé ptáků a ssavců, kteří jezdí na lovy až do Afriky!
Takovými sběrateli my nechceme býti.
My sbíráme pro poučení a zajímavost, pro krásu, ne ze sportu. Nemusíme míti všecko. Předně, nikdy k vůli své sbírce nezabíjíme, neutrácíme život. Život je posvátný, nedotknutelný, u toho malého tvora v trávě jako u člověka. Za druhé, co je vzácné, po tom vůbec netoužíme právě proto, že nechceme ze svého zájmu udělat sport.
Poradím vám, co byste mohli sbírat:9) Stará, opuštěná hnízdečka ptačí, do nichž se ptáci obyčejně už stejně nevracejí.
Vajíčka ptáčků, prázdná, vyhozená z hnízda, jež často najdeme, třeba ne celá.
Peříčka různých ptáků. Bývají v lese poztrácená, když ptáci pelichají.
Parohy, které paroháči shodili po lesích. Každý jelen má jinak rostlé parohy.
Ulity plžů. Najdou se prázdné zejména v naplaveninách po velké vodě.
Sbírka hálek. Hálky jsou jako duběnky výrůstky na rostlinách po píchnutí žlabatkami.
Sbírka kukel hmyzu (prázdné, opuštěné).
Sbírka ulomených křídel motýlích, krovek broučích. Musíš studovat, kterému druhu náležely, to se vyplatí. Trosky hmyzu v přírodě jsou velmi hojné, neboť každý má velmi krátký život.
Sbírka semen a plodů.
Sbírka listů nebo otisků listů.
Sbírka kor stromových.
Sbírka mechů a lišejníků.
Herbář obyčejných rostlin svého okolí.
Minerály, jež si sám našel.
Horniny – úlomky skal z hor, na které jsi sám vystoupil.
Takovéto malé domácí museum zasvětí tě do přírodních věd a poznáš, že není vděčnějšího studia vůbec. Ovšem, až budeš mít sbírku, domluv se se znalcem nebo si opatři knížku, jež ti vysvětlí, co jsi nalezl a pozoroval. Vše si opatři správnými jmény a poznámkami týkajícími se naleziště a doby.10)
TAJEMSTVÍ PLICNÍKU.
Mnozí z vás, kteří vyjdete za jarních dnů do přírody, uvidíte rozkvétat plicník lékařský, známou rostlinu jarních lesů. Leč málokdo si snad všimne, jeho různobarevnosti květů, t. j. květy s počátku červené se postupně mění až posléze jsou modré. Jak to přijde? Prozradím vám tuto „záhadu”, potřebujete se jen trochu vrátit do těch dob, kdy jste se učili o buňce, aneb si pozorně přečíst následující řádky.
Snad je vám již známo, že rostlina (a každý organismus vůbec) se skládá ze základních stavebních jednotek – buněk. Tvar buněk je různý a každá buňka má obvykle tři podstatné složky – blánu buněčnou, protoplazmu a jádro. Blána buněčná slouží jako ochrana, je z buničiny (celulosy [C₆H₁₀O₅]₄ ) a je různě stavěna. Protoplazma – živá hmota je nejsložitější organickou sloučeninou, její podstatnou část tvoří bílkoviny. Je to rosolovitá, průzračná hmota, v níž se odehrávají základní děje života. Buňka dýchá, přeměňuje různé látky a proto tam vznikají i nepotřebné, škodlivé látky jako produkty látkové výměny (dissimilace) a tyto nutno odstranit. Děje se tak ve zvláštních dutinkách, vakuolách nazvaných, kde jest buněčná šťáva (pozor – ne protoplazma, buněčná hmota) a v ní jsou rozpuštěné různé kyseliny (jablečná, šťavelová), sole a barviva (anilinová modř, anthocyan), produkty do dissimilace. Protoplazma je od vakuoly oddělena blankou, která propouští látky jen jedním směrem (říkáme, že je semipermeabilní) — a to dovnitř, do dutinky, čiže vakuoly. Živá protoplasma reaguje slabě alkalicky,11)neb neutrálně, nikdy však kysele, to značí že kyseliny ji porušují, jejich učinkem se sráží; naproti tomu zásady (a samozřejmě i zásaditá barviva) způsobují, že se plazma modře zbarví — na př. anilinovou modří. Blanka dělící protoplazmu může postupem času odumřít, schopnost propouštěti látky se poruší natolik, že blanka je prostupná oběma směry (stává se permeabilní) a tak látky z dutinky se dostanou do protoplazmy, kde mohou způsobiti silné změny, často (jsou-li jedovaté) i srážení plazmy. A již jsme u jádra věci. Přestanu vás obtěžovat botanickými názvy a již se dozvíte příčinu různého zabarvení květů plicníku.
Květy plicníku jsou zbarveny na červeno, ve vakuolách se však hromadí zásadité barvivo anthocyan, jenž má schopnost barviti protoplasmu /správněji její barvitelná tě1íska — chromoplasty) na modro. Postupem času, dělící blanka odumírá, až konečně se stává permeabilní a protoplazma se chtivě slučuje s látkami zásaditými a tak anthocyan – modré barvivo vniká do plazmy a způsobí modré zabarvení květů plicníku.
OCHRANA PŘÍRODY.
V minulém čísle Hlasatele jsme psali o nové organisaci ochrany přírody. Nedávno jsme navštívili MŠO a pražský Památkový úřad; velmi srdečně jsme si pohovořili s vedoucími pány a dověděli se mnoho novinek.
V krátké době budou zřizovány při středních školách kroužky přátel přírody, vedené pány profesory přírodopisu, a ty pak budou míti příležitost věnovati se výzkumu…12)neb důležitých přírodních reservací neb lesů, vyloučených z pravidelné těžby dřeva. U takovýchto míst může kroužek požadovat zřízení stanice ochrany přírody.
I Lčsw byla tato možnost práce nabídnuta a doufá se, že vudkrafteři budou úzce spolupracovati s kroužky přátel přírody. Navázání styků umožní ustředí, jakmile bude v proudu.
Jestliže byste sami chtěli zříditi stanici ochrany přírody, napište nám.
Uvádíme seznam úplných reservací přírodních:
- Bydžov Nový
- polesí Obora, bot. reservace.
- Broumov
- Teplické skály, Adršpšské skály, skalní město křídového útvaru.
- Č. Budějovice
- Zlatěšovice ve Staré Oboře, luční a bot. reservace.
- Ledeč nad Sáz.
- Stvořidla, přír. a kraj. res.
- Česká Lípa
- Vrch Zinkenstein, geol. a bot. res., Novozámecký rybník u Jestřebí, bot. a ptačí res.
- Domažlice
- Netřeb u Kanic, tisová res.
- Dubá
- Dokesská oblast s pohořím Kummer, bot. a ptačí res.
- Dvůr Králové
- Vřešťovská bažatnice
- Jindř. Hradec
- Rybník Krvavý, ptačí res.
- Mnich. Hradiště
- Velký a Malý Bezděz, oblast Mužský, bot., geo, archeol.
- Chotěboř
- Velké Dářko, rašelinné území
- Chrudim
- Polom u Velké Stříteže, les. res. Zkamenělý zámek u Svratouchu, Seč, geol. reservace. (bot)
- Jičín
- Prachovské skály
- Jilemnice
- Labské rokle v Krkonoších, bot.
- Klatovy
- C.....ícká obora a bažantnice se střeženou již ... stanicí ochrany přírody.13)
- Šumava
- Černé a Čertovo jezero, pralesová reservace
- Kutná Hora
- les a lány s pastvinami na Kaňku lesní a geolog. reservace.
- Křivoklát
- polesí Hradní, Hřebečníky, Obora, Skryje, Kouřinec, lesní res.
- Kralupy
- Veltruský park.
- Karlštejn
- Velká Hora, Zámecký revír, Krasoles, Koda, bot. res.
- Č. Krumlov
- Plešné jezero, okolní pralesová reservace.
- Mar. Lázně
- Kladské rašeliny
- Litomyšl
- Nedošínský háj, údolí Krounky u Rychnburku — les. vylouč. z těžby.
- Loket
- údolí Ohře při skále Sv. Jan.
- Plzeň
- Polesí Zruč s rašelin.;
- Náchod
- Babiččino údolí se stanicí ochrany přírody v Ratibořicích, údolí Peklo, Rovenský rybník.
- Písek
- les. revír Anin Dvůr, Újezd, Šerkov, Květov, rybník Řežabinec — ptačí reservace.
- Prachatice
- Boubín prales. reservace.
- Příbram, Dobříš
- les, revír Mansfeld, revír Hluboš.
- Rakovník
- Týřovské tisy, skály, údolí Oupořského potoka.
- Rokycany
- Zvíkovec, lesní reservace.
- Třeboň
- Malý rybník, ptačí reservace.
- Turnov
- Hruboskalsko atd.
14)
JAK SE RODILO INDIÁNSKÉ DÍTĚ.
Indiánské dítě se narodilo jako většina dětí našich. Rodilo se za slavnostních okolností a ze vznešených pohnutek. Indiánské matky přály si mít hodně dětí a hlavně chlapců, kteří by se stali velkými hrdiny. A věřili, že dítě bude takové, jakým si jej matka přeje míti. Proto jakmile tušila ve svém těle rodícího se potomka, nepřestávala naň mysleti. Nepřestávala si jej představovati krásným, nadaným, odvážným, zkrátka vynikajícím bojovníkem nebo velkým mudrcem, a měla-li to být dcera, tedy vynikající matkou velikého hrdiny. Tu myšlenku nosila v duši a takřka vtělovala v budoucího lidského tvora. Myšlenka ta činila každý její krok vznešeným a majíc poroditi tak slavného syna nebo dceru, snažila se sama žíti co nejdokonaleji! Chování a myšlení její mělo sděliti duši nenarozeného lásku k "Velikému Duchu" a smysl pro bratrství se vším tvorstvem.
Aby matka-Indiánka colou silou své duše mohla v duši nenarozeného vrýti čisté to lidství, bylo jí žití o samotě a v tichu. Hluboké, posvátné lesy byly chrámem, ve kterém se modlila indiánské modlitby beze slov, jež jsou více mluvou srdce nežli rozumu. Po nedotčených prériích chodila a plnila svou hruď básnickými tuchami.
Jak krásná byla tato indiánská víra v člověka! Dítě bylo pouhým „ztělesněním touhy, pojaté v klínu panenské přírody, jejíž ticho ruší jen vzdechy bo... neb vzdáleného vodopádu”.15) A když nadešel slavný den života matky-Indiánky, den, kdy vzniknouti má nový život z lůna jejího, nevyhledává lidské pomoci, ale odchází do lesa, do pustin, do přírody. Místo zvědavých nebo litujících pohledů lidských šeptá jí zde v posvátném tom okamžiku k duši: "Toť láska! Toť láska, naplnění života!" A když dítě se zrodilo, je šťastna, neboť ví; že vykonala svůj úkol ve velikém souzvuku Stvoření!
PŘIHODILO SE MI LETOS 16. ÚNORA
Seděl jsem večer ve svém, opět po dlouhé době vytopeném pokojíku a maloval jezevčí stopu, toho dne nalezenou. V kamnech praskalo, a bylo mi tak nějak dobře. Tu se moje ruka pojednou zastavila – koutkem oka jsem zahlédl jakýsi pohyb pod židlí. Shýbl jsem se a poděšené zamávání křídel mi napovědělo, že mám v pokoji motýlího návštěvníka.
Byla to docela obyčejná babočka žahavková, ale v tu chvíli mi způsobila velkou radost. Chvílemi přeletovala po bytě a nakonec věrna motýlím zásadám se usadila na svítící žárovce.
Přemýšlel jsem, jak se ke mně dostala; pravděpodobně přinesl jsem si sem na podzim její kuklu s nějakými přírodninami a dnešní nezvyklé teplo ji probudilo.
Měl jsem z ní nesmírnou radost; neboť v této chvíli se mi před očima objevila iluse jara. Viděl jsem ... straky, slyšel jsem hukot jarních větrů, profukujících korunami vysokých borovic, na obloze viděl jsem16)přeletovati hejna ptačích přátel a ve vzduchu cítil vůni otevírající se matky země.
Byl jsem té babočce vděčný, že mi přiblížila jaro o celé 2—3 měsíce.
…Nám vudkrafterům je jaro svátkem. V této době je obloha nejzářivější a nejčistší.
…Je-li jiným symbolem míru duha, nám jím je modrá obloha. A naše duše, to je ta obloha. Mír, čisto a jasno. Jasno každému z nás v našem poslání. Životní moudrost se učíme čerpat z přírody a je na nás, abychom skutky a myšlenky naplnili tím čistým, jasným jarním vzduchem. …
Katoličtí veteráni ve Spojených státech vypsali soutěž na nejlepší úvahu, vyjadřující city americké mládeže. Cena činila tisíc dolarů a byla udělena Kyle Boegeroví, 18 letému mladíku z Washingtonu jenž napsal:
“Jsem mladý Američan, muž budoucnosti. Jsem president, kongresník nebo občan zítřka. V mých rukou spočívá odpovědnost za osudy světa. Hledím vstříc rokům, kdy stanu v čele klidně a bezpečně, neboť můj úděl byl obhájen. Mé štěstí je založeno na lidských právech. Zde stojím, produkt tavícího kotle světa, ať katolík, protestant, nebo žid. Za lidská práva dám vše, co mám i svůj život. Neboť jsem mladý Američan.”
17)
HRY.
Zúriví šakaly. Dvaja hráči prejdú v podpor ležno (vpred rukami) tak, aby tváře a ruky mali blízo soba (viď náčrt). Hlavu si dajú pokiaľ len môžu vzad. Okolo krku sa im dá sopnutý opasok tak, aby pracka bola medzi hráčmi a netlačila im krk.
Na dané znamenie snaží sa každý zo „šakalov” vzpieráním sa o napnuté ruky pohybovať sa vzad a súpera tahať za sebou. Po celú dobu hry šakaly „zúrivo štekajú” na seba; nohy musia zostať napnuté.
Prehraje ten, kto je pretiahnutý súperom, alebo sa dotkne zeme kolenom, alebo telom.
Mokasínová hra. Hrajú ju dvaja hráči v miestnosti alebo vonku. Keď sa hrá v miestnosti, odstraní sa nábytok, aby sa získal volný priestor. Do jedného konca sa dá stôl.
Hráčom sa zaviažu oči a pohybujú sa po celú dobu hry „po štyroch”, t.j. po kolenách a po rukách. Takto umiestnia sa hlavami proti sebe. Zatial rozhodca položí tíško na dlážku dakde v miestnosti mokasín alebo cvičku.18) Na dané znamenie začnú obidvaja hráči hladať položený mokasín. — Kto ho skôr najde, môže s ním nič netušiaceho druhého tak dlho „mastiť“, kým tento nenajde a neprelezie „spásonosnou bránou“, t.j. kým neprelezie pod stôl, alebo rozhodca nepreruší hru, aby další dvaja skusili ako chutná „mokasinový nárez“.
Keď sa hrá hra na lúke, ohraničí sa určitá štvorcová plocha. „Spásonosná brána“ sa naznačí dvoma drevami, kameňami a pod.
„Hu - tu - tu - tu .....“je válečný pokřik ve hře téhož jména. Utvoří se dvě družstva stejné celkové tělesné síly. Každá z nich stojí na svém ohraničeném území (asi jako u wolley—ballu, ale bez sítě.) Střídavě z každého družstva podniká vždy jeden bojovník výpad do nepřátelského území. Jakmile na ně vkročí, musí stále jedním dechem volati „Hu—tu-tu-tu......“. Dojde-li mu dech na nepřátelském území, stává se zajatcem nepřítele. Jinak se může vrátit na své území. Při svém výpadu se snaží útočník dotknouti některého ze svých protivníků, který se tak stává jeho zajatcem. Zajatci vypadají ze hry. Jestliže však je útočník na nepřátelském území obránci polapen, a nepodaří-li se mu bojem ani dotknutím se svého území uniknouti ze zajetí, vypadává ze hry. Hraje se do úplného vybití nepřátel.
19)=== CO ČÍST ===
H.W. Longfellow: „Píseň o Hiawathovi“. Vydala Matice Slovenská. Přeložili Eugenia a Stanislav Felberovci. Brož. po Kčs 78,-
Se sviatočnými pocitmi prichodí nám zaznamenať najnovší preklad klasického diela z americkej literatury. Longfellowov veršovaný epos mohol by sa zdať ako anachronismus nakoľko autor i jeho dielo pochodia z polovice minulého storočia. No tým viac, že ide o skladbu s námetom mytologicko-legendárnym, čo sa pri porovnaní s povahou dnešného literárného úsilia pociťuje ako čosi velmi vzdialeného, zastaralého. A jednako má i dnes svojou obsahovou náplňou mnoho čo povedať, a tým viac zaváži svojou skutečne klasickou formou. V týchto kvalitách spočieva jej nadčasovosť a nadpriestorovosť.
"Co vypravoval starý Indián" Pod týmto názvom vydalo Ústřední učitelské nakladatelství a knihkupectví, spol. s r.o. Praha VII, Letenská 4, indiánske bájky, pohádky a povesti. Kniha vyšla ako 48. sväzok knihovne vybranej detskej četby „Jitro“. Materiál vybral a upravil Petr Denk. Viazaná Kčs 60,-. Obsah a úprava knihy sú velmi pekné a milé. Z knižky vanie vánok spravedlivej lásky k prírode a k jej tvorom. Niektoré z uvedených bájí a povestí známe už z knihy M.K. Juddovej „Vigwam“, Setona „Indián“ a z knihy Dr. Wilsona „Pohádky rudých detí“. Doporučujeme!20) Státní nakladatelství v Praze vydalo 1945 v knihovně „Sad“ povídky E.T.Setona „Stopami Černého Vlka“ (zn.čkm. 530-74) Cena Kčs 11,— brož.
Knížka o 102 stránkách obsahuje výběr Miloše Seiferta z nejlepších Setonových povídek o zvířatech:
Domino, Lobo Wully, Matka čírka, Wahb — medvěd Šeda, Natrhouško, Ryzák psanec, Jelen z pískové hory, Starý Havran, Arno, a o moudrosti lesa — vudkraftu: První noc a jitro v lese, Sýkora Uhelníček, Stoupání na horu, Povídka o tvrdém srdci, E.T.Seton.
Stezka táboření. Příručka vzorného tábornictví. Vypravena je názornými a velmi podnětnými obrázky.
O knihu projevuje se zasloužený zájem i mimo naše kruhy. Autorem obrázků i textů je bratr Ink.
Cena Kčs 55,–. Z každého prodaného výtisku mohou si kmeny ponechati Kčs 5,— pro svou pokladnu. Propagujte ji ve svém okolí!
Československá společnost zeměpisná v Praze , vydává populární zeměpisný a cestopisný časopis „Zeměpisný magazín“. Doporučujeme jej všem svým členům. Budou v něm uveřejňovány i příspěvky vudkrafterů s fotografiemi z našich táborů a cest.
„Hry“. Sestavil Dr. Karel Průcha. Dobrá příručka, kterou všem vedoucím bratřím a sestrám doporučujeme. Vy. Unie, cena 45,- Kčs.21)
Knihovnička LESA. Chystáme v rámci svých nynějších možností malou knihovničku LESA. V programu zatím je: Studie Manokiho o E.T.Setonovi, „Kmenové zřízeni“, „Mysterium táboření“ a „Hovory kolem táb. ohně“.
Co můžete objednat v ústředí LČSW.
Stezku, Knihovničku Lesa a smaltované odznaky po Kčs 8,— pro řádné i mimořádné členy. (Jehlové, s patentním zapínáním, stiskací do knoflíkové dírky.)
RUDÝ DUCH
V srdci, čo vedelo žiť,
v mysli, čo vedela tvoriť.
V tele krásnom.
Žil a bude žiť.
Telo zhynulo.—
— Čo duch nieslo,
To nezhynie.
Je a bolo.
To slávne telo a duch.
Rudé telo a horúca krv;
to bolo.- Žije
Duch jeho, rastie - náš kruh.
Bratislava 25.II.46.
22)
JAK ŽIJEME.
Bratr Quido Fridrich z Přerova nám často píše a dává nejen dobré rady, ale i darem přispívá na tiskový fond. Ho!
- PRAHA
- Aniž bychom si byli něco ujednali, sešli jsme se v neděli po jarním slunovratu všechny kmeny v 8 hod. na konečné stanici el. dráhy v Bráníku. Přišli hoši i děvčata z Kmene praž. vudkrafterů, Wahpekute, Sisseton a Šelem. Na společné cestě přes jižní údolí a kopce na Sluneční palouky u Zbraslavi a při hrách, upevnili jsme staré bratrství.
- Každý týden podnikáme kmenové výlety do probouzející se přírody. Doufáme, že o velikonocích budeme moci putovati daleko na západ, a že vám pak napíšeme o svých příhodách z cest.
- KMEN OMAHA z Plzně
- se připravuje na jaro. Vypůjčili si barevné atlasy a učí se teoreticky poznávati ptáky, rostliny, houby atd. Všichni si zřizují herbáře. Maluji své vlastní pohlednice. Minulý týden sněmovali.
V Plzni vznikl nový rod Cheppewayů, hoši 16ti letí. (V. Bernášek, Plzeň - Újezd čp. 93). Přejeme mnoho úspěchů při stoupání na horu.
Dopisovati je možno s DRUŽINOU MODŘINEK – Aleš Kovář, Boskovice, Šemberova 458.23)=== HLEDAČI PRAVDY Tábor ===
uspořádali v měsíci vran výstavku vudkrafterských prací za posledního půl roku. Bylo zde vystaveno asi 70 výrobků jak ze zasvěcovací stopy, tak výrobky ze Světla Lásky. Výstavku navštívilo mnoho návštěvníků.
Mezi předměty, které se těšily největší pozornosti patřily poutnické hole, stopovací želízka, ručně kovaný stojan na kotlík, pochva na nůž z kůže lasičky, nádobky z březové kůry, malby zvířat, zálesácký kalendář, váčky medicinové, indiánský kalumet, lžíce, sbírky zkamenělin, herbář, pochva na sekeru, sbírka uzlů a větviček a tee-pee.
ZPRÁVY Z ÚSTŘEDÍ LČSW.
Čekáme stále ještě na fotografie některých členů, abychom jim mohli vystaviti legitimace.
Žádáme bratry, kteří se přestěhovali, aby nám ihned oznámili své nové adresy, a zabránili tak potulování se poštovních zásilek.24)=== VÝBOR PRO POCTY ===
Bratr Bobr (C. Švehla) stal se členem výboru pro pocty.
Schválená orlí péra:
Kmen Ojibway 8
Kmen Šelem 6
Kmen Sisseton 17
Hau kola!
Jak vyplníte správně orlí pera:
ORLÍ PERO
Za velký čin Jiřího Maška:
cestovati 300km pěšky ve společnosti, nositi si vše s sebou a spáti pokaždé venku.
SVĚDČÍ: František Němec, Josef Vaněk
SCHVÁLENO SNĚMEM KMENE
Omaha
Orel
NÁČELNÍK
Wakin
PÍSMÁK
Na druhou stranu blanketu uveďte:
Svitek str. 10525)
„LIGA ČESKOSLOVENSKÝCH WOODCRAFTERŮ“
náčelník
MUDr. Viliam Valovič,
Bratislava, Prayova 28.
místonáčelník
František Chudáček,
Praha XIV„, Kloboučnícká 12
hospodář
Miroslav Zoufalý,
Praha I., Liliová 18.
hlasatel
Jiří Novák,
Praha—Vokovice Kladenská 436.
tajemník pre Slovensko
MUDr. Arpád Javor,
štátná nemocnica, Piešíany.
Členem ligy československých woodcrafterů se může státi každý občan neb občanka ČSR.
Členy mimořádnými jsou ti, kteří se upřímně snaží kráčeti cestou vudkraftu. Členem řádným se pak může státi po 18 roce svého věku, dosáhl-li hodnosti junák a osvědčil se jako dobrý vudkrafter. Je jmenován Výborem pro pocty.
Přispívajícími členy se mohou stát všichni občané sympatisující s vudkrafterským hnutím.
„HLASATEL“ vychází péčí Míly Vavrdy, Praha - Spořilov, Jihovýchodní III/887 a jeho spolupracovníků. Členové Ligy dostávají "Hlasatele" zdarma. Šekový účet Psp 80332.
Toto číslo vyšlo ......194626)
SMYSL VUDKRAFTU
Polovice našich nemocí je v našich myslích, polovice v našich domech.
Slovem woodcraft myslím život venku v nejširším slova smyslu. Dnes celý náš národ obrací se k životu venku, hledaje v něm potřebné národní ozdravění. Sport je velkým povzbuzením pro život venku; studium přírody je intelektuální jeho stránkou. Rád bych celý náš národ vedl cestou života v přírodě aspoň chvilku každý rok, aby tak ožil a rozšířil se zvyk, který už v dobách Mojžíšových byl považován za podstatný pro národní blaho.
Moudrost lesa je moudrost, která dává člověku harmonii zevní i vnitřní, soulad s přírodou a soulad rozumu i citu, je to moudrost tělesně i duševně vyrovnaného člověka, který se sblížil s nejvyššími věcmi života.
Woocraft je způsob nazírání na věci, jenž vede k všestrannému vývoji a povznáší život oceněním věcí kolem nás.
Před námi je veliké dílo, jde o to přeměnit svět jakoby v samých základech, postavit se mužně proti křivdám, páchaných na lidech chudých, prohlásit, že nechceme nést spoluvinu za to, co se děje, ubránit se nemocem, úpadku, jež hrozí po válce lidstvu. Jiní jinak jdou za tímto cílem; my organisací a výchovou dětí chceme přispět k tomuto úkolu, naše cesty vedou lesem, chceme sbratřit a ozdravit naši mládež vudkraftem.
27)
Organisace
Veškeré zprávy a pokyny pro zřizování dětských, chlapeckých, dívčích družin a kmenů, které musí odpovídati zásadám Kmenového zřízení, podá J. Novák Praha XIX. Kladenská 436. Zde se přijímají veškeré členské přihlášky.
| bílý kruh = čistý štít, ideál; modré rohy = prostředek k obraně, k boji za tento ideál. | |
| dvanácterý zákon všech vudkrafterů světa. | |
| mládež prochází zasvěcovací stopou. Řádné členy kmenů přijímá demokratický sněm. | |
| Každý se může státi vúdkrafterem, je to však práce sebezdokonalováním a uskutečňováním junáckých ideálů pomocí dvanáctera | |
| Věk od 4 do 94. Neznáme rozdílu věku, pohlaví, náboženství, rasy, politického přesvědčení |
